Památkáři

O téhle jednotce jsem četl, resp. asi o její jedné části v souvislosti s nalezením ukradených pokladů v solných dolech v Německu. Georgeovi povětšinou režie zdatně jde, zde to však úplně nebylo ono. Film měl neskutečný potenciál a jistě netrpěl chudým rozpočtem. Kulisy válkou zničených měst, táborů, základen, letišť i dolů samotných byly dokonalé. Všechna ta technika také, oči mi z ní přecházely... Hvězdný team mi do toho celého moc nezapadl ani jejich humor, který nebyl vždy na místě... Je to škoda, tento film měl mnoho co říci a je faktem, že ti chlapi zachránili lidstvu nevyčíslitelná díla... Už jen pro to si zaslouží tento film. Žel tomu chyběl nějaký výrazněji vypjatější moment a vlastně i nějaká solidní dějová osa. Film je poskládaný z drobných epizodek a jako celek nepůsobí zcela kompaktně. Jako válečnému fandovi mi však radost udělá každý počin i ten ne zcela dotažený k dokonalosti. Už jen za to prostředí a techniku dávám za tři obrazy. * * * (07.07.2015)

Kterak Dannyho kunsthistorici potlačili nacistické sběratelské vášně.. Neotřelá válečná odbočka, u které nefungující symbióza komiky a tragiky unaveně funí na záda tvůrčímu záměru a exponovaná důležitost zachování kulturního dědictví úpí pod nánosem patetického omílání. Bez ohledu na výše napsané, Clooney své ovlivnění Coeny zapře jen stěží.. (09.01.2017)

taka pekna, mila, miestami zabavna a vtipna rozpravocka na dobru noc s nazvom "Ako inteligentni milovnici umenia v dochodcovskom veku Hitlerovi kocura vytreli" :) ano, s historiou to ma pramalo spolocne, Clooney tu ukazuje vojnu ako nieco "cool a uplne v pohode", ale ja mu to nemam za zle. Naopak, ocenujem nadsazku a humor jemu vlastny, s ktorym sa tohto filmu zhostil. (15.01.2015)

S komandem památkářů mám celkem zásadní tři problémy. Clooney se snažil namixovat rozverné dobové retro s oduševnělou poctou, výsledek se pere a nepůsobí jako povedená syntéza. Za další, příběh je stejně roztříštěný jako jeho ústřední jednotka hrdinů po západní Evropě, což také nepřidává na výsledném dojmu. A za třetí, nemohl jsem vystát Cate Blanchett (ale to je spíše jen moje smůla). Tak bohužel - slibný hvězdný projekt co vyšel do průměrna. (21.01.2015)

Rád bych věřil, že se Clooney inspiroval textem Kristin Thompsonové Estetika diskrepance a bylo by tudíž správné vnímat proměnlivost tónů jako znak formální bohatosti, nikoli tvůrčí bezradnosti. Skutečným dramatem filmu je souboj mezi úctou k aktivitám reálných Památkářů a obdivem k odlehčenějším ansámblovým válečným filmům (Velký útěk, Tucet špinavců). Na jednu stranu je zachována epizodická struktura knižní předlohy a její volné spojování kapitol dopisy, na stranu druhou Památkáři rozhodně nechtějí být věcným, na fakta soustředěným dokudramatem. Rádi by taky vzdali hold skupině mužů a ženě, kteří se zasloužili o zachování unikátních artefaktů pro budoucí generace. Každý ze zúčastněných proto dostal svou Scénu (nebo dvě). Tyto scény ovšem vždy doplní informace do některého z mikropříběhů, který buď nikam nevede a chybí mu uspokojivé zakončení (milostný románek), nebo je zakončen příliš zbrkle a zneužit k útoku na divákovy emoce (Jeffriesovo znovu-nabytí ztracené sebeúcty). Film by se potřeboval rozhodnout, zda mu víc záleží na památkách, nebo na památkářích, protože o obojím na ploše dvou hodin nedokáže pojednat způsobem, který by nepůsobil zkratkovitě. Současně nedokáže využít pro účely vyprávění ty scény, které pateticky sdělují vznešené myšlenky a budou nutně tím otravnější, čím je vám protivnější americký patriotismus. Absence (či přinejmenším neujasněnost) pevného jádra vede k rozdrolení vyprávění do příhod. Ty občas fungují samy o sobě (mina, většina groteskních etud s Murrayem a Balabanem), ale nezapadají do nějaké většího celku se zřetelným směrem a tónem. Jejich střídání sice má jistou logiku (sestavení týmu a rozdělení úloh po patnácti minutách, po půlhodině se tým rozdělí, přibližně po hodině zase spojí, aby se pak každá ze dvojic znovu vydala vlastní cestou), s žádným hrdinou na každý pád nestrávíme dost času, abych nás jeho osobní příběh dokázal vtáhnout. Ani získání Gentského oltáře a Madony z Brugg nelze označit za cíl, k němuž by dění soustředěně směřovalo. Památkáři postupně nezískávají indicie, vlastně ani není vyvoláván dojem, že by je kdovíjak tlačil čas (s výjimkou uměle dramatizovaného finále, kdy musí být rychlejší než karikatura ruského pohlavára), prostě se k oběma úlovkům v potřebný čas (tj. na konci filmu) dostanou. Částečně díky náhodě (příhoda se zubařem se ovšem skutečně udála), částečně díky tomu, že jim vojáci prostřílejí cestu. Ve výsledku mne díky skvělým hercům, kteří si své role očividně užívali, sem tam pobavila nějaká scéna, ovšem film jako takový mou pozornost dlouhodobě udržet nedokázal. Zároveň mne ale neurážel. Památkáři sice neví, co chtějí a historii zjednodušují na boj dobra se zlem, ale nejsou hloupí ani laciní (produkčními hodnotami). Clooney jako režisér i jako scenárista možná prohrál, ale prozatím si ještě dokázal zachovat důstojnost. 60% (28.02.2014)