Romeo a Julie

Když přihlédneme k jasně divadelnímu zpracování, ani ty patetické přednesy (a že se nejedná jen o dialogy, hrdinové s oblibou deklamují nahlas i niterné pocity), nepůsobí nepatřičně a můžeme si tuhle ujetou podívanou i velmi užít. Pro mě to bylo po dlouhé době "zas něco jiného". Po všech moderních filmech mi starosvětskost a dramatičnost tohohle padesát let starýho dílka opravdu ulahodily. Olivia Hussley je navíc až pedofilně k sežrání, no ne? (15.05.2011)

Asi nejvěrohodnější filmová adaptace původního Romea a Julie. Já osobně jsem tento film shlédnul jen z toho důvodu, že se mi do čtenářského deníku nechtěla kniha Shakespeara číst, a toto se mi zdálo docela solidní, i podle komentářů. Knihu jsem však nekonec četl, a kdybych měl soudit, tak film byl velice věrohodný. Tento žánr moc nemusím, a tedy víc než dvě nedám. (26.04.2010)

Když jsem před drahnými lety viděl tento film poprvé, tak jsem na něj vydržel, ač jsem byl do té doby klasickou kulturou takřka nedotknut, zírat až do konce jen kvůli té Julii, která mi připadala tak krásná, až srdce usedalo. Od té doby jsem docenil i další stránky tohoto filmu, ale na Julii zírám pořád. (19.12.2010)

"Dobrý den, otče !!" - "Romeo už za nás oba dost vás pozdravil.." ;) Zeffirelliho navzdory zubu času skvostná adaptace mého milovaného Shakespeara, která pro mládí svých hrdinů svého času vzbudila docela poprask, právem platí za legendární snímek, který je třeba skutečně vidět.. Právě obsazení nezkušených, leč o to přirozenějších, herců v podobě argentinské krásky Olivie Hussey a Leonarda Whitinga, který snad až příliš připomíná Zaca Efrona, však dodává živelnému snímku největší sílu.. (28.04.2016)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)