Jako nikdy

Nízkorozpočtové psychologické drama, kde Schmitzer leží na smrtelné posteli a celý děj je v podstatě o takovém nepřímém trojůhelníku a postoji člověka v mezních životních situacích. Je to vcelku dobře zahrané, ale taky to není na každej sobotní večer. Zůstala mi v paměti jedna věta Schmitzra, kterou řekl Medvecké den před svou smrtí - Víš, umřít není těžký, dobře se vysrat je těžký.... (31.08.2014)

Z nějakého důvodu se mi nelehce tvoří komentář. Možná je to tím, že se jedná o film vskutku výjimečný, možná je to tím, že se dotýká smrti a umírání. Jsou nám představeny velmi různorodé postavy, jejichž charatker se skví jako vybroušený drahokam. Samotný děj se odvíjí velmi nevyzpytatelně, tvůrci se vystříhali snah nás dojmout, neupadají do klišé ani moralizování, místo toho nechávají děj plynout a postavy jednat tak, aby společně stvořili život, z něhož ukazují nám střípky zdánlivě náhodné, jež evokují dojem, jako bysme u toho byli. Smrt je krutá a bolestná, to je jasné i zde, přesto pocity, jež ve vás film zanechá, jsou veskrze pozitivní. Jak je to možné? To je záhada... (09.08.2016)

Dalo by se říci, že se vlastně jedná o zcela životní příběh. Ponuré stáří, nevyléčitelná nemoc, obviňování sebe i všech ostatních, deprese, nenávist, úzkost. Takový osud potkal i Vladimíra Holase, který má rakovinu a již čeká jenom na osvobozující smrt. Konfrontace všech přítomných je neodvratná. Rozpory a zášť. Ano. Tato chvíle je vždy ta jediná, kdy je možnost vylít si srdce a říct si vše náležité na rovinu. Snímek dost hraje na city a porozumění. Vyznění příběhu je tedy zcela na místě. Ze světového pohledu chybí snímku více citu a artového vyznění. Na české podmínky se však jedná o zcela výjimečný počin, jehož trefa do černého nemůže být zpochybnitelná. Jiří Schmitzer si za, u něj nezvyklý výkon zaslouží ocenění. Jeho konečné stádium doslova rve srdce. Neznamená to však, že ostatní nějak zaostávají. Naopak. Všichni podali zcela profesionální a uvěřitelný výkon. Osoby pečující o umírajícího člověka rozsévajícího kolem sebe jen zlobu a trápení chce ohromnou trpělivost. Ne každý má na to povahu. Tento film budiž příkladem toho, že i taková situace má smysl. Všechny nás to čeká a všichni chceme umřít důstojně a s láskou. (27.01.2014)

My vetešníci si na filmu smlsneme, i když nechceme. Mnoho kouzelný tretek, možná dobré a možná špatné obrazy, sochy. Galerie uvnitř venkovské stavbičky! A záběry na ztemnělou krajinu, rybník, svíčky, hra stínů... Mlask. Když zde v komentářích vyčítají dlouhé a bezobsažné záběry, tak musím doznat, že ty mě bavily nejvíce. Psychologie postav je třesky plesky, tak trochu postavená na hlavu. Malíř-vizionář je asi nejvíce uvěřitelnou postavou, protože on "také nikdy neumře"... A my ostatní také ne. (Má první ČSFD projekce) (20.09.2013)

Zajímavý snímek opírající se o vážná témata, jako umírání, smrt a vyrovnávání se s ní. Vyzdvihnout můžu určitě herecké výkony, na kterých tenhle film stojí (herecké trio Špalková, Schmitzer a Medvěcká). Chyběla mi ale jakási pointa, nějaký hlubší smysl příběhu - nebo jsem ho prostě nezachytil... (12.04.2014)

"Víš, co je těžký? Umřít není těžký. Těžký je dobře se vysrat!" Zní to tvrdě. A takový je i film, smutný a depresivní. Je těžké pro člověka z rodiny s "normálními" vztahy se vcítit do životů hlavních hrdinů a jejich pohnutek... Každopádně před hereckými výkony lze smeknout! (23.02.2015)

Chceš něco vědět: "Umřít není těžký, víš co je těžký, dobře se vysrat..." Tak z hlášky i filmu mám trošku rozporuplné pocity - Schmitzer hraje uvěřitelně, Špalková s Medveckou vlastně taky, ale asi toho umírání ve filmech bylo v poslední době moc. 3* (23.03.2015)

