Todos los colores de la oscuridad
All the Colors of the Dark
They're Coming to Get You
Režie:
Sergio MartinoHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Edwige Fenech, George Hilton, Ivan Rassimov, Nieves Navarro, Marina Malfatti, Sergio Martino, George Rigaud, Dominique Boschero, Maria Cumani Quasimodo (více)Obsahy(1)
Jane žije v Londýně s Richardem. V pěti letech byla svědkem vraždy její matky a nedávno při autonehodě přišla o dítě. Teď ji pronásledují noční můry o modrookém muži, který se ji snaží zabít nožem. Její sestra Barbara jí přesvědčí, aby se zúčastnila černé mše, která jí pomůže zahnat a zapomenout na noční můry. Jane souhlasí a mše se zúčastňuje. Po mši se ale Jane necítí lépe. Spíš se zdá, že noční můry, které měla, se stávají realitou. (Chatterer)
(více)Recenze (44)
Je možné se tu rozepsat prakticky o čemkoli, ale nejkurióznější věcí pro mě zůstává, že geniální skladba Bruna Nicolaie "Sabba", která, jak už název napovídá, hraje při temných rituálních scénách, se vůbec neobjevila na hlavním soundtracku k filmu. ()
Další Martinův kousek, kde opět využil nádherné vnady Edwine Fenech a do mužských rolí znovu obsadil Georgeho Hiltona a Ivana Rassimova. Hned první scéna, ve které jedou titulky je téměř hypnoticky uhrančivá, aby ji vzápětí vystřídala totální halucinogenní obskurnost, která dávala tušit, že tohle nebude klasické giallo. A taky že ne. V příběhu proplouvá okultní a satanská tématika (musel jsem si vzpomenout na Rosemary má děťátko) a všechno se odehrává (nebo neodehrává?) v přeludech hlavní hrdinky, kdy se pojem realita často ztrácí ve víru bizarních představ a děsivých vzpomínek na dětství, kdy byla zavražděna její matka. Hudební orgie tentokrát rozpoutal Bruno Nicolai a já jsem opět očarován! V tomhle kousku Martino vsadil důraz na vizuál a barvy, které evokují Argentovu atmosféru a vytvářejí dokonalou souhru v časoprostoru. Úplně propadám kouzlům k těmto sedmdesátkovým veledílům a ctím je jako technicky precizní filmařinu. ()
Nádherné psychedelické giallo, s úchvatnou Edwige Fenech, hudbou Bruna Nicolaia, jesenným Anglickom a zamotaným dejom, kde mi ešte aj po záverečnom rozuzlení ostali otázky. Ale to je dobre, nemusí byť všetko vysvetlené do bodky, film tak uviazne v pamäti. Teda uviazol by aj kvôli krásnemu vizuálu a armádou giallo hviezd aj vo vedľajšom a hlavnom obsadení. Priznám sa, že som všetky malé drobnosti, vychytávky a atmosféru úplne docenil až na druhé pozretie, ale aj to na týchto filmoch milujem. Krása! ()
Edwige Fenech vs Nieves Navarro. To jsem si nemohl nechat ujít. Obstojný mix gialla a horroru. 75% ()
Môj veľmi obľúbený režisér Sergio Martino a herečka Edwige Fenech opäť v spoločnom filme. Podľa môjho názoru nejde o giallo aj keď parádna vizuálna a niekde až surrealistická kamera a vynikajúci soundtrack k tomu nasvedčujú. Takisto aj mená režiséra a hercov.. no nie je to tak. Je to silne atmosferický mysteriózny thriller Talianskej kadencie. Príbeh rozpráva o Jane ktorú trápia nočné mory kde sa ju pokúša zabiť muž z veľmi výrazne modrými očami. Aby sa zbavila týchto nočných navštevuje psychiatra keď jej tieto návštevy nepomáhajú navštívi na radu kamarátky satanistický rituál.. sny sa nakoniec stávajú skutočnosťou a na konci už neviete čo je realita a čo fikcia ()
Zrejme najmysterióznejší film Sergia Martina. Na hraniciach gialla a hororu. A práve v tom vidím jeho hlavnú prednosť. Vývoj filmu je preto absolútne nepredvídateľný, zamlžovaný hlavne početnými psychoedelickými scénami. Hudba je priam fantastická, presne vystihuje práve prebiehajúce scény, kamera vynikajúca a herecké obsadenie predstavuje vtedajšiu špičku talianskej scény. Kedže som viacej priaznivcom hororu, než akčnej kriminálky tej doby, bol som veľmi spokojný. Martino na vrchole svojej filmovej kariéry, a zatiaľ najlepšie giallo čo som od neho videl. ()
Shlédl jsem třetí giallo Sergia Martina a osobně byly první dvě vynikající, toto nebyl špatný snímek, ale už tolik nesedl mému gustu. Možná, že jsem více očekával styl kriminálky a tady se vše dost točí kolem skupiny pošahaných maniaků a psychicky nevyrovnaných osobností. Naštěstí se závěr nesl ve znamení klasiky a opět se dočkáme překvapivého konce. Znovu výborná dvojice Fenech-Hilton, doplněna opět tajemným Ivanem Rassimovem a kráskou Nieves Navarro. Osobně se mi líbil i výkon Mariny Malfatti, ale ta mě nezklame nikdy. Hudba Bruno Nicolaie je jako pokaždá trefná a podmanivá. Ivan Rassimov měl tentokráte svůj hluboký pohled dokonce "vylepšen" a v roli Marka Cogana měl kontaktní čočky, aby byl jeho pohled ještě více znepokojující. ()
