Reklama

Reklama

Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.

Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.

Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (133)

charlosina 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavý (a u nás bohužel nedoceněný) počin na umělecké scéně. Neotřelé a originální pojetí tematiky muže a ženy, které plyne po vlnách surrealisické řeky... Oskar Reif (režie, scénář) natočil v letech 1994-95 excelentní výpověď, jejíž tematika - a zejména její uchopení - převyšuje doposud stanovené hranice českého filmu. O dokonalou vizuální stránku se postaral Igor Luther (kamera), který z původně barevného záměru vytvořil širokoúhlý černobílý skvost. Tíživá atmosféra snímku je protkána jemným humorem a jeho poselství je jednoznačně vynikající záležitostí... jednoduše řečeno: je to slast nejen pro ducha, ale i pro oko. Příběh Luboše v těle Michala Przebindy je artovka jak vyšitá, která má Švankmajerovský nádech, Nezvalovu lechtivost a vizuální kreace - a ano, feministický nádech, ale to neuškodí. Bezpochyby ojedinělý počin, který stojí za zhlédnutí. Já jsem si Postel tedy zamilovala. "Ty prostě nechápeš ženu v celý její složitý komplexnosti. Vidíš jen určitou povrchní formu." // "Myslíš, že se ji snažím pochopit? Vždyť je to proti přírodě. A co je proti přírodě, je nepřirozený. Chlap tady není od toho, aby ženskou chápal." ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Dějiny poválečného Československa genderovou optikou. Film jiný i za cenu vlastní schizofrenie. Navenek feministický, v jádru šovinistický, útočný i omluvný, v němž se mužský divák najde stejně snadno, jako ztratí. Díky Lutherově kameře bezpochyby vizuální vrchol polistopadové kinematografie. Zatím nepřekonaný. 75% Zajímavé komentáře: Flipper, Pražák ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Snad jediný český polistopadový film (snad ještě Tycův Vojtěch, řečený Sirotek), který jede na vlně v českém kontextu světových šedesátých let a který za touhle vlnou zdvíhá onu příslovečnou novou vlnu, na kterou tu všichni čekáme... Ozvěny surrealismu. Záměrná rezignace na komerční úspěch a úmysl dělat skutečně umělecký film. Nádherná kamera. Magický černobílý obraz. Snové vize. Umění... ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

V remízu české filmové tvorby je marné se dohledávat nádhernějších černobílých obrazů. Těžko práci pana Luthera popisovat, to se musí procítit na vlastní kůži. Nic to bohužel nemění na smutném faktu, že pro našince je podobně originálních a umělecky ambiciózních snah (nyní už o dílu jako celku) škoda. Kde je ti konec, Oskare Reife?! ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

K filmu jsem přistupoval s vědomím, že jde o experimentální snímek, takže očekávání z mé strany nebyla největší. Chyba lávky! Postel mě dost zaujala, a to jak svojí formou, tak obsahem, navíc nabídla otázku:"Patřím taky mezi muže přechodné?". Střet mužského a ženského světa doplněný dávkou šovinismu a feminismu s plno absurdními, ale rozhodně zajímavými myšlenky mě více než pobavil a nabídl spoustu hlášek a vtipných situací. Sice ne úplně všechno mi sedlo a nebylo mi třeba tak úplně jasné, jak se hlavní hrdina na útěku z vězení dostal zpátky domů, ale jinak jsou to pro mě silné 4*. "Ty si prostě nepřipadáš trochu divně, když radíš ženský jak na záněty děložního čípku, nebo jak překonávat psychický problémy klimakteria, tobě připadá naprosto normální dělat ve společnosti test ochablosti prsního svalu za pomocí verzatilky, ty prostě myslíš, že si úchvatnej, když barvitě líčíš poruchy ovulačních cyklů, anebo když se hádáš o míře intenzity orgastickýho prožitku ženy po šedesátce?!" - "Mám prostě rozhled." ()

Galerie (21)

Zajímavosti (8)

  • Na MFF v Seatlu získala Postel zvláštní cenu poroty. (charlosina)
  • Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
  • Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)

Reklama

Reklama