Železná srdce

Glourious Basterds and their Killing of Fucking Nazis! Zablácený, drsný, vojenskou technikou nebývale věrný akčňák ze sklonku druhé velké války, v němž se šablonovité postavy pohybují v organizovaném chaosu a přeměňují mírumilovné ideje na násilnou historii. O něco méně komplexní než Saving Private Ryan, ale roli od role více suverénní Wardaddy Pitt vše hravě nese na svých zjizvených zádech a vy mu věříte, že ty svý skalpy pomocí kanónu tanku Sherman dostane. Jenže pak přijde okamžik, kdy Fury dorazí na rozcestí a i když je fakticky znehybněné, vydá se naprosto špatným směrem. Směrem přehnaného heroismu, devalvujícího vše, co se doposud odehrálo. Pak už ani není překvapením, že finální záběr chtě nechtě evokuje větu: „Jdi, poutníče, a zvěstuj Americkým, že my tu ve Fury ležíme, jak zákony kázaly nám.“ Trošku mě zaráží, že nemytý Shia 3x pracoval s Míšou Bayem a v existenci boha začal věřit až nyní při natáčení uvnitř konzervy s pásy. V přihrádce Bumblebeeho nebyla bible? (19.11.2014)

Konečně Ayere!! Ayer je jeden z mála režisérů, kterému se povedlo mě zaujmout každým filmem pouze na 3*, ovšem zde se mu povedlo prolomit ledy a rozsekat mě válečnou parádou v čele s perfektním Pittem. Fury je velmi ponurý, depresivní, neúprosný, slušně krvavý, vhodně a sprostě vyhláškovaný vojenskýma slengama a perfektně zachycuje hrůzu druhé světové války. Při sledování filmu jste svědky té nejzazší a viscerální představě zranění, jak výbušné tak střelné. Highlightem je rozhodně akce proti Tigrovi či samotné heroické finále, při kterém dozajista budete lapat po dechu. Byť je film zaměřen spíše na psychiku postav ( není to nonstop akční jízda, akce jsou pouze 4), tak si film udržuje slušné tempo a baví. Za mě nepochybně jeden z nejlepších válečných filmů a zvuky děla z kina mi znějí v uších ještě teď. 95% (19.11.2014)

Auf wiedersehen asshole! Tak tohle byl naprosto parádní vejplach a suverénně největší guilty pleasure roku. Přesně takhle jsem doufal, že ten film bude vypadat a spokojeně se tetelím blahem, protože jsem dostal co jsem chtěl. Ayer se nesere z nějakým příběhem a seznamováním z postavami a rovnou pěkně od začátku hodí hlavní hrdiny do mlejnku na maso. Zbytek filmu pak vypadá zhruba asi tak, že Pitt a spol kosí nácky po stovkách do toho se vydatně fuckuje a závěrečný finále je správně přehnaný a nereálný, ale k čertu s tím já na to kvůli reálnosti nešel a když si k faktu, že akce byla prostě boží, špinavá a stylově syrová přidám skutečnost, že ani ty neakční scény mi nepřišli nijak nudný a ty 2 hodiny mi utekli jako voda, tak prostě pod 5* jít nemůžu i když je to místy tak blbý až to bolí a ten konec s náckem co se slitoval už byl totálně mimo, ale já na to jebu. Pokud platilo, že po Patrole byl u mě Ayer režisérem na odpis, tak letos po Sabotage a Fury se u mě předělal v režiséra na kterýho měním názor a už teď jsem zvědavej na jeho další projekty.95% (11.11.2014)

Zhlédnuto v kině. David Ayer se mi začíná čím dál tím víc líbit a Fury je další parádní zářez na jeho pažbě. Nejen proto, že se rozhodl vydat trošku jinou cestou (podstatná část filmu se odehrává v malém tankovém prostoru a stejně to není nuda) ale hlavně, že mu to krásně vyšlo a dal dohromady tak skvělý casting. Každému herci jsem tu postavu vojáka věřil a dokonce jsem i zapomněl, že se koukám na Brada Pitta. Přesně tak, pokud obsadíte takovouhle celebritu do válečného filmu, tak se musíte postarat, ať nepůsobí rušivě na diváka a to (alespoň u mě) vyšlo. Nebojím se napsat, že pro mě se tento film stal jedním z nejlepších filmů roku 2014 a rozhodně nejlepším válečným filmem od roku 1998, kdy vznikl takový malý snímek jménem Saving Private Ryan. Jak říkám, pan Ayer se mi líbí čím dál víc. 100 %. (29.11.2014)

Bahno, strach, beznaděj, krev and The best job ever. Chlapácká týmovka, ve které spolehlivý Brad Pitt blbne s tankem. Válečné filmy mají sakra dlouhou tradici, tady se zaměřujeme na výborně sehrané osazenstvo amerického tanku nazvaného Fury, které toho na jeden den zažije opravdu hodně. Ostřílenou posádku za východu doplňuje vyplašený písař, jehož optikou scénárista a režisér David Ayer příběh sleduje. Druhá světová válka vrcholí, americká ofenziva se v Německu rozvíjí, na to, že se vzdají, ovšem nikdo příliš nesází. Od hollywoodského modelu nicméně nesejdeme, i když Ayer si jde trochu svou vlastní komornější cestou, ve které kromě opatrně temného Pitta hraje hlavní roli právě válka. Krutá, nespravedlivá, syrová. Zápletka je prostá, sbírka tehdejší vojenské techniky úctyhodná. Ayer, který také velmi dobře pracuje s pozadím, si prostředí druhé světové války hodně důkladně prozkoumal. Pitt tu svými bolestně získanými zkušenostmi vede mladé ucho (přerod na nespoutaného ničitele nácků je trochu kostrbatý, ať jsem fér), a tak trochu se jeho výchovou vnitřně vykupuje. Asi holt nějakého Hanebného pancharta nepěkně odkrouhnul. Zajímavě se jeví také scéna z německé rodiny, je jemná i neotřelá, aneb pomocí několika vajec ukažme trochu té náklonosti a civilizovanosti. Ale zpět k válečnému běsnění. I občasné hrdinské výjevy vždy válka přehluší. A její detailní výjevy bez dobrodružné romantiky zrovna tak. Tankem přejetou mrtvolou, pověšenými zrádci, amputovanou nohou, poházenými vojáky na korbách náklaďáků. Akce je intenzivní, řemeslo je vybroušené. Prázdné pohledy vojáků přikovají, Pitt je výborný, vnitřně zajímavější se však jeví Shia LaBeouf (dle mého jedna z jeho nejlepších rolí). Těším se na opětovné setkání. (03.12.2014)