poster

Jako nikdy

  • slovenský

    Ako nikdy

    (festivalový název)
  • anglický

    Like Never Before

Drama / Psychologický

Česko / Slovensko, 2013, 89 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Kosmik 1
    *

    Přátelé, tak tohle byla největší zívačka, jakou jsem ve svém životě kdy viděl. :D Neskutečné, že jsem vydržel až do konce. A to i přesto, že děj filmu je vlastně totálně o ničem, vůbec nic se zde neřeší, jede si v tom svém uspávacím tempu a Vám je vlastně úplně šumák, na co koukáte. Zavřete oči, za deset minut je otevřete a zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. Závěrečná pointa tu pak jaksi úplně chybí. Co víc dodat, pro mě je tohle nejnudnější film roku, možná i celého desetiletí. Z úcty k Jiřímu Schmitzerovi, bez kterého by tohle dílko zapadlo do nejtemnějšího zákoutí českého filmu a do absolutní břečky, dávám 1* a 20%.(29.11.2014)

  • novoten
    **

    Hloubavé myšlenky pokroucené prapodivnou psychologií a slibně drásavé téma zničené pochybnými hereckými výkony. Nic proti Schmitzerovi nebo Špalkové, kteří svoje party doslova dřou, ale když na jednu poctivě odvedenou scénu připadnou dvě ukřičeně odcizující, nemám moc kde brát. Producent Ondřej Trojan se po projekci nechal slyšet, že se podařilo stvořit něco, co se v tuzemsku těžko hledá, ale na světových festivalech je toho hodně - tedy dobře natočené drama o smrti a umírání. Já ho ale v těch desítkách zbytečně unavujících záběrů na sklenice, kola a krajinu nenašel.(16.9.2013)

  • dobytek
    ***

    Na český poměry je to překvapivě docela uvěřitelný, neni to nijak otravně vlezlý, ani přehnaně hysterický a dokonce v tom nehraje ani Liška, Vilhelmová nebo Geislerová nějaký sluníčkový lidičky se srdíčkem na správnym místě. Co se týče herců, tak kromě Schmitzera, od kterýho jsem to čekal, že určitě nezahraje špatně, stojí za zmínku hlavně Petra Špalková. Tu jsem do teď znal jenom z různejch menších rolí a nějakejch stupidních seriálů a tady fakt mile překvapila. A teď to horší. Největší problém je v tom, že mě ten příběh prostě nějak nechytnul. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý to šlo jednim uchem dovnitř a druhym ven. K tomu jsou tam různý podivný scény, který mi připadaly, že se do filmu dostaly omylem. A konec byl nějakej useknutej. Už to vypadá, že se tam začne rozjíždět nějaká další zápletka, ale najednou prostě padnou závěrečný titulky. Ale ty 3 hvězdy nakonec dám.(24.2.2014)

  • Sandiego
    ****

    Zdeněk Tyc je nevyzpytatelný - občas šlápne bolestně vedle (UŽ, El paso), občas se mu podaří zabodovat (Vojtěch, řečený sirotek, Smradi). Jako nikdy je naštěstí druhý ze případů. Díky pozoruhodnému scénáři Markéty Bidlasové se podařilo vytvořit přirozeně se rozvíjející vztahové drama, které má daleko k srdceryvným konstrukcím a zaměřuje se na mnohostranné vykreslení zvláštního vesmíru kolem umírajícího malíře, jenž se s kreativního člověka stává jakousi černou dírou vysávající život ze svého bezprostředního okolí. Naštěstí tradiční ženské spiklenectví a sounáležitost jsou natolik silné, že v magickém venkovském domě nadále vládne kontinuita a vyrovnaná atmosféra, kterou nedokáží zlomit ani občasné záchvaty slabosti, nedorozumění a hořkost z nenaplněného života. Především vykreslení starého venkovského domu plného nevšedních obrazů, soch, starých kusů nábytku a tajuplných zákoutí dodává dramatu silnou atmosféru i punc originality, zvláště když dané prostředí vyvolává až iracionální okamžiky povznášející značně evokativní vyprávění. Díky naprosto vyrovnaným hereckým výkonům v čele s Petrou Špalkovou a Taťánou Medveckou ani občasná dialogová či motivická zaškobrtnutí ani tolik nezabolí (například trochu zbytečný motiv nemožného citového prožitku u postavy mladé dívky, vrcholící příliš explicitním písňovým doprovodem) a právě díky nasazení všech zúčastněných se podařilo plně a hlavně uvěřitelně dotvořit sjednotit složitou strukturu náznaků a na sobě nezávislých momentů. Myslím, že zejména v ženských kategoriích bude při letošním udílení cen poměrně jasno.(17.9.2013)

  • salalala
    ****

    Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80%(12.9.2013)

  • - Světová předpremiéra se uskutečnila 21. 4. 2013 na filmovém festivalu českých filmů Finále v Plzni. (Kamiiik)

  • - Jiří Schmitzer neustále roli odmítal, ikdyž tvrdil, že je to skvělý scénář. Po naléhání režiséra a scenáristy, kdy ho překvapili na jeho Brněnském představení v divadle, ale nakonec povolil. Ti nikdy nikoho jiného do role nehledali. Schmitzer se svojí rolí a výkonem později chlubil. (Lenula4)

  • - Obrazy použité ve filmu jako dílo hlavního hrdiny jsou ve skutečnosti obrazy malíře Davida Bartoně. (panLosos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace