Wadjda
Das Mädchen Wadjda
Wadjda
Wadjda
Wadjda
Režie:
Haifaa Al MansourScénář:
Haifaa Al MansourKamera:
Lutz ReitemeierHudba:
Max RichterVOD (1)
Obsahy(1)
Malá Wadjda sní o tom, že si pořídí zelené kolo. Na závody s kamarádem ze sousedství však musí zapomenout: zákony totiž děvčatům jízdu na kole zakazují. Dívenka se rozhodne vydělat si peníze ve školní soutěži v recitaci koránu. Stává se z ní ukázkově zbožná holčička... Debut první ženy režisérky v Saúdské Arábii Haifay al Mansourové je civilní meditací o svobodě v nesvobodném světě a vzpomínkou na Zloděje kol Vittoria De Sicy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (68)
"Ak práve menštruujete, držte korán v obrúsku!" Film z prostredia, ktoré by sme v našich podmienkach bez váhania mohli označiť za ideologické väzenie, je civilne spracovaný, ale nežný a krutý zároveň. Je to príbeh dievčatka, ktoré nechce veľa. Jej snom je mať bicykel, ktorý si vyhliadla. O ňom jej však autority doma či v škole vysvetľujú, že nie je pre dievčatá. Je to u nich samozrejmosť. Vlastne jej to hovoria všetci okrem predavača bicyklov. Ten jej pre zmenu oznamuje, keď oň len prvýkrát zavadí pohľadom, že je na ňu príliš drahý. Wadjda ich nepočúva, lebo jej cieľ je silnejší. A zjavne aj rozum, keďže sa ako osoba, ktorá si vlastné sny v sebe ešte neudupala v rámci konformizmu, ako jediného riešenia v danej spoločnosti, nechce vzdať. Šetrí peniaze, učí sa recitovať do školskej súťaže, ktorá ponúka výhercom odmenu, robí všetko čo môže v rámci detských možností. Snáď netreba vysvetľovať, že túžba po bicykli je len nástroj na zobrazenie podmienok v moslimskej spoločnosti. Alebo že to síce nie je zdanlivo žiaden veľký ideál, ale na pomery hlavnej hrdinky dostatočný. Keď som bol približne v jej veku, tiež som chcel bicykel. A potom som ho dostal. Ale chcel som aj horský, ako mali ostatní. Aké to malichernosti! Ten som už nezískal. Ale keď pozerám tento film, som rád, že mi stáli v ceste len peniaze... ()
Odhodlaná arabská dívka Wadja se nehodlá vzdát své touhy a navzdory pravidlům plynoucích z ortodoxního muslimského náboženství se rozhodne rafinovaně nabourat tabu a projet se na kole. První film ze Saúdské Arábie, který natočila žena prezentuje jiný pohled na omezené možnosti žen v zemi, kde je obtížné proměnit své sny ve skutečnost. Sílou citlivě natočeného film je reálné prostředí, autentické herecké výkony a odpovídající hudební doprovod. ()
Filmová výzva 2018 - Saúdská Arábie. Jednoznačně jsem si potvrdil, že bych v Saúdské Arábii nikdy žít nemohl, protože představuje vzdálený svět v mnoha ohledech. Pak se ani nelze divit, že hlavní zápletka devadesátiminutového filmu se točí kolem toho, že si malá holčička chce pořídit kolo a jezdit na něm. A taková zápletka mě úplně k sedačce nepřikovala. ()
Velmi povrchní sonda do tvrdého arabského světa. Neotvírá žádnou otázku, jen kouká. Doslova mne tento film urazil, jak moc povrchní je. Nepochopila jsem ty ovace. Režisérka by potřebovala dostat facku za to, že nepřímo se vším souhlasí. Ach JO! // 48. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, 2013 ()
ÁNO, uvedomelé a kurážne dievčatko, tá Wadjda ! ()
Nejlepší filmový zážitek z letošních Varů. Absolutně, ()
