Upstream Color

Upstream Color je narativně enigmatickominimalistický, s podmanivou prací kameramana, zvukaře, střihače a hudebního skladatele. Má roztříštěnou stavbu fabule se symbolistickými spojeními, tvořivě přínosný, svobodný. (31.05.2013)

Možno má Carruth iba o 50 čísiel vyššie IQ ako my a jednoducho s tým nič neurobíme. Upstream color má spoločné viac s filmami Charlieho Kaufmana, ako s jeho predošlým Primer. Oba filmy síce treba vidieť viackrát, ale v tom prvom aspoň viete, čo pozeráte. Myslím, že to, o čom je Upstream color som tak nejako vytušil, ale zase sa to trochu prieči s tým, čo je uvedené v obsahu. Každopádne to chcem vidieť znovu a preto hodnotím tak vysoko. Je to viac poetický film, ako rébus, čiže ak ho aj nepochopíte, tak ho stačí iba prežívať. Je tak odlišný od toho, čo sa premieta v klubových kinách, že by si zaslúžil väčšiu pozornosť. (03.05.2015)

Kytičky, červíci, prasátka. Zajímavý film, který mi připomněl To the Wonder a také Perfect Sence. Na druhou stranu, abych byl zcela upřimný, nemůžu tvrdit, že bych to celé nějak pobral nebo všechno pochopil, takže ho možná někdy v budoucnu budu muset zhlédnout znovu a pak možná hodnocení změním, zatím zůstanu na třech. Jo, výborná hudba. (05.10.2015)

Ahaaa, tak jemu išlo vlastne o to, aby zohnal zamestnancov do tej ošíparne. Chápem. Ale teraz vážne. Je pravda, že som sa pri filme ani chvíľu neošívala a nenudil ma. Je pravda, že niektoré zábery boli skvelé a muzika bola dosť dobrá. Ale pravda je aj to, že neviem o čom bol vlastne tento film. A ešte niečo ... tú pásku od toho chlapíka, čo nahrával tie zvuky, by som kľudne kúpila. (04.12.2015)

Psychologická, sci-fi podivnost, ze které sem si vyjma neporozumění neodnesl vůbec nic. (14.07.2013)

Tedy, celek jsem nepobrala, ale to bude právě asi ten scifáč ;-), jen mlhavě tuším, jaký řetězec událostí mohou spustit utopená selátka, jinak se Upstream Color směle zařazuje k snímkům, ke kterým místní vykladači dodávají manuál, já ale nejsem filmový badatel, proto si další projekcí nezatížím svou krásnou hlavinku, jen dodám, že jsem se ke konci nepronudila, a proto dvě hvězdy jako cena za bdělost. Viděno v rámci Season Challenge Tour - sci-fi týden. (16.08.2015)

Skutočne neobvyklé a zvláštne filmové dielo. Priznám sa, že po jeho dopozeraní som o ňom ešte musela dlho premýšľať a následne si ho pozrieť ešte raz. Po druhom pozretí mi to však všetko začalo docvakávať a dávať nejaký zmysel. Rozhodne však nemôžem tvrdiť, že som to úplne pochopila. Myslím, že takéto tvrdenie v prípade tohoto filmu ani neexistuje. Prirovnala by som ho ku kubizmu využitom vo filmovom umení (pretože tento film je rozhodne umením). Nezobrazuje danú tému z jedného uhla pohľadu, ale z viacerých uhlov súčastne. Vo výsledku to potom môže vyzerať ako chaotická prestrihaná zlátanina, ktorá nedáva veľa zmyslu. Samotná forma tu jednoducho nie je cieľom, ale prostriedkom. Prostriedkom vyjadrenia vnútorného stavu postáv, ktoré majú za sebou traumatický zážitok a ich životy sú zlomené na kúsky. Dezorientácia, chaos, beznádej, tápanie a vo vzduchu visiaci pocit neznámej spoločnej skúsenosti a hľadanie....a úlomky....a obraz...a hudba...a svetlo....a zvuk...a...A ja rozhodne netvrdím, že je to typ filmu aký by som chcela pozerať deň čo deň, lenže práve aj v tejto jedinečnosti a spočíva jeho kúzlo (14.12.2015)

Jedna kamarátka čo vyštudovala divadelnú vedu, mi raz povedala, že akékoľvek umenie by malo mať kontakt s divákom/čitateľom/... A teda, že umenie, ktoré je bezkontaktné sa stáva skôr zlyhaním autora. A hádajte pri ktorom filme som si na to spomenul! Jedna vec je snažiť sa nasilu nachádzať známky symbolov v každej scéne a skúšať si z toho vyvodiť nejaký zámer, prípadne záver. Ale na druhej strane, povedzme si úprimne, celé to bolo nekoherentné asi ako zlý sen autistického narkomana. Jedine, že by som sa mýlil. A v tom prípade dúfam, že ak v ďalšom živote budem prasaťom, aspoň ma občas nakŕmite. (09.01.2014)

Film, který se podle anotace věnuje červům, magnoliím, prasatům a tajemnému únosu zaujal na festivalu Sundance i Berlinale. Snímek komunikuje spíše vizuálně a pocitově, nicméně staví na základní dějové lince, která je mnohovrstevnatá. Příběh je ponořený do pocitu strachu, lásky, naděje, zneužití a zaměřuje se na ztrátu osobnosti. Je to vynalézavý film s prvky sci-fi, který nabízí poetický obraz a meditativní styl. Více o filmu na webu Indiefilm.cz (15.02.2013)