Za najlepsie filmy Serfia Martina povazujem I Corpi presentano tracce di violenza carnale a La Coda dello Scorpione. Tento film Tutti i colori del Buio je len priemerne dzallo a vobec mi nesadla rezia Martina. Z Italie mam ovela radsej Margheritiho Bavu alebo Sergia Corbucciho, moze byt aj Enzo Barboni, ono je ich zase viac. Skoda toho vyborneho uvodu, film ma navnadil, ze sa toho bude hodne diat, no ale v strede tempo zlavilo a bolo nielenze pomale, ale sa dostavila aj priserna nuda. Dialogy tvorili len vatovo plane plky, vobec ma nebavili. Edwige fenech mi nijak nevadila, ono ale nic svetoborne zase nepredviedla vo filme, ostatni herci - ano, aj George Hilton mne osobne boli uplne neznami. Takze len sivy, sedivy priemer : 60 % ()
Teď nějak nevím, jestli jsem ten film opravdu viděla, nebo se mi to zdálo. Šílený film s velmi tísnivou atmosférou, která má zvláštně chytlavé kouzlo. Chvílemi naprostá dezorientace, co je realita, co je předtucha, co je sen a halucinace. A proto je to asi tak chytlavé. ()
Typický zástupca "snových" giall, ktoré veľmi nemusím. Horor to však tiež nie je. Aj ke´d sa snaží o napätie, nedokáže ho preniesť z plátna von. Hlavná hrdinka, ktorá v jednom kuse hysterčí, celý čas nevie, čo sa jej sníva a čo nie. Tajné sektárske spoločenstvo a uhrančivé oči, ktoré ma unavovali, hlavná postava z nich ale zakaždým ide od strachu do kolien. Predzáverečný zvrat je síce prínosom, ale ani ten nedokáže z tohoto začarovaného nudného kruhu uniknúť. ()
Martino sa snaží podľa vzoru Romana Polanského experimentovať s okultizmom. A darí sa mu - ostatne ako všetko do čoho sa pustil začiatkom 70-tych rokov. Jeho grandiózna fantázia v spojení s éterickou krásou Edwige Fenech osvetľuje väčšie či menšie nedostatky v š e t k ý c h . f a r i e b . t e m n o t y. ()
Martino předvedl po dvou čistých giallech neskutečný výlet za hranice lidského vnímání.Vsadil opět na osvědčenou dvojíci Hilton / Fenech a postavil je před vynikající kameru Giancarla Ferranda, který následně kouzlil i v Your Vice Is a Closed Room and Only I Have the Key a poté v nesmrtelném Torzu, později třeba Paco: Hands of Stell pod jménem John McFerrand. Jsem z tohoto díla absolutně nadšen. Feneška tady zahrála snad nejlepší pocity strachu. Záběry ve kterých utíka po schodech nebo z tajemného zámku v propojení s hudbou Nicolaie se nedají zapomenout. A ty její ladné kozačky. Rassimov tady má zákeřné modré oči a je vlastně tou náhradou maskovaného vraha v klasickém giallo provedení. Tohle nebude jen tak pro každého snesitelné. Představy šílensví a odevzdání se jiným ve zranitelném stadiu, které prožívala Jane v ní cloumaly do neskutečných poloh extáze. Bruno Nicolai byl králem hudební kompozice žluté barvy v ranných 70 letech. V malé roličce se zde objevil i Martino jako novinář. Pozorný fanda určitě ví v jaké scéně. ()
Po shlédnutí tohoto gialla jsem si Edwige Fenech přidal mezi oblíbené herečky... ()
Edwige to je legenda, a ani Nieves a Marina nejsou osklivy holky... :-))) Film je natocenej tak jak ma byt a je i dostatecne barevnej. Ale stejne mi tam k dokonalosti neco chybi...kdyz na to prijdu, dam vedet. Zatim 3+. ()
Martino tam sere to mysteriozum až moc. Některé scény jsou však velmi podařené. To, že Edwige Fenech odhaluje svá zajímavě tvarovaná prsa, tedy kozy, není třeba ani zmiňovat. Celkově to vyznívá velmi podařeně, a má to i svou originalitu. Po obrazové stránce taky dobré. Není to ani tak giallo, jen málo. Psycho bludy 70tých let, co k tomu ještě dodat? Má to pěknou zápletku i pointu. A také typickou syrovost vražd, když se píchají nože v těhle filmech, tak mě píchá v boku, je to prostě rozdíl oproti dnešním vraždám ve filmech. ()
