Běž, chlapče, běž

Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu? (20.10.2022)

Skutečný příběh desetiletého židovského chlapce ( ten se ukáže na konci), který dokázal přežít v nacisty okupovaném Polsku. Hardcore verze Chlapce v pruhovaném pyžamu, která mi dokazuje zase (!!!) , že ti Poláci umějí tu historii pořádně využít ve filmu a zainvestovat tak, aby to byl film hodný Hollywoodu. Při srovnání s českou kinematografií musím furt brečet a zamýšlet se, jak to že Poláci, kterým jsme se nedávno smáli mají oscarové filmy ( Ida, V temnotě ) velkofilmy ( famózní drsná Wołyń) nebo technicky americké filmy ( Město 44) a my za posledních deset let uděláme jedny Lidice. (04.03.2017)

Polákům se v posledních letech dost daří produkovat filmy s válečnou tématikou. Je to samozřejmě logické, jelikož materiálu ke zpracování mají jistě hromady a to zejména týká se li židovského tématu. Proto i tento film patří mezi vrcholy daného žánru a tak může divák opět čekat velice silný a drsný příběh, natočený podle reálného základu. (19.12.2015)

Odporučil by som ako povinnú kinematografiu pre všetky rozmaznané detičky, ktoré si nedokážu nič vážiť a myslia si, že aký majú hrozný život. Tento príbeh by ich možno donútil rozmýšľať a zamyslieť sa nad tým aké je to nemať nič, teda okrem nádeje na lepšie zajtrajšky, resp. na vôbec nejaké zajtrajšky. Naozaj silný príbeh o chlapcovi, ktorý bol zo dňa na deň odkázaný len sám na seba a počas vojnových rokov sa pokúša prežiť doslova v hraničných situáciách. Našťastie na svojej ceste stretol aj ochotných a dobrých ľudí, ktorí ho zachránili, no naopak aj tých, ktorí ho kruto zradili. Celý film mal však naozaj skvelý spád, ktorý bol zvýraznený akýmsi detským existencializmom a zaujímavými zvratmi v deji. Akurát ten koniec ma zrovna nedojal, lebo chlapec akosi príliš rýchlo upustil od svojej novej identity a zmieril sa s dôsledkom vojny. Ale inak dobré, veľmi dobré! (05.10.2014)

Tak silný příběh, že jsem to několikrát málem vypl... Je až neuvěřitelné kolik toho musel Srulik/ Jurek Staniak vytrpět (hlavně proto, že byl žid)... Vzhledem k tomu, že moje babička za války v Polsku schovávala židovskou holčičku, a vzhledem k tomu, že se jí už pak nikdy neozvala, vím, že jsou tyto příběhy pravdivé a doslova mrazivé. Samotný film je nadprůměrný s dobrou kamerou i efekty (amputace ruky)... Slovenská televize to uvedla v polském znění, takže to dodalo na autenticitě....90% (28.01.2020)