Režie:
Vladimír MorávekObsahy(1)
Kultovní představení M. Štědroně a M. Uhdeho, které v roce 2005 znovu nastudoval V. Morávek. Stylový posun jeho inscenace (která se spíše než sociální revoltě Nikoly Šuhaje věnuje střetu mužského a ženského principu) k divokosti a syrovosti se opírá o nové hudební aranžmá zlidovělých Štědroňových hitů Petra Hromádky. Výsledkem je silné představení, v němž se soubor divadla představuje ve skvělé formě. Novému Morávkovu pojetí svědčí vykony Jana Zadražila a Evy Vrbkové v rolích Nikoly a Eržiky, Jiří Vyorálek jako Mageri, Robert Mikluš v roli Derbaka, Jan Kolařík jako velitel četníků nebo hostující Gabriela Vermelho jako tančící a na kvinton hrající temná předzvěst špatného konce – ti všichni vytvářejí psychologickým herectvím, pohybem i zpěvem totální divadlo o Koločavě, lásce a zradě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
není to špatné, určitě ne, ale.... Někde by to chtělo přece jenom víc klasickýho divadla, ne že bych něco proti modernějšímu divadlu, ale tohle byl jakejsi patvar někde mezi a neustále opakované scény cachtaní ve vodě mě už ke konco začali slušně otravovat, přesto se jedná o dost zajimavý a kvalitní počin, herci dobří, hudba skvělá... ()
Na této hře jsem byla v divadle a měla jsem možnost vidět jí i v televizi. V divadle je zážitek z této skvělé hry nesrovnatelně lepší, ale i záznam se velmi povedl. Eva Vrbková a Jan Zadražil jsou úchvatný pár, do toho jim skvěle na kvinton hraje, tančí a vydává různé prapodivné zvuky výborná Gabriela Vermelho. Mně osobně nevadily, ba naopak bavily i záběry od splavu. ()
Inscenace čerpá ze síly Štědroňovy hudby, která ve kvělém nastudování popohání jinak trochu utahaný a za vlasy přitažený dramaturgický záměr. Herectví je příliš expresivní - po sté minutě už z něj třeští hlava. Herci však jedou nadoraz, scéna je působivá a pěvecké výkony jsou "přinejmenším nanejvýš" uspokojivé. 4/5 ()
Pojďme chlapci, pojďme krást, bude žrádlo, bude chlast. Kdo se bojí, ať je doma, bude ovce ráno pást. 1) Nová verze 47letého scénáristy a filmového a divadelního režiséra Vladimíra Morávka je zejména ve své první polovině pastvou pro oči i uši. Svižná choreografie doplňuje již dávno známé konstanty - výborný text Milana Uhdeho a nádherné již zlidovělé písničky Miloše Štědroně. Stavěli, stavěli, šibeničky dvoje, vyber si, synečku, vždyť jsou obě tvoje, vždyť jsou obě tvoje. 2) Herecký rejstřík již 37letého (!) Jana Zadražila (Nikola Šuhaj) je parádní. Herec ukazuje spolu s pěknou postavou živočišný sexy výkon tak odlišný od unylých rolí v televizních seriálech. 3) Na druhé straně ovšem nadbytečná druhá hodina představení nepřináší nic nového, nic, co by už nebylo bývalo řečeno v části první. Stále se opakující stejné filmové dotáčky u splavu či věčné havraní skřehotání jen symbolizují tuto tvůrčí bezradnost. 4) Za zmínku stojí půvabný okamžik, kdy Eržika omylem hodí mokré prádlo divákovi do tváře - právě zpívající Zadražil se v rozporu s rolí rozesměje a herečka přicupitá k divákovi poznovu, aby mu osušila tvář. Nepůjdu od tebe, má milá bělavá, dokud má košilka, nebude krvavá. Košilka krvavá, rozsekaná hlava. Nepůjdu od tebe, má milá bělavá. ()
Tahle inscenace je pro mě srdeční záležitostí, takže jednoznančně plné hodnocení. Ačkoliv měla premiéru již v listopadu 2005, stále nezmrtvěla a má pořád esprit a je neskutečně živelná. Z pohádkového muzikálu vytváří silně erotické podobenství o silné (nikoliv již naivní) ženské, která se střetne se zlomeným partyzánem. Zadražilůn Nikoa v závěru není obětí úkladné vraždy, ale gangster smířený s osudem. ()
Galerie (3)
Photo © Viktor Kronbauer
Reklama