Památkáři

Rád bych věřil, že se Clooney inspiroval textem Kristin Thompsonové Estetika diskrepance a bylo by tudíž správné vnímat proměnlivost tónů jako znak formální bohatosti, nikoli tvůrčí bezradnosti. Skutečným dramatem filmu je souboj mezi úctou k aktivitám reálných Památkářů a obdivem k odlehčenějším ansámblovým válečným filmům (Velký útěk, Tucet špinavců). Na jednu stranu je zachována epizodická struktura knižní předlohy a její volné spojování kapitol dopisy, na stranu druhou Památkáři rozhodně nechtějí být věcným, na fakta soustředěným dokudramatem. Rádi by taky vzdali hold skupině mužů a ženě, kteří se zasloužili o zachování unikátních artefaktů pro budoucí generace. Každý ze zúčastněných proto dostal svou Scénu (nebo dvě). Tyto scény ovšem vždy doplní informace do některého z mikropříběhů, který buď nikam nevede a chybí mu uspokojivé zakončení (milostný románek), nebo je zakončen příliš zbrkle a zneužit k útoku na divákovy emoce (Jeffriesovo znovu-nabytí ztracené sebeúcty). Film by se potřeboval rozhodnout, zda mu víc záleží na památkách, nebo na památkářích, protože o obojím na ploše dvou hodin nedokáže pojednat způsobem, který by nepůsobil zkratkovitě. Současně nedokáže využít pro účely vyprávění ty scény, které pateticky sdělují vznešené myšlenky a budou nutně tím otravnější, čím je vám protivnější americký patriotismus. Absence (či přinejmenším neujasněnost) pevného jádra vede k rozdrolení vyprávění do příhod. Ty občas fungují samy o sobě (mina, většina groteskních etud s Murrayem a Balabanem), ale nezapadají do nějaké většího celku se zřetelným směrem a tónem. Jejich střídání sice má jistou logiku (sestavení týmu a rozdělení úloh po patnácti minutách, po půlhodině se tým rozdělí, přibližně po hodině zase spojí, aby se pak každá ze dvojic znovu vydala vlastní cestou), s žádným hrdinou na každý pád nestrávíme dost času, abych nás jeho osobní příběh dokázal vtáhnout. Ani získání Gentského oltáře a Madony z Brugg nelze označit za cíl, k němuž by dění soustředěně směřovalo. Památkáři postupně nezískávají indicie, vlastně ani není vyvoláván dojem, že by je kdovíjak tlačil čas (s výjimkou uměle dramatizovaného finále, kdy musí být rychlejší než karikatura ruského pohlavára), prostě se k oběma úlovkům v potřebný čas (tj. na konci filmu) dostanou. Částečně díky náhodě (příhoda se zubařem se ovšem skutečně udála), částečně díky tomu, že jim vojáci prostřílejí cestu. Ve výsledku mne díky skvělým hercům, kteří si své role očividně užívali, sem tam pobavila nějaká scéna, ovšem film jako takový mou pozornost dlouhodobě udržet nedokázal. Zároveň mne ale neurážel. Památkáři sice neví, co chtějí a historii zjednodušují na boj dobra se zlem, ale nejsou hloupí ani laciní (produkčními hodnotami). Clooney jako režisér i jako scenárista možná prohrál, ale prozatím si ještě dokázal zachovat důstojnost. 60% (28.02.2014)

„Ešte som nikdy nikoho nezabil.“ Rada od skúsenejšieho: „Je to ľahké.“ No tak sme sa pobavili aspoň raz, viac tu toho nebude. Tak skvelé mená sa nachádzajú vo filme, kde mohli hrať aj úplní nováčikovia z miestneho divadla. Nestane sa tu toho veľa, aby ste sympatizovali s postavami, nebodaj im dokonca držali palce. Nepružná schéma diváka prinúti diváka príbeh vnímať len ako boj pár vojačikov za získanie nejakých obrazov a to v scenérii konca druhej svetovej vojny. Nič hlbšie, ani zmysel tohto celého počínania, tu ale nie je dostatočne vysvetlené. A o napätí sa už vôbec nedá hovoriť. (22.05.2017)