Křehký a sentimentální příběh mladé dívky, která se staví čelem k nepřízni osudu a neváhá pro svůj sen udělat cokoliv. Příběh se odehrává v zemi Středního východu a jak všichni víme, tamní společenská pravidla jsou nastavena zcela jinak než u nás. Wadjda moc touží jezdit na kole a v okolí naráží jen na nepochopení a to i od své matky, která je ji nejbližší. Sama se posléze přihlásí do školního kroužku v recitaci Koránu, aby si vydělala patřičný obnos za který by si kolo mohla pořídit. Snímek neklade na diváka nikterak veliké nároky, ale svou jednoduchostí a lidsky podaným příběhem je radost sledovat až do konce. Můj osobní top na letošním KVIFF z toho, co jsem měl možnost vidět. ()
Takže takto, veľmi som chcel aby sa mi to páčilo, ale nepáčilo. Celý čas som čakal niečo, čo to oživí, čo zmení film o ťažkom živote žien v Saudskej Arábii na niečo ako napríklad nejakú miestnu vzburu, zaujímavosti z tej krajiny, ktoré by som si len tak nenašiel niekde na internete po chvíli hľadania, ale proste nestalo sa. Iránske Božie deti tu boli síce dávnejšie, ale pre mňa boli nielen zaujímavejšie, ale aj originálnejšie než toto. Ten život tam je hrozný z môjho pohľadu, ale to sa dá ukázať aj cez dokument. Takýto film by podľa mňa ľahko natočili mnohí, aj keď tam je možno problém natočiť aj filmy, no ako výnimočná práca mi to rozhodne neprišlo, proste mi to buď nesadlo alebo to nie je až dobrý film, akurát mi niečo hovorí, že skôr to druhé. ()
Velejemný příběh soukromé a dětsky nezáludné vzpoury arabské dívky proti rigidním pravidlům svou přirozeností a upřímností spolehlivě dojme. Wadjda připomene nejlepší dílá íránských humanistických dramat (svoji silou se vyrovná i mistrovským Božským dětem), ale místo sociální empatie volí poměrně odvážnou kritiku společenského systému, především v otázce postavení žen v ortodoxním islámském světě. Toto téma je explicitně podáno především ve scénách ze školy ovládané pokryteckou ředitelkou. Daleko nenápadněji a působivěji je pak rozehráno na vztahu Wadjdy s její matkou, která se postupně osvobozuje od dlouholeté ponižující role. Svéhlavá Wadjda mezitím bezelstně naplňuje touhu získat kolo a zvolí k tomu cestu, jež ji v očích autorit promění v poslušnou dívku řadící se do ukázněného šiku. Důsledkem jejího úsilí je vzácný okamžik, v němž smích ihned padá do propasti krutého vystřízlivění a deziluze. Film kromě velmi inteligentního scénáře a bezchybných hereckých výkonů zaujme i pestrým vykreslením paradoxní saúdskoarabské současnosti, v níž je možné získat zběhlost v Koránu pomocí bizarní počítačové hry alá "Chcete být milionářem?" či přirovnávat zdravotní sestry k postavám z Matrixe. Naproti tomu dvanáctileté dívky nosí do školy tajně fotky ze své svatby a na každém kroku si musí dávat pozor, aby je muži nemohli spatřit ani uslyšet. Takových situací je ve filmu nepřeberně a režisérka se nebrání užít ironický filtr i strategii zdrcující samozřejmosti. Wadjda je zkrátka dílo, nabízející maximální prožitek ve více rovinách a přitom až zaráží svoji prostotou. Jestliže katalog karlovarského festivalu připomíná De Sicův slavný film Zloděj kol, nepůjde asi pouze o podobnou rekvizitu v ději, ale pravděpodobně i o to, že nestárnoucí dílo italského neorealismu zanechalo u mnoha generací diváků obdobné pocity. ()
Krásný snímek o tom, co jsou to dětské sny, jak je možné si je plnit a jak vám nějací lidé prostě budou stát v cestě a to dětství vám budou chtít zničit. To vše je ještě kořeněno skutečností, že se to odehrává v kultuře, kterou nechápeme a vnímáme ji jen jako nebezpečnou. Krásný a krásně dojemný film. ()