Film Jako nikdy předchází pověst regulérní analýzy tématu smrti a umírání. Holý fakt, že Češi se zmíněnému jevu vyhýbají jako čert kříži, by mohl film katapultovat do středu diváckého zájmu - jsme přeci jen učedlníky Spalovače mrtvol, který neopakovatelným sarkasmem propojil maloměšťáckou idylku s pěkně rozpáleným krematoriem. V případě Jako jindy se ale kmotra zubatá musí spokojit s druhými houslemi: film je spíše o tom, co se stane, když se samorostlému estétovi odehraje před očima (resp. před postelí) celý život. Naštěstí ale je na co koukat. Filmu opravdu chybí odvaha zakousnout se do tématu pořádně hluboko (jako to udělal třeba Haneke ve své Lásce, nebo ještě lépe Nichols ve Vtipu), nebo naopak se satirickým nadhledem (Invaze barbarů). Hodně energie se vkládá do vedlejších motivů, prostor je na utvoření potřebné baladické nálady přelidněn a rušen vedlejšími tématy. Klíčové téma se postupně samo dohledává ve střetu a souznění dvou typů milenek, velmi připomínajících rousseaovský milostný trojúhelník tvořený jednak ženou schopnou sdílet uměleckou a filosofickou reflexi díla, jednak ale i ženou, která tohoto schopna není a miluje "od přírody". Jak P. Špalková, tak T. Medvecká podávají v tomto partu skvělé výkony, typizují dvě tváře ženské lásky a dva archetypy ženy vůbec. Jiří Schmitzer v tomto filmu definitivně prokázal, že je herec evropského formátu. Svůj doušek filosofické nadstavby, který svému umírání podle docela skoupého scénáře měl dát, odevzdal svrchovaně - v jeho podání se divákovi vybaví, že jednou z cest k uskutečnění sebe sama a dovršení existence může být (vedle náboženství a meditace, jak pravil Schopenhauer) i očistné umění. Vangoghovským variacím postupujícího šílení, jak je herec podává, mohl být dán větší prostor. Suma sumárum: velmi dobrý film, spolu s Collete mana nebeská padající v předvečer Kameňáku 4 na palice národa českého. (17.09.2013)

Mistrně zahraná negace. Ještě jsem snad neviděl film, kde by byla pouze jedna pozitivní postava :-). Petra Špalková je v tom ovšem skvělá. (01.05.2014)

Ach jo…. Češi a ty jejich dramata…. Složitost lidských vztahů se zde dá vyřešit pouze nekonečnými dialogy v komorním prostředí….. Snímek Jako nikdy byl svou monotonností a nudnou atmosférou doslova ubíjející. Po první půlhodině jsem měl sto chutí toto dílo vypnout, ale obrnil jsem se trpělivostí a film dokoukal. Jediné co stojí za pochvalu jsou tak pouze dramatické výkony herců. A za ty dám jednu hvězdu.... (29.08.2014)

Filmy s touhle tématikou si naložte do octa... Schmitzerovo výkony jsou obdivuhodné, ale to je bohužel všechno. (15.03.2015)

Taký ničomník, milé dámy, to je záväzok na celý život. V konkurencii Hořícího kře to vydalo len na dvoch Českých levov. Škoda. (30.07.2016)

Při pozorování nádherných záběrů a perfektního hereckého výkonu Jiřího Schmitzera mě nutí odpustit filmu, že je docela nudný, o ničem a dost utahaný. (21.02.2020)

Herecký koncert Jiřího Schmitzera, bohužel bez jakékoliv další přidané hodnoty.60% (26.01.2014)

preco vsetky cesko- slovenske filmy maju taky debilny zvuk. Casto sa mi stava ze nerozumiet dialogom, fakt to nechapem! (05.02.2014)

Moc pěkný film o moc nepěkných věcech. Krásně syrově natočeno, pan Schmitzer je prostě PAN HEREC a tohle zahrál dle mého úžasně. Sekundování dvou našich extra hereček tomu jen dodává tu správnou atmosféru umírání... (25.02.2014)

Nebýt Petry Špalkový, snímek by asi upadl někam hodně hluboko do televizní šedosti. Herečka oceněná za svůj výkon Českým lvem ale film táhne od začátku do konce a divák její postavě přes všechnu tu až zábavnou nasranost nějak nejvíc rozumí. Bavila mě ona, bavil mě tak i film o umírání :) (29.03.2014)

Film zpracovává těžké téma, ale dopadlo to dobře. Uvažoval jsem i i 4 *,ale trochu mne ve scénáři štvalo opakování scén, kdy někoho urazili a pak se mu omlouvali. A také tradičně konec, ten je nezvládnutý (zbytečná scéna navíc). (26.02.2015)

Famózní! (19.03.2015)

Skvělý, na kost jdoucí film, a proto ho skoro nikdo v kině neviděl. (30.03.2015)