O téhle jednotce jsem četl, resp. asi o její jedné části v souvislosti s nalezením ukradených pokladů v solných dolech v Německu. Georgeovi povětšinou režie zdatně jde, zde to však úplně nebylo ono. Film měl neskutečný potenciál a jistě netrpěl chudým rozpočtem. Kulisy válkou zničených měst, táborů, základen, letišť i dolů samotných byly dokonalé. Všechna ta technika také, oči mi z ní přecházely... Hvězdný team mi do toho celého moc nezapadl ani jejich humor, který nebyl vždy na místě... Je to škoda, tento film měl mnoho co říci a je faktem, že ti chlapi zachránili lidstvu nevyčíslitelná díla... Už jen pro to si zaslouží tento film. Žel tomu chyběl nějaký výrazněji vypjatější moment a vlastně i nějaká solidní dějová osa. Film je poskládaný z drobných epizodek a jako celek nepůsobí zcela kompaktně. Jako válečnému fandovi mi však radost udělá každý počin i ten ne zcela dotažený k dokonalosti. Už jen za to prostředí a techniku dávám za tři obrazy. * * * (07.07.2015)

Námet mal ponúknuť vo vojenskej tématike konečne niečo nové a osviežujúce a nápad natočiť film z pohľadu milovníkov umenia mohol byť veľkou bombou. Clooneyho réžia sa zdala byť dobrou voľbou, tentokrát však mohol ostať skôr pred kamerou. Znova ma jeho réžia uistila v tom, že miešať komédiu s vážnymi žánrami je pre Clooneyho príliš veľké sústo. Spojenie komédie s tak serióznym príbehom a tak dokonalým hereckým potenciálom mohol atakovať početné filmové ocenenia, to by však musela chémia medzi žánrami fungovať. Prvky komédie vôbec nezapadajú do celého príbehu a dokonca aj celý príbeh nezapadá do konceptu, aký som si predstavoval. Film ako celok pôsobí ako akýsi zlepenec niekoľkých minipríbehov, miestami vtipný, inokedy trpký, každopádne však zaujímavý, prekvapivý, dobre zahraný a určite nie nudiaci. Škoda, že sa nepodarilo uchopiť túto komplikovanú látku s väčším nadhľadom, tí kultúrni hrdinovia si to určite zaslúžili a majú môj obdiv a poctu. 65%. (14.05.2014)

Veľké sklamanie. Od tohto "Tragáčikovského" námetu (odhliadnuc od vojnového prostredia) som rozhodne čakal viac. Ale čo sa vlastne čudujem. V poslednom čase sa čím ďalej tým viac utvrdzujem, že všade kde hrá Clúnyj ide film v mojich očiach rovno do smetiaka. Neskutočne nudný herec na plátne produkuje iba neskutočnú nudu. V tomto prípade sa k nude pridali vrcholne hlúpe, iritujúce, patetické dialógy/monológy, ktoré vo mne navodili akurát tak pocit trápnosti. Na niečo však boli dobré. Vždy keď prišli, mohol som aspoň kývať hlavou zo strany na stranu a úprimne sa čudovať nad tým, čo všetko sa dá vymyslieť, aby film dosiahol vrchol trápnosti, stupidity a patetizmu. Miestami som si pripadal ako jedna z babiek farára Otíka, keď si na fare omylom pustili porno: "Proboha, co toto je, co to je?". Keď dialóg skončil, moje úprimne počudovanie sa opätovne prepadlo do sto kilometrov hlbokej studne neskutočnej nudy, kde mi dalo teda sakramentskú prácu nezaspať. Tento film rozhodne preveril moju silu vôle dopozerať film až do konca. Krásny príklad toho, že aj keď je film nabitý hviezdami, nemusí to vždy znamenať kvalitu. Ani vlastne neviem, ze čo tie dve hviezdy. 30/100 (05.05.2014)