Něžné vlny

První láska je ta nejkrásnější a na ni se nezapomíná. Člověk se k ní po létech v myšlenkách rád vracívá. Příjemný film pro deštivé letní odpoledne. Hynek Čermák byl jako cholerický tatínek výborný. Chtěla bych, aby byl více obsazovaný do filmů. Díky té paruce jsem ho nemohla hned poznat. Jan Budař si určitě roli pošťáka užíval. Takové figurky mu jdou. (14.07.2014)

Nenáročný film, který neurazí jako zvuková kulisa třeba při vaření nebo úklidu. Zatímco se občas stihnete podivit jak příšerné si na sebe herci museli vzít paruky, vám jistě neunikne jeden krutý fakt a to jest, že Táňa Pauhofová sic je pěkná baba a dobrá herečka se nehodí na roli matky. Docela mě pobavil obrázek na konci filmu, kde byly vedle sebe tři herečky z nichž jedna byla Táňa a vypadala stejně staře jako o "generaci mladší" přítelkyně "jejího syna". Bohužel musím opět konstatovat, že v dnešní době je cool natočit film z období ruské okupace, který se soustředí na široké zahořklé publikum, které již nyní běduje nad banány na které čekali půl dne ve frontě ... (16.06.2014)

Nebudu vyloženě zlý, ale dobrý film vypadá jinak a vlastně i dobrý český film vypadá jinak. Něžné vlny jsou plné laciného humoru, kdy přesně víte o co v následujícím skeči půjde a vy se tomu nakonec budete muset zasmát. Viz třeba když se Budař pocáká voňavkou. Herecké výkony se nepovedly. Z filmu dost razí, že vedlejší scény dostali režisérovi oblíbenci z kultovních Účastníků zájezdu. Po delší době jsem v nějakém filmu spatřil Honzu Hartla, ale občas mě bylo stydno i za něj, stejně jako u některých lechtivějších scén. 30% (20.08.2020)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Tak jako za pád socialismu nemohou studenti, tak ani ztráta panictví Vojty Hrdličky režim nepoložila. Tím jsem si naprosto jist. Tato vykonstruovaná historka nicméně disponovala zábavnými momenty a to zejména ve chvílích, kdy na obrazovce řádil lesní dělník Jan Hrdlička, namachrovaný pošťák Eman či svérázný doktor Lipský. S těmi jsem zažil slušnou zábavu a to je o ránu pendrekem víc, než jsem od toho čekal. (26.01.2016)