Pompeje

Nechapu, proc se musel Anderson srat s nejakym pribehem o zamilovanym gladiatorovi a pomste za vrazdu rodiny, velkoleposti to beztak na Gladiatora nema a ac jsou souboje docela pekny, precejen serialovej Spartakus je naprosto jina uroven. Navic kazdej beztak ceka, az se o slovo prihlasi sopka. Kdyby aspon ten Harington za neco stal, neda se mu sice uprit, ze si zamakal ve fitku, ale stejne oproti jinejm gladiatorum je to takovej chcipacek, navic absolutne bez charisma nebo hereckyho nadani. Ne ze by me ty prvni dve tretiny vylozene nudily, Anderson dokaze natocit zabavnej film, ale zaver je daleko lepsi, zdemoluje se komplet vse za podpory solidnich triku a kdyby to takhle bylo uz od zacatku, mozna bych uvazoval jesli ne o 5, tak urcite o 4*. (10.05.2014)

Zábavný a vizuálně strhující dvouhodinový závod v tom, zda dříve vyvrcholí Jenda Sníh do lůna škaredé a ušaté patricijské dcerky nebo Vesuv do Pompejí. Pozor bojler, sopka vyhrála, Honzík nesmočivší zkameněl. A samozřejmě, tento film je opět určen výhradně tupému plebsu, který nikdy nepozná, že mu byly hozeny prosté výbuch a hry, a jenž ve své omezenosti v oddychovém akčňáku prostě není schopen postrádat hlubší psychologické prokreslení postav, jejich důkladnější sociálně filosofické interakce, dějové metafory a jinotaje, které tolik nutí hloubavého a citlivého diváka zamýšlet se u sledování nad mystérii všehomíra, a v neposlední řadě rovněž pregnantní režii některého z velikánů filmového umění. Takže vy, co neočekáváte černobílou antickou tragédii až rozkošnicky líně se převalující v neomaleně precizních, mnohoznačných magmatických výprcech saturnského verše či daktylského hexametru, se pobavíte jako já, no a vy, ostatní hlavonožci, jděte do prdele. Pardon, to byl jen roztomilý drobný přebrept. Chtěl jsem říct, že budete hrubě zklamáni. (01.07.2014)

Nechápem tých, čo tento film kritizujú za to, že sa nedrží historických faktov. Vadí to? Mne nie. Ja to beriem ako príbeh zasadený do sandálového prostredia. Jediná história je fakt, že sopka vybuchla v roku 79. Ale aj mesiace si zmýlili. To je však jedno. Príbeh nenudil, vizuálne efekty boli uspokojivé (miestami možno dokonca trochu prehnané), Emily Browning to veľmi pristalo, Harington potvrdil, že mu historické prostredie svedčí a s mečom nemá žiaden problém a jednotlivé súboje sa zvládli pomerne slušne. To mi bohato stačilo na slušnú zábavu a relax. Kto potrebuje vypnúť, zamestnať hlavne oči a zabaviť sa pri jednoduchom filme tak tento snímok je výborná voľba. 75/100 (23.04.2014)

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)

I přes pár nedostatků, které film má, jsem si Pompeje překvapivě velmi hezky užil. Nahoru to táhne velmi sympatické love duo a impresivní vizuální efekty, které měly šťávu. Tempo je slušné, od začátku se něco děje, nechybí fighty, které sice trpí nedostatkem krve, ale přesto mě zaujaly a závěrečný 40 minutový chaos se Andersonovi velmi povedl. Bavil jsem se. 70% (16.05.2014)