Mají to ty ženské v těchhle končinách sakra těžké, toho co se nesmí, by vydalo pomalu na telefoní seznam a pokud některá revoltuje, tak je tu hbitě náboženská policie. Sny malé holky dokáže spolehlivě narušovat fanatická ředitelka školy a když už si děvče na kolo vybásní v obdobě Puškinova památníku, tak nakonec dostane taky prd, páč bratři v Palestině bankovky jistě zůročí lépe. A kolo pro holku? Pak by přece nemohla mít děti, to dá přece rozum. Kdyby bylo více a více podobně rebelujících jedinců, tak by třeba nemuseli tyhle banánové státy, šířit strach po celém světě. A začalo to třeba jením obyčejným kolem. Viděno jako 24 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
přijde mi, že natočit takovejhle film v Saudskej Arábii potřebuje skoro stejnou odvahu jako napsat Dopis Husákovi, skoro. Takže už jen za to jasných pět. Nehledě na nepopiratelnou kvalitu filmovou. ()
Arabská (neříkám islámská, stejně jako neříkám křesťanská) kinematografie v posledních padesáti letech, nebo ještě výrazněji v tomto tisíciletí, je prostě skvělá a pro Evropana velmi přitažlivá - a to z mnoha, zde nerozebíraných důvodů. Přitom si na své příjdou především sentimentálně založení diváci a těch je, pokud čtu některé recenze (nejen k tomuto filmu) asi většina. "Feeling" (cit, pocit, sympatie, tušení, prožitek, dojem, citlivost, vcítění se, empatie...) patří k filmu od nepaměti. Ovšem stejně tak jako násilí (např. již Williamson: Útok na činské vyslanectví z roku 1900) je tu od počátku. Vadžda patří historicky do okruhu arabských dívek, z nichž se dříve rekrutovaly královny se Sáby, dnes patří k těm, které řídí manželský a politický život - samozřejmě přes manžely a politiky. Mně se ale nejvíc líbil její mladý přítel Abdal, také cyklista, i když asi ne tak dobrý. Přestože scénáristkou a režisérkou je žena, mám pocit důvěry a věřím, že zobrazené reálie jsou takové, jaké jsou. Když se dívám na tento a podobné filmy (doporučuji - Makhmalbafová: Buddhu, který padl hanbou - také žena), nevidím budoucnost v arabském světě postupujícího od Marseille vítězně na sever, až tak hrozivě. Jednou už to tu stejně bylo, a přinejhorším budeme chodit do kina a kouřit vodní dýmku.... ()
Pěknej vhled do všedních starostí dívek a žen v muslimském světě. A hlavně exceluje hlavní hrdinka, radost pohledět na takovej výkon! Přestože souhlasim, že je to zjednodušený a dělaný tak, aby pohladilo západního diváka po srsti, mě to nevadilo a pro mě jedna z nejlepších věcí na 48. KVIFF... ()
Tak to už hej. Príbeh možno pre bežného diváka úplne obyčajný a nezáživný svojim dejom, no ako náhle si každý človek uvedomí tie súvislosti a pozadie celého filmu, tak určite pôsobí Wadjda nesmierne zaujímavo. Film je o malej rebelke, ktorá sa kamaráti s chlapcom od susedov a túži po jednom - spoločne s ním sa bicyklovať. Avšak pre dievčatá v Saudskej Arábii je bicyklovanie tabu (z obavy o panenstvo). Takže Wadjda dúfa asi zbytočne, no aj tak sa svojho cieľu nevzdáva a bojuje, napriek zákazom a nedôvere. Toto je síce hlavná dejová línia, ktorá je pre mnohých asi absurdná, no o to smutnejšia. Ale aj vedľajšia línia o rodine a nešťastnom manželstve Wadjdinej matky a oca stojí za to, hoci veľká škoda, že aj tejto téme nebolo venované viac priestoru (to je asi najväčšie mínus celého filmu). Kto opäť aspoň trochu pozná saudské reálie vie, že narodenie dievčaťa ocovia často vnímajú ako veľké sklamanie, a tak sa deje aj v tomto príbehu. Naozaj skvelo podaný príbeh, ktorý skrýva veľké symboly a posolstvá. ()
