Popelka

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Do Popelky jsem šla s představou, že to bude jen další převyprávění už stokrát viděného a slyšeného. A ono (třeba narozdíl od Věčného příběhu) to tak je, ale tahle nejnovější adaptace má tři velká esa v ruce. První je Kenneth Branagh na režijní židli, který filmu dává srdce. Po emoční stránce film šlape výborně, čemuž pomáhají i malé variance jako umírající král nebo fakt, že Ella nepotřebuje od prince zachránit. Druhé eso je hudba Patricka Doyla, která film úžasně doplňuje a dodává mu větší hloubku (scéna na konci, kdy Ella zpívá ukolébavku Lavender´s Blue je skvělá). A do třetice tu máme ústřední herecké duo Lily James a Richard Madden. Richard je o trochu starší a trochu moc sexy na Disneyovského prince, ale má charisma a z prince, který je v jiných adaptacích velmi klišoidní, udělal v rámci děje poměrně zajímavou postavu. Ale nejvíc chvály si zaslouží Lily James, její Ella/Popelka mě hodně překvapila - je přirozeně krásná a má v sobě naivitu, ale opravdu prodává heslo film "have courage and be kind" bez toho, aby to bylo hloupé. Ella je opravdu statečná a milá, ale v žádném případě není hloupá (co si budeme povídat, to klišé naivní a milá = blbá známe všichni). U téhle Popelky nemám vůbec problém vidět, proč by se do ní princ zamiloval na první pohled. Je velká škoda, že jinak je Popelka přesně tím, co čekáte. Dobrý standard, ale u mě se nadšení nedostavilo. (19.06.2015)

Troufám si tvrdit že tohle je nejkrásnější hraná pohádka, která se urodila od Hvězdného prachu. Opravdu se mi moc ulevilo že Popelka neprošla jakoukoliv přehnanou modernizací. Neobjevily se v ní žádné pop-kulturní odkazy, přeformulovávání příběhu nebo se z ní nestala CGI velkolepá fantasy. Kenneth Branagh ji pojal jako jednu z odlehčenějších Shakespearovských her, a dobře udělal. Scénárista správně použil přirozené a svěží dialogy, vystačil si s notoricky známým příběhem, ke kterému nic extra nepřidával, nic neubíral, jen jej párkrát s citem rozvinul. Svojí fenomenální hudbou, dost podpořil už tak magickou atmosféru Patrick Doyle. Sandy Powell která je zodpovědná za Popelčiny nádherně modré šaty a autor výpravy Dante Ferretti si dost hlasitě řekli o další Oscary. Kapitolou samou pro sebe je plesová scéna, kdy jsem si doslova užívala když Lili rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. Casting se také povedl: počínaje krásnou a nevinnou Lili James, udatným a čestným princem Richardem Maddenem nebo fenomenálně-teatrání macechou Cate Blanchett. Branaghova Popelka je klasická, majestátně natočená, v té nejnaivnější, ale nejryzejší podobě vzdává hold svému předobrazu, takhle mají vypadat pohádky. 80 % (21.10.2015)

Jakoby půdorys notoricky známé pohádky nebyl sám o sobě dost omezující, měla být tohle hraná verze klasické disneyovky z roku 1950. Takže klobouk dolů zejména před scenáristou Chrisem Weitzem a režisérem Kennethem Branaghem, protože z toho vybruslili se ctí. Kostymérka Sandy Powell a autor výpravy Dante Ferretti si dost hlasitě řekli o další Oscary. Lily James to sluší, Richard Madden zvládl vypadat jako něco víc než hezoun, škoda jen, že Helena Bonham Carter neměla víc scén. Nad očekávání povedená pohádka. (08.05.2015)

„A ELKA NADÁLE SVĚT VIDĚLA NE TAKOVÝ, JAKÝ JE, ALE JAKÝ BY MOHL BÝT…“ /// Čekat nějakou novinku je naivní – a jak tak sleduju, ani to většina nechce. Elce se taťka postará o zábavu, když ji nechá dělat služku naplavený maceše s dceruškama a hodný (u nás by dostala přezdívku „starej vůl“) holčině (i dětem) se o rozptýlení staraj zvířátka (hlavně hlodavci). Jen, když ji nemá kdo donýst vořechy, přisere si to sem víla kmotřička a začne mávat kouzelným klackem a všechno to rozzáří a rozčaruje a všichni kolem (mě) maj ve vočích takovej ten náramnej úžas a údiv a nadšení… A to všechno jim v ksichtě zůstává až dokonce. Přitom je tady mrtvejch jak ve Hře vo trůny. Nikomu ani nepřipadá divný, že se nevobjeví hraběnka z Outlova s dcerou Droběnou. Nejvyšší forma dobra zvítězila. Všude v království bylo najednou tolik laskavosti, až macecha s těma dvěma krůtama musela zdrhnout… A láska … ale co vám budu vypravovat! Hezká pohádka, ale starýho psa novým kouskům… (ne vole, mluvím vo sobě!). P.S.: Je li vám (aspoň) vo 30 míň, klidně si tam 1-2* přidejte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám. 2.) Vidím svět takovej, jakej chci, a ne takovej, jakej je. 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.06.2015)