Památkáři

Nekulturní hovado, které se kdysi zabydlelo hluboko ve mně, by nedokázalo obětovat někoho ze svých blízkých, aby zachránilo úsměv Mony Lisy, kalhotky Madonny či torzo Jupitera. Mne zkrátka nikdo nepřistihne v muzeu, kapli či na výstavě, kterak onanuji před nějakým kulturním dědictvím a tak mne dobrodružství party historiků v uniformách nechalo poměrně chladným. Na druhou stranu mne však upřímně rozesmál ten "skutečný příběh", podle kterého chránili umění před špinavými fašistickými i komunistickými prackami a vraceli ho do prázdných bytu zplynovaných židovských rodin. Je to zkrátka jenom taškařice, která se sice tváří hrozně vážně, ale já tu komedii odhalil a tak si ty tři hvězdy zaslouží. (16.08.2014)

Upřímný záměr Cloonymu neupírám, naopak chválím do nebes, tohle se vědět má a skutečně, když jsem viděla umělecké dílo, s kterým jsem někdy měla tu čest tváří v tvář, pohnulo mi to osrdím. Jestli na mě ale u sledování Památkářů dotírá francouzská Stepující stonožka jak vosa na bonbon, něco je špatně. (24.05.2014)

Čím více víte o tématu, o kterém Clooney vypráví, tím více vás film osloví. Ať jde o roli nenápadné svědomité ženy z lidu, jménem Claire Simone, díky které se podařilo zachránit velkou část uloupených uměleckých děl (viz. např. dokumentární film ´Hitlerovo muzeum´ z roku 2006), nebo o skutečné postavy „památkářů“, jejichž osudy se dočkaly dříve již několika písemných zpracování, ale pozor – v hraném filmu mají díky Clooneymu svoji premiéru a George tak splatil jeden velký dluh těmto hochům, kteří mohou za to, že se dnes můžeme těšit v galeriích z tohoto krásného umění. A oko se pase i tady. Film má díky skvělé velkofilmové výpravě velkou vizuální hodnotu, díky zajímavému zvolenému tématu zase hodnotu informační (takže se směju některým zdejším hloupým výtkám o „bezdějovosti“) a jediné, co bych vytkl je fakt, jak se v některých scénách „na sílu“ přidaný patos, nebo naopak nevhodně zakomponovaný humor, bije s de facto vážným vyzněním celého filmu. To si, bohužel, Clooney poněkud dramaturgicky neohlídal. Ale jinak jsem fakt rád, moc rád, že jsem to viděl a mám chuť si o tomto zajímavém aspektu 2.světové války něco bližšího přečíst. (07.05.2014)

Přiznávám, že literární předlohu neznám. Uvádí-li se, že je přeobjemná, pak práce obou scénáristů musela být mimořádně nesnadnou. Epopej boje o evropské kulturní dědictví přímo svádí k dokumentarizujícím přístupům. Je to pochopitelné: význam děl i napínavost zážitků - není silnější ani napínavější žánr než non fiction - k tomu přímo navádějí. Dokumentárnost, vůle po uměleckém dokumentu, by měly být také určující při posuzování tohoto nadprůměrného díla. Zvolená kompozice - výchozí základna předcházejících dějů, zdůrazněná úvodní i konečnou demonstrací problému před dvěma americkými prezidenty a ještě navíc podtržená závěrečnou scénou z r. 1977 - se s tím, jak se blíží do realizační fáze, postupně větví do dvou základních linií: té hlavní, která pátrá po památkách bezprostředně za postupujícími frontovými jednotkami, i té druhé, konspirativní, soustředěné kolem Franka Stokese, ztvárněného skvělým Damonem, a Francouzky Claire, jíž exceluje Cate Blanchettová. Jemně, avšak sdostatek výrazně naznačené charakteristiky německých okupantů, rozpornost a nejasnosti kolem francouzského odboje a kolaborace, skrývání německých nacistických válečných zločinců a další působivé zkratky naznačující i diferencianci mezi spojenci (USA-SSSR) propůjčují úsilí uměleckých historiků charisma bojovníků za evropskou a transatlantickou identitu. Patos demokracie, odlehčovaný podobně jako gotická klenba žebry skvělými dialogy, v nichž humor nejenže nejde proti tíživosti doby, ale naopak ji prokresluje a dotváří, prochvívá jako spodní tón celým dílem. Měl-li Clooney na mysli zachování památky těchto neznámých bojovníků a nastolil-li odvážně otázku poměru ceny lidského života i toho, co ji přesahuje (nebo chce a může přesahovat), stvořil - nejen díky tomu - dílo mimořádně působivé. PAMÁTKÁŘI a civilní patos jejich ušlechtilého úsilí nemohou neoslovit každého, kdo je ochoten myslit a cítit i jednat za hranicemi své všednodennosti a žije také bytostně pociťovanou potřebou alespoň čas od času žitých altruistických osobnostních přesahů. Skutečnost, že dobro vítězí alespoň někdy nad zlem, by při všem přesvědčení o rozmanitosti života neměla být v takových případech důvodem k obtížně zdůvodnitelným odstupům a odsudkům. (28.02.2014)

Prvé zmienky o príprave vojnového filmu s tak hviezdnym obsadením ma potešili, ale už prvý dostupný trailer skôr znechutil. Osobne nemám rád tieto humorne ladené príbehy v tak vážnych témach akou je vojna. Nájdu sa i úspešné a dobré filmy(Život je krásny), ale väčšinou ide o čisté komédie. G. Clooney kráča na hrane komédie a drámy tak neisto, že to nefunguje ani ako jedno ani druhé. Poniektoré krátke vtípky pobavia, ale na komédiu je to málo vtipné a na vážny vojnový film strašne naivné a nedotiahnuté. Partia Američanov kráča Normandiou i zasneženými Ardenami ako nôž maslom. Málo problémov, málo prekážok a kurevsky málo Nemcov. Netrú to i Rusom a ešte aj smrť jedného z dvojice, ktorí to neprežili je natočená s takým odľahčením, že som do poslednej sekundy neveril , že ho to strelné poranenie zabije. Film nemá ani jedinú napínavú scénu a ani hviezdy hollywodu výsledku nepomohli. Mohol s toho byť dobrý film, ale bohužiaľ nie je. Na pobyt v Normandii dosť nuda...Iba na jedno pozretie. Odporúčam radšej starší film Vlak. 60%. (27.09.2014)