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou. (08.06.2021)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

Obrázky to byly hezký..........sem tam.............ale o čem to kurva celý bylo? 10% (31.07.2014)

není to ode mě asi úplně fér, ale nejde to prostě jinak.. když totiž nejsem po 100 minutách sledování něčeho schopen v tom guláši, co z toho mám v hlavě, najít ani jednu jedinou indicii, která by mi napověděla, o čem to sakra vlastně bylo, tak odmítám hrát hru "dám tomu neutrálních 50% a hotovo".. tohle jakýmsi zvláštním způsobem působivé symbolické smysl nedávající nic totiž absolutně postrádá dějovou linku a soustředí se zejména na (na první pohled?) nesouvisející výjevy všemožných šíleností, jako je rozkládající se mrtvé prase a podobně.. naprosto rozumím všem, kterým to sedne, ale já prostě na až takhle moc nestravitelné a neuchopitelné mysteriózní záležitosti asi nejsem (a to mám třeba Lynche hodně rád).. P.S.: hudba je hodně povedená a dodává tomu tu správnou atmosféru, to ale nic nemění na skutečnosti, že to pro mě ve finále bylo spíš utrpení než filmový zážitek.. (07.06.2013)

Už dlouho jsem podobný snímek neviděl a vlastně, když se na to podívám kolem a kolem, tak v podstatě nikdy. Upstream Color je naprostý unikát, který drtivá většina, ne-li všichni, nepobere. I já sám nevím, jak si vlastně tenhle příběh pořádně interpretovat. Řeč přes obrazy, symbolismus, éterično, melancholie, tím vším Upstream Color disponuje a nenápadně osciluje s vašimi pocity. Jak film plyne, cítíte se stále zvláštněji a ten prožitek se postupně stupňuje. Vsadím se, že spousta lidí ani nebude mít chuť Upstream Color dokoukat, ale i přes naprosto na první pohled "neprokouknutelnou strukturu" se mi nedostavil pocit nudy, spíš naopak. Tak nějak jsem se po celou dobu vznášel. (28.04.2014)

Silně meditativní čistá krása, která přes své experimenty a audiovizuál nejednou připomene Malicka. + Úchvatný soundtrack! (27.04.2013)

Snad můj jediný viděný film, který tu nechám neohodnocený. Nebo aspoň zatím. Nabízejí se 3* ale nemyslím si, že bych to aspoň trošku pochopil a nechci mu křivdit. Mám dojem, že je v tom něco více ale na další zhlédnutí už teď zkrátka nemám sílu. Soundtrack je ale parádní. (17.05.2013)

Nedokoukáno a nehodlám to napravovat.. Úchylnost nějakého rádoby avantgardního magora, kterému se bude tleskat, jak je nadčasový, geniální, skvělý, úderný, vševystihující a nepochopený a nedoceněný. Zvládl jsem to tak do třetiny, ale pak si řekl, proč se na to koukám, vždyť přeci nemusím. A šlo to do kytek k červům, kam to patří. Autor to nemá v hlavě v pořádku. Aktuálních 69% je nesmysl. Možná tam chybí desetinná čárka... (23.05.2013)

Alibistické čtyři. Krásně natočené, atmosférické, tísnivé. Expresivní imprese detailu v celku a celku v detailu, která se vzmáhá jakýmkoliv racionálním narativním formám a která je vždy minimálně krok před divákem (a možná i před autorem). Upstream Color nejspíš můžete analyzovat do nekonečna a ohánět se Bordwellem na všechny strany nebo si film prostě užít a smířit se s tím, že ne vše se dá pochopit a spojit (napoprvé). Shane Carruth definitivně jeden z nejzajímavějších filmařů dneška. Fascinující záležitost srovnatelná snad jen se Synecdoche New York. Jedno zhlédnutí nestačí, na druhé budu sbírat síly ještě dlouho. (30.05.2013)

Unikátní zážitek, který s chutí mění pravidla filmového vyprávění. Po uchvátně zašifrovaném a vizuálně opojném rozjezdu poodkrývajícím roušku podivné nákazy hlavní hrdinky, ovšem následuje snaha zobrazit její začlenění do vyšší organické formy společně s dalšími jedinci a narace se už spíše setrvačně plouží k povrchní ezoterické bajce s vepři. I přes čím dál větší bizarnost, která ve mě přestávala zbuzovat hluboké zaujetí, náleží Upstream Color koruna nejvíce vizionářského díla za rok 2013. Opravdu je ostudné, že k českému divákovi se tato poutavá prapodivnost nedostala žádnými distribučními kanály. (02.01.2014)

Není těžké pochopit o čem Carruth ve svých filmech vypráví, jeho útoku na všechny smysly se ale brání už těžko. Tohle je podstatně jiný film než devět starý let Primer, mnohem pocitovější, dynamičtější a střihově epileptičtější. Spojuje je velice kryptický příběh, který prozradí přesně tolik, aby vás zaujal po celou dobu filmu, a neprozradí přesně tolik, aby po zhlédnutí mohla přijít správně vyostřená diskuze. Je to strhující podívaná, náročná na sledování, přesto ale po jejím absolvování budete mít pocit, že to musíte vidět znovu. A to rychle. 90% (Berlinale 2013) (15.02.2013)