Některé situace a scény sice vyznívají poněkud prvoplánově a vynuceně, pak se taky dá celkem jednoduše odhadnout, kam se celý děj bude vyvíjet a ještě mi vadilo to přizpůsobování se evropskému divákovi, díky čemuž to nemá tak realistický a přitom silný dojem jako třeba ve filmech Kiarostamiho či Panahiho (a vlastně to souvisí i s tou mojí první výtkou), ale i přes to všechno v sobě Wadjda má určitou sílu a působivost. V íránské kinematografii podobných (a lepších) filmů najdete opravdu dost, ale jako takový úvod do těchto "dětských arabských filmů", které vypovídají především o životě v určitém státě i se všemi jeho omezeními, která nám v Evropě přijdou naprosto nesmyslné, to postačí dokonale. Hlavní hrdinka Wadjda má určitá charisma, její urputná snaha získat peníze na kolo je dostatečně napínavá, o "právech" (spíš asi povinnostech) žen v Saúdské Arábii to vypoví víc než dost (a někdy jsem docela čuměl i já, třeba to s tím zavíráním koránu a zakrýváním mezer při určitých příležitostech) a silnější dojem to zanechat taky dokáže a to i bez citového vydírání, takže to na ty slabé čtyři hvězdy vidím určitě. Ale dobré je to fakt hlavně na start s takovými filmy, po možnosti srovnání už to tak velký zážitek rozhodně není. Slabé 4* ()
Kdyby arabáči zahodili ten zkurvený Korán, tak by se na světě vyřešila půlka problémů. Například, aby mohly holky jezdit na kole. Příběh to sice byl docela zajímavý, ale já jsem se prostě nedokázal přesvědčit, abych s tou malou teroristkou soucítil a bylo mi upřímně u prdele, jestli to kolo mít bude nebo ne. 55% ()
48. MFF KV Číslo 1. 48. MFF KV. Jednoduše skvělé, působivé a přitom civilní a prosté. Herecký výkon hlavní hrdinky je skvělý, doufám, že ji za to neukamenují. ()
Po celkem vyrazne iranske filmove stope, ma evropsky divak opet prilezitost videt film z muslimske tvorby Blizkeho vychodu. A zase ma film spolecneho jmenovatele, tedy dite, ktere po necem touzi... Za sebe musim rict, ze me toto tema umi dojmout, zvlast, kdyz v nasich podminkach maji temer vsechny deti vseho plnou prdel a stejne si toho nevazi. Jedine, co bych filmu vytkl, je, ze jsem mel pocit, sice lehke a velmi decentni, presto kritice systemu v Saudske Arabii. Film mi v kazdem detailu prisel strasne zajimavy i pres fakt, ze mi temer vsechny realie byly zname. Film ma atmosferu a ja z televize nespustil oci. I kdyz herci maji minimalni zkusenosti s filmem, tak podali presvedcive vykony. Reem Abdullah pekna baba, ale prekvapilo me, ze je teprve rocnik 87... ()
Názorně vidno, že naše znalosti o islámu a jeho každodenních rytmech jsou méně než elementární. Nejsme schopni ani postihnout CO se děje, natož PROČ se to děje. Věřím, že polovina věcí ve filmu mi vůbec nedocvakla a to mám s arabskými zeměmi přece jen nějaké zkušenosti. Je to příběh každodennosti, běžné rutiny, a v tom je jeho síla. Být ženou je úděl, nemylme se, evropská historie má tuto pozici ženy v mnohém také za sebou. Dá to práci si prosadit svou. I nějaké to století. A když vám pak výhru pošlou na dobročinnost do Palestiny "na bombový atentátníky", to je teprve vtip týdne...85% ()
Související novinky
48. MFF Karlovy Vary rozdal filmové ceny
Devítidenní karlovarské filmové prázdniny skončily a poroty v čele s Agnieszkou Holland udělily ceny nejlepším ze soutěžních filmů. Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odnesl režisér János Szász… (více)