Od tohoto filmu jsem hodně očekával. Jasný adept na pětibodové hodnocení. Edwige tu hraje jednu nadmíru vystíhovanou dívku, kterou navíc pronásledují halucinace a jakési trauma z minulosti, které na sebe bere podobu Ivana Rassimova s nožem. Co je sen a co je skutečnost jsem někdy nevěděl ani já. Kvůli tomu mi to nepřišlo tak napínavé, jak by asi mělo, ale i tak mě zajímalo, jak to celé dopadne, rozhodně jsem se nenudil a film se líbil. Obzvláště pak oceňuji precizní technické zpracování, skvělou hudbu, krásný vizuál a parádní mysteriózní atmosféru. ()
Nemám nic proti halucinogenním giallům a Lenziho Spasmo dokonce patří k mým nejoblíbenějším filmům. Ovšem to mělo promyšlený scénář, Lenziho top režii, Hoffmana a nad to i velmi originální pointu. Co mě na tomto filmu doslova iritovalo, byla 90 minut vyšilující hysterická a zcela iracionálně jednající Fenech. S každým dalším filmem mi to její hysterčení leze víc a víc na nervy. A tady to předvádí téměř nepřetržitě 90 minut. Měl jsem chuť ji též zabít, protože se zase jednou chovala jako neskutečná nesympatická slepice. Co uděláte, když se vás někdo pokusí zabít? Půjdete na policii nebo za psychiatrem? Inu Fenech si vyrazí za psychiatrem. A co uděláte v případě psychických obtíží? Půjdete za psychologem, přáteli, nebo dáte na radu ženy, kterou znáte asi tak dva dny a vydáte se řešit své obtíže do společnosti pro vás neznámého kultu? No hádejte, co udělala. :=) A taková blbka má být hrdinka, se kterou mám prožívat hodinu a půl trvající dobrodružství? Do háje s ní! Pak nastává psycho, kde nevíte, jestli Fenech jen hrabe nebo se jí někdo snaží postrašit, což byla jen další příležitost pro Fenech, co nejvíc šílet. Tak nějak to jde až ke konci, ve kterém se z ničeho nic objeví policie a komisař vysvětluje, co se vlastně během filmu dělo. Nějaké dovysvětlení na konci je sice možné použít, ale rozuzlení by snad mělo vyplynout samo z děje a ne, aby mi ho někdo (kdo se ani na plátně neohřeje) musel CELÉ vysvětlovat. Potěšila mě moje oblíbená D. Boschero, která bohužel dostala minimum prostoru, mimochodem mnohem lepší, zábavnější, charismatičtější a i krásnější herečka než Fenech. Pochválit můžu, že si Martino ještě vyhrál s režií (na což od 80. let kašlal stejně jako naprostá většina dalších italských režisérů kromě Argenta) pro oko pěkná podívaná, ale nudu kterou jsem během průběhu filmu zažíval to vyvážit nemohlo. Druhým plíživým pocitem bylo to, že se snad Martino snaží lehce zparodovat žánr, ale to se mi na rok '72 nezdá moc pravděpodobné, přijatelnější vysvětlení bude to, že to s prvky žánru jen zahnal do krajností. Hudba je velmi dobrá, nicméně míjí se s obrazem a její potenciál zůstal nevyužit. ()
Do italského giallo kultu začínám teprve pronikat a musím říct, že jedinečný styl se těmto filmům upřít nedá. Takový feeling, kdy si díky audiovizuální produkci nejste pár chvilek jistí, jestli sledujete italské sedmdesátkové porníčko (svlíká se tady, ale namísto coitusu murderus :-), nebo slibovaný psychedelický horůrek, je typický i pro toto Martinovo dílko. Ale nevykládejte si má slova zle, natočeno je to nápaditě, má to funkční sexuálno, psychedelično a i ten teror vůči hlavní hrdince funguje způsobem, který už současný divák nepozná. Tedy pokud se nebojí jako já zkoumat starší kusy filmové historie a třeba stejně jako já narazí na podobně kvalitní kousky. 65% ()
Trochu zklamání. Úvodní snová scéna je skvělá, a tak jsem se začal těšit na atmosférický horor, který si pořádně podá moje nervy. Ale těch snových, dokola se opakujících scén je trochu moc (zvláště té s modrookým mužem, který do hlavní hrdinky bodá nožem). Hlavní hrdinka je taky kapitola sama pro sebe - sice je opravdu pěkná a opakovaně se nestydí ukázat prsa (čímž si částečně získala moje sympatie), na druhé straně je naprosto neschopná jakékoliv obrany, celý film pořád jen utíká a ječí (čímž zase všechny moje sympatie ztratila). Řve tak, že jsem musel nadšeně souhlasit s její sestrou, když ji nazvala hysterkou. Přesto ve svém hodnocení oceňuju několik věcí: 1. Na rok vzniku to nakonec není tak špatné 2. Na italský horor nezvykle propracovaný scénář (zdůrazňuji ale na italský, jinak to zase taková bomba není), závěrečné rozuzlení dokonce vysvětlí několik nejasností 3. Prolínání snu a reality je docela působivé, škoda, že není trochu různorodější. 55% ()
Žánrová směs z pomezí reality a snů, do nichž je ponořena postižená žena je vykresleno se sugestivní nádherou. Působivý film.(70%) ()