Vládci vesmíru

Tohle úchvatně nakřáplé béčko s košatým happy-endem dnes musí zákonitě vyvolávat úsměv na tváři. Švédský objev Dolph Lundgren za zvuků hudby Billa Contiho (celá Rockyho série a řada jiných Stalloneho pecek) s neustále zaťatými břišními svaly dokazuje, odkud se odpíchla jeho kariéra směšného atleta. Přeplácaná fantasy jízda ve stylu 80. let, která krade, kde může – a jen ten scénář někde zapomněla!! Slavné producentské duo Menahem Golan a Yoram Globus (mj. Cyborg nebo Krvavý sport) ale toho času plnilo sály kinosálů a my jen můžeme nostalgicky vzpomínat. Tak, a teď zpátky na ZEM!! (30.04.2008)

Tak tohle jsou klasický 80s. Rozkošně naivní. Prakticky jen takové víc fantasy Star Wars (blastery, jejich odrážení mečem) s troškou Barbara Conana nebo obměna Krullu. Všechno se odehrává podle klasické šablony z osmdesátky, včetně charakterů postav. Lundgren je prakticky jak Arnie. Správnej je voják s parádnim warhammer-like brněnim. Navíc jeho dcera je sexy vojanda, i když víc jsem slintal u kýble žebírek. Já jsem se u toho celkem slušně bavil, má to spád, takže horší čtyři. Vím že takových tu moc neni, ale jesti se vám líbila Rudá Sonja, tak bude i tohle. Na tomhle holt lehce ujíždim. 80s rulez! -"I have the power!" (04.12.2008)

Dolfík v ''seksy'' slipáčích zachraňuje vesmír, v podivném mixu Barbara Conana, Hvězdných Válek a Willowa.Nevim, jestli je moje hodnocení ovlivněný tím, že jsem tenhle film viděl až teď a nemám k němu žádný citový vztah z dětství, ale je to prostě příšérná kokotina s naprosto hnusnou hudbou a tragickým režijním vedením.Je to tak debilní, že to není ani už vtipný.Navíc ten příšernej dabing, Ondru Vetchého nemám rád zase o něco víc :) Nedávno sem si zvopáknul Dolfíkova Temnýho Anděla a z toho sem nemohl, to je prostě parádní béčko z devadesátejch, Masters of the Universe je křečovitá ptákovina, která neudělala díru do světa ani před třiceti lety, natož teď.15% za roztomilou Chelsea Field. (20.01.2015)

Stejně jako mrkváče, křiklavě barevné trvalé na mladých holkách a Michal David neodmyslitelně patřily k 80.létům - "desetiletí podivného vkusu", tak i tento Goddardův paskvil patří mezi jejich nepřehlédnutelného reprezentanta. Mytologie jak z pera desetiletého fantasty, tragicky prkenný Dolph Lundgren a až nestoudné vykrádání všeho možného, ´Star Wars´ počínaje, ´Supermanem´ konče - no ano, existuje jenom málo horších kombinací. Ale tady, více než jinde, platí - "je to tak blbé, až je to krásné". Až se bude posílat informativní sonda mimozemským civilizacím v dalekých galaxiích, v přiložené kapitole "filmová 80.léta" by tenhle kousek rozhodně chybět neměl :o) Příjemné ´guilty pleasure´. (15.05.2007)

Vládci vesmíru jsou čistá béčková brilance, která zničila nejednu hereckou kariéru a která vykrádá ostatní filmy, co to jen dá. Své předlohy se přesto z finančních důvodů příliš nedrží. Děj začíná na planetě Eternia po velké bitvě, kterou z finančních důvodů neuvidíme. He-Man a jeho kámoši na začátku filmu utečou před megalomanským kostlivcem Skeletorem a jeho bandou na jinou, náhodně zvolenou planetu, kterou je z finančních důvodů Země. S předlohou má tedy film pramálo společného (He-Man tu navíc místo svého gigantického meče používá spíše laserovou pistoli). Nejdůležitějším atributem he-manovských akčních figurek bylo, že měly svaly a neměly skoro žádné oblečení. Animovaný seriál a komiksy byly v podstatě jen reklamy na tyto figurky a nevnášely do jejich světa příliš hloubky. Postavy ve filmu jsou v zásadě jen obživlými verzemi těchto akčních figurek, jejichž kostýmy ovšem v hrané podobě působí extrémně směšně (herci se v nich mnohdy mohou stěží hýbat). He-Manovu identitu tvoří čistě jeho muskulatura (pro nechápavé je jeho mužnost v jeho jménu pro jistotu akcentována dvakrát - „he“ a „man“). A vlastně si nedokážu představit vhodnějšího herce pro tuto roli než Dolpha Lundgrena. Jeho výstřední komiksová vizáž s koženými spoďáry a bondážovými kšíry se vám navždy vryje do paměti. Lundgren na roli He-Mana nebyl příliš pyšný. Jeho švédský přízvuk sice nakonec nepředabovali, jak bylo původně v plánu, ale je tu využitý maximálně jako nevkusně nastajlovaná hora svalů, která občas něco řekne. I tak jde ale o první roli, v níž pronese víc než čtyři věty. Ty nejlepší hlášky tu má ovšem He-Manův protivník Skeletor, jehož povahu lakomého fracka, který musí mít všechny hračky pro sebe, vystihuje jeho nezapomenutelný výrok: „musím mít všechno, jinak nebudu mít nic!“ Musí mít tedy i tu nejpompéznější kulisu v celém filmu, kterou je jeho trůn. Charakterní herec Frank Langella si roli maniakálního záporáka vyloženě vychutnává, pronáší ďábelsky stupidní monology se shakespearovskou vážností a dokáže solidně přehrávat i přes gumovou masku, která zakrývá většinu jeho mimiky. (25.06.2016)