Kosti a skalp

Film, jehož hlavní postavy jsou: namyšlený a indianofobní floutek, stařec, kovboj mrzák a šerif Kurt Russel s licousy, za které by se nemusel stydět kterýkoliv člen CK monarchie, se zálibou pálit obviněným do nohou. A přesně tohle jsou charaktery, se kterými se tahle dvouhodinovka velmi dobře tráví, někdy se sice zdají postavy až přiblble jednorozměrné, ale upřímně, nějaké rozkrývání charakterových vlastností v sálodlouhých debatách o filosofické podstatě pečených fazolí se sýrem by filmu o vendetě na bílou hlinkou pokryté a divošské něco-jako-indiány příliš neseděl. Žánrové zasazení nahoře trochu kecá, tohle rozhodně není horor a o čistkokrevnej western se taky nejedná, akce je tu rychlá, krvavá a neúprosná, žádné dlouhé akční scény, jen pár brutálních výstřelů, nebo švihnutí titulního kostěného tomahavku (a taky pár abnormálně brutálních scén). A přitom na těhle prvcích většíma filmu nestojí, bohatě stačí zajímavé charaktery zahrané dobrými herci. Mimochodem, tohle nemá vpodstatě žádný soundtrack, což pomáhá budovat tísnivou atmosféru. A jo, tohle je jeden z nejlepších režijních debutů, co jsem kdy viděl. (19.12.2015)

Drsné, syrové, surové i nekompromisní a přesto stavící především na postavách. O to více pak zamrzí nestylový a uspěchaný konec, kterému chybí pořádná tečka a který se právě od těch postav odvrací. Na to jak si to v úvodních třech čtvrtinách dávalo se vším (a s každým) na čas, je ten závěr prostě příliš hrrr. (18.12.2015)

Tady člověk musí smeknout skalp, protože za dva miliony natočit něco takového, navíc s takhle lákavým obsazením, to chce mít kurva talent. Snímek by se dal téměř s chirurgickou přesností rozřezat na třetiny, v níž se nejdříve seznámíme s hlavními postavami, pak s nimi vyrazíme na záchranářskou misi, abychom v posledním dějství byli svědky nečekaného masakru. A můžu vám zaručit, že třeba Rothovo Green Inferno se může jít zahrabat, protože tady nejen, že se dějou mnohem horší zvěrstva, ale skutečně bolí každá zlomenina nebo postřelení. A i právě díky téhle syrovosti a brutalitě odpustíte filmu ono lážo plážo tempo. Jinak casting fakt parádní, a přesto, že Russell si hraje zase to svoje, já mu to žeru furt. (25.10.2015)

O "Kostěném tomahawku" se hojně mluví a píše jako o hororu ve westernových kulisách, případně o westernu, který se ve finále zvrtne v horor. To je ovšem zplošťující vnímání, protože S. Craig Zahler ve svém nevídaně vytříbeném debutu vytvořil důmyslný revizionistický western. Nové pojetí v jeho podání neznamená špínu, nihilismus a zavržení hrdinství, k nimž se uchylují předchozí dekonstrukční snímky jako "Nesmiřitelní". Zahler přichází s mnohem důmyslnějším, propracovanějším a originálnějším uchopením ikonického žánru. Mistrovsky napsaný film znovu etabluje western pro dnešní cynickou a poučenou dobu tím, že jeho ikonické atributy pojímá se sofistikovaným nadhledem, ale současně aktualizuje jeho základní vyprávěcí vzorce a étos. Indiáni tedy nejsou divoši, ale v postavě profesora se stávají jízlivou personifikací křivdy bílých mužů, která zdejší kovboje přesahuje nejen co do obeznámení s přírodou a jejími podivnostmi, ale i rozhledu, důvtipu a inteligence. Podobně manželka hlavního hrdiny může být sarkastická, racionální i inteligentní, a při tom si zachovat roli objektu a trofeje. Hrdinskost se nevyhnutelně stává synonymem omezenosti, ignorance a paličatosti. Nejzásadnější roli zde hrají troglodyti coby anonymní a racionalitě se vzpírající monstra, která do života na hraně civilizace navracejí ohrožení, mystérium a především element cizího. Jsou ideálními nevyzpytatelnými, bestiálními divochy jako indiáni v báchorkách doby divokého západu, než jejich tradiční vyobrazení nasáklo pachutí genocidy. Ve výsledku pak může "Kostěný tomahawk" na jedné straně do úst hlavní ženské postavy vložit památnou a výmluvnou repliku, která jízlivě glosuje machismus zdejších mužů, a současně být heroickou oslavou jejich houževnatosti a odhodlání. (12.07.2016)

Na levnou budgetovku má Bone Tomahawk tedy vskutku skvostné obsazení. Navrátivší se Kurt Russell, můj oblíbený Patrick Wilson a po dlouhé době i Matthew Fox navíc ve velkých rolích! Stejně jsem ale žádnou střílečku nečekal. Prostřední akt mi vlastně nepřišel tolik záživný a je jasné, že procházka pustinou byla levná záležitost, ale možná bych tam přecijen trošku krátil. Ovšem závěrečný akt vše vynahrazuje a jasně symbolizuje jakýsi nepřiznaný prequel k Osmi hrozným, ovšem jaká jatka si dovolil pan Zahler si prosím nedovolil ani Tarantino. Opravdu si upřímně vůbec nepamatuji, kdy jsem tolik odvrátil zrak od naturalistické a zároveň nechutné scény v jeskyni. Možná to i režisér trošku přehnal, nicméně to nic nemění na tom, že posledních cca 20-25 minut jsem ani nedutal a vychutnával. Otázka jestli to ospravedlní minimálně 40 minut vaty, ale to nechám na vás...7/10 (26.01.2016)