Kouzlo měsíčního svitu

Keď má film svoju špecifickú čarovnú atmosféru, dokážem mu odpustiť obsahovú nedokonalosť. A súhra 20.rokov, krásneho Francúzska a rozkošných kostýmov zahalených do žltých farieb mala práve to správne kúzlo. Ak by som mala kritizovať, tiež som medzi dvoma hlavnými postavami nevidela a už vôbec necítila nejaké výrazné iskrenie. Obdiv zo strany iluzionistu, jeho nadšenie z objavenia niečoho nového a záujem o osobu podvodníčky, ktorý k nej postupne začal prechovávať sa mi zdal skôr ako čisto profesionálny a na úrovni túžby oslobodiť sa a poznať nový svet a nie spoznať Sophie ako konkrétnu osobu. (26.01.2015)

Tady se zřejmě hodně oprašovalo a vytahovalo to, co dřív fungovalo, nebo se kdysi nepoužilo. Woody Allenovi bude letos osmdesát. Vidina odpočinku je mu cizí, s železnou pravidelností nás každoročně těší inteligentním, příjemným a neuspěchaným kouskem. Tentokrát to nicméně není na nějaké velké aplausy, na filmové ceny a bohužel ani na obyčejný obdiv obyčejného diváka, který to s ním každý rok zas a znovu zkouší. Příběh tentokrát vystavěl hodně mechanicky, k postavám to netáhne, dialogy nevolají po tom, abych si je chtěl přehrát znovu. Chybí konflikt, chybí pořádný příběh. Místo toho tu máme pouhá nedorozumění a nemalou tvůrčí lenost, která jakoby nechtěla překročit hranici průměru. Co si budeme nalhávat (a to zdůrazňuji, že stále má můj obdiv), ale kupříkladu Poznáš muže svých snů, Jasmíniny slzy, Užívej si, co to jde nebo Kasandřin sen zajímali a lákali už jen díky hercům, chronické nostalgii nebo právě jménu režiséra. Jinak šlo o plácání se ve stereotypech a osvědčených motivech. Jeho filmařský turismus mi navíc úplně nesedí, často v tom nic „navíc“ nenacházím. Tentokrát se vrací k oblíbenému tématu – odhalování falešných médií – znovu prostřednictvím sarkastického skeptika, kterému poplete hlavu mazané děvče. Jenže v případě Allena by to chtělo nějakou pořádnou výzvu. A k těm osmdesátinám ještě jeden slušný filmový nádech!! (13.05.2015)

Po několika letech nekritického přijetí každé Allenovy filmové novinky, jsem se letos poprvé neubránil jistému zklamání... a trochu i nudě. Výchozí zápletku hodnotím jako roztomilou, taktéž i zasazení do meziválečné Evropy (byť jsem všechnu tu retro atmosféru à la Velký Gatsby bohužel vyhodnotil jako nepřesvědčivou - pár dobových kostýmů a naleštěných veteránů k dokonalé iluzi skutečně nestačí). Za největší problém považuji obsazení, což je s podivem, protože Colin Firth je můj herecký oblíbenec, a Emma Stone mi minimálně... nevadí. Ačkoli se ve filmu mluví o přítomnosti chemie a magie a kdesi cosi mezi ústřední milostnou dvojicí, ve skutečnosti mezi nimi nic takového není ani omylem. Vinou velkého věkového rozdílu (o kterém v celém filmu překvapivě nezazní jediná zmínka!) mezi oběma herci působí ti dva spíše dojmem, jako by Stanley byl káravý Sophiin papínek, který ji - SPOILER ALERT - klepne přes prsty při odhaleném prohřešku. Ne vážně, Firth strašně zestárnul... I proto mi jejich závěrečný polibek - (jediný v celém filmu!) - přišel jako hodně rozpačitý. Jinak je v to v podstatě klasická ukecaná allenovka, která obsahuje všechny typické atributy Allenovy režijní filmografie - byť třeba humoru zde po mém soudu bohužel citelně ubylo - a spoustu podnětných myšlenek o životě (líbila se mi třeba poznámka o tom, že všichni lidé přicházejí na tento svět odsouzeni k smrti, ačkoli nespáchali žádný zločin). A když tak nad tím přemýšlím, začínám být asi už i trochu unavený z toho, jak Allen stále točí filmy ze života společenské smetánky, která život zabíjí (ne)produktivní zahálkou. Allen má k těmto lidem jistě blízko, a může si díky tomu dovolit i místy vystrčit satirické růžky, ale na mě to už začíná působit neživotně a odtažitě - i díky přesvícené kameře celý tento film působí jako jeden velký idealizovaný obraz světa, který nikdy nikde neexistoval - s výjimkou Allenovy hlavy. 4 hvězdy hlavně z mé hluboké oddanosti mému oblíbenému tvůrci, který mě i ve svých slabších filmech dokáže potěšit (což se nedá říct o většině současné produkce, mezi níž tento snímek vyčnívá jako příjemné osvěžení). (10.08.2014)

Další Allenova ulepená snobárna, která už ztratila kontakt s realitou a trousí životní moudra podepřená nesmyslnými a polopatickými konstrukty. Laskavější než Zdeněk Svěrák a povznešenější nad krušností světa než Jiří Menzel. Třeba až mi bude 150 a budu nutně potřebovat vytvořit nějaký sebeklam, ve kterém dožiju, opráším s nadšením tuhle blbost. Zatím ne, díky. (07.08.2014)

Videl som osud, bol to taký klasický bezdomovec s čučom, sediaci niekde v parku. A videl som aj nádej, bola to tá storočná lavička, na ktorej sedel. A Počul som aj spievať anjela, lenže tú zbierku básní som mal iba požičanú. A čítal som aj o Houdiniho kúzlach, ten Ragtime nepochybne pôsobil čarovne. A zažil som aj lásku, to už skôr sa človek spamätá zo stretnutia s Chuckom Norrisom. Na predmetný konflikt vedy a viery môžem teda mať aj sto úlomkov názorov, no sám si ho neviem ani len predstaviť zhrnutý s takou gráciou, ako to dokázal Woody Allen vďaka jeho asi o 50 rokov väčšiemu nadhľadu, prehľadu a nevyčerpateľnému zmyslu pre humor. (07.12.2014)