10 pravidel jak sbalit holku

Čím déle by člověk o tomto filmu přemýšlel, k tím horšímu hodnocení by se musel dopracovat. Což je škoda, protože jsem hrozně chtěl, aby se mi ten film líbil. Kromě obyklých protivných nešvarů českého filmu (product placement, nepřesvědčiví herci, nevtipnost většiny komiky, napodobování zahraničních vzorů) mi zde v posledku nejvíce lezlo krkem, jak je celý děj zoufale nepravděpodobný. Vše je totiž dokonale připraveno na závěrečný happy end - Marek je inteligentní sympaťák, který má za sebou podporujícího otce a přátele, studuje mimořádný obor, a nemá žádné finanční, tělesné ani psychické problémy, které by mu zbraňovaly navazovat známosti se ženami (kdyby to byl chudý připlešlý asociál bez přátel žijící v garsonce na Jižáku, který podstoupí dokonalou proměnu ve stylu Hry Neila Strausse, film by to pozvedlo na úplně jiný level). Je pouze trochu nesmělý, takže dostat ho na rande s vysněnou krasotinkou je v podstatě brnkačka - sympatický Matouš Ruml je dostatečný hezounek (či tisícící variace na Andersenovo ošklivé káčátko, chcete-li) na to, aby nenechal nikoho na pochybách, že je otázka času, než v sobě objeví své zdravé sebevědomí. Navzdory svému názvu je film překvapivě prostý jakékoli změny, kterou by Marek podstoupil - vyjma úvodního rozjezdu, kde se drží pár doporučených tipů od svého otce, se chová víceméně kontinuálně přirozeně, a chybí u něj jakýkoli vývoj, který by ospravedlnil, že - SPOILER ALERT - v závěru získá dívku svých snů. Ta je sice ve filmu líčena jako někdo dokonalý, ale ve skutečnosti je její postava dosti hloupá, a především její chování na Chateau Mcely je jak z těžko uvěřitelného románku z 19. století - nepochybuji o tom, že každá normální holka by v takovém prostředí bezproblémově podlehla, a jediný problém, který by zde mohl nastat, je ten, zda by byl Filip po tolika vypitých vínech ještě schopen erekce, nikoli zda by s ním Stephanie šla do postele. (Ostatně prostředí Chateau Mcely je zde vylíčeno tak úchvatně, že jsem hned zatoužil se tam podívat). Na druhou stranu chápu, že je zde "na vině" celkový pohodový duch filmu, který je prost jakýchkoli dramatických momentů. Vše poklidně spěje ke svému předem očekávanému závěru, kterému předchází řada rádoby legračních scének (obzvláště postava huliče Erika je jen protivně podbízivou napodobeninou Jakuba ze SAMOTÁŘŮ, který byl mimochodem postavou tragickou, nikoli komickou, jak se obecně míní). Film se sice snaží v některých scénách zabrnkat i na vážnější strunu, ale celkovým laděním je to prostě čistokrevná komedie, jejíž hlavní aspirací je poskytnout nenáročnou podívanou. Jakmile o ní člověk začně víc přemýšlet do hloubky, padá kosa na kámen, jak jsem už zmínil v úvodu. Mnohem zajímavější by mi totiž přišlo sledovat vývoj vztahu Erika a Stephanie i déle po čase, řekněme po 5 letech. Ukázalo by se, že se ti dva k sobě skutečně hodí, nebo by na povrch vyplavaly nové skutečnosti, které by další existenci jejich vztahu komplikovaly? Ale to bychom se už vydali do vod, na které Janák režijně nemá, a kde kralovali třeba Ingmar Bergman nebo Michelangelo Antonioni. Och, samozřejmě jsem si vědom, že srovnávám nesrovnatelné, ale stejně mi to nedalo, aby mi při sledování 10 PRAVIDEL pořád na mysl netanula vzpomínka na Antonioniho NOC, protože jsem pořád domýšlel, zda-li by se vztah Marka a Stephanie ubíral podobným směrem - protože ty začátky jsou vždycky takhle hezké. Aby jejich konce byly o to truchlivější. Obávám se, že Janák natočil filmové opium, vůči němuž jsem už příliš rezistentní - za mě slabé 3 hvězdy. (10.11.2014) (méně) (více)