Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Hmm umělecké, vynikající kamera, dobré herecké role. Ale prostě až moc umělecké. Rozpitvávání mužství uprostřed ženského světa, o nepochopení žen. Rozhodně tedy nepatřím mezi lidi jenž by se vyžívali nějakém surrealismu. Netvrdím, že film musí být jen komerční záležitost, ale taky by měl být smysluplný. ()
Snažil jsem se dívat na tento film tak, jako kdybych žádný jiný dosud neviděl. Po shlédnutí bych byl raději, kdybych dosud neviděl žádný. Michal Ambrož zpíva: "Po tobě mi zůstaly čtyři vlasy v hřebenu / nesmím ztratit jediný těžko další seženu. / Po tobě mi zůstaly čtyři dlouhý vlasy. / Jaktěživ jsem neviděl naráz tolik krásy." A je to vtipné a má to říz. Tři chlupy děda Vševěda vytržené zuby z oblasti kolem pohlaví jsou daleko méně poetické. Pokud existuje pseudointelektuálská latina typu "sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje", pak jsme tu na správném místě. A jak z toho ven? "Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho ten fantas hnedle přejde." ()
,,Člověk si často myslí, že ten poslední únik je únikem absolutním..." Nečekal jsem to, ale po místy uspávací první polovině mě Postel začala velice bavit. Devadesátá léta nabídla v česko-slovenské kinematografii mnohem více zajímavých filmů, než se na první pohled může zdát. Tahle experimentální hříčka poměrně neznámého režiséra v sobě skrývá podobenství všeho možného, odehrává se v neurčitém času, kombinuje realitu se sny, provokuje formálně i obsahově, využívá absurdní humor, hodně si bere na mušku choulostivá témata feminismu nebo sexuality,... Jo, jak sám říká hlavní hrdina o svědomí žen, ,,je to proti přírodě, je to proti zákonu vysokých krásných princů, galantních a svůdných rošťáků, opálených a hravých milionářů i dobrotivých a šedovlasých tátů..." Ale je to skvělý film! Černobílým vizuálem, kamerou i experimentálním způsobem vyprávění mi občas připomněl novou vlnu 60.let. Vyvrcholení celé té hříčky ve velkolepý soudný proces v ženském obsazenství a útěk z vězení bylo vynikající! (Filmová výzva 2018 - troufalka) ()
Velmi zajímavý, formálně naprosto vytříbený a jen zdánlivě od skutečného života odtržený snímek, postihují s neuvěřitelnou nadsázkou něco, co by se snad dalo nazvat "krizí mužství" a reflexí "přefeminizovaného světa", kdyby to neznělo tak zprofanovaně... 90% Zajímavé komentáře: charlosina, Radek99 PS: Nepochybně jsem taky muž přechodný, teď jen, jak s tím naložit... ;o) ()
Dějiny poválečného Československa genderovou optikou. Film jiný i za cenu vlastní schizofrenie. Navenek feministický, v jádru šovinistický, útočný i omluvný, v němž se mužský divák najde stejně snadno, jako ztratí. Díky Lutherově kameře bezpochyby vizuální vrchol polistopadové kinematografie. Zatím nepřekonaný. 75% Zajímavé komentáře: Flipper, Pražák ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Grafik Michal Cihlář získal ocenění za nejlepší plakát roku 1999 (byl to jeho první a současně poslední filmový plakát). (charlosina)
- Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
- Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)
Reklama