Nastala chyba při přehrávání videa.
  • S.Quentin QUALE
    **

    Nějak se nemůžu dobrat k tomu, kdo měl být cílovkou tohoto filmu. Pokud je to dospělý divák, pak jde o hodně slabý a umělý pokus na tísíckrát ohrané téma (ne že bych ho neměl rád), pokud jsou to děcka kolem těch 12 let, se kterýma se potkáváme ve filmu, pak je to, mám obavu, pro ně úplně zbytečný a nezajímavý snímek. Sophie Nélisse hraje hlavně v závěru jako na houpačce, Geoffrey Rush předvádí svůj vyšší standard, Emily Watson mně pila krev svým utrápeným xichtem. Závěrečné rádoby přitlačení na pilu se mnou ani nehlo, takže já nemůžu dát víc jak dvě hvězdy za dočkání se konce a standardně zvládnutou filmařinu. O ničem....mnohem vřeleji doporučuju tohle. 45%(2.3.2014)

  • triatlet
    ***

    Uhlazenost a načančanost snímku místy hraničí s patosem. Příběh je odvyprávěný poutavě, ale nevěrohodně. Rušivě na mě působilo, že Liesel čte knihy v angličtině. Vzhledem k nosnému tématu jsem srovnával s českým filmem Musíme si pomáhat. Zlodějka knih mi přišla na rozdíl od Hřebejkova snímku nevěrohodná. Myšlenky o slovech jsou zajímavé. Očekával jsem, kdo z ústředních hrdinů zemře, a vypravěč - Smrt - celkem překvapil. Jsem zvědavý na knižní předlohu.(30.12.2016)

  • Radek99
    ****

    Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky...(20.4.2014)

  • flanker.27
    ****

    Válka a nepříjemné události očima dětí, to může dopadnout hodně dobře nebo hodně špatně. Špatně tehdy, když děti ve filmu přemoudřele mudrují, filosofují a poučují z pozice kárajícího dospělého. Zkrátka když to nejsou děti. Děti nemusí být a nejsou pitomé, za to nelze zaměňovat dětskou naivitu, mnohdy rády přemýšlejí, ale taky teprve zkoušejí, poznávají a tvoří si postoje. Tohle ve filmech často tvůrci opomíjí a dělají z dětí takové malé uvědomělé dospělé. U Zlodějky jsem se právě tohohle bál. A je pravda, že místy tam film měl trochu nakročeno (třeba jak obě děti hned od začátku vědí, kdo je ten špatný), naštěstí se o to jen olízne. Jinak je to překvapivě solidní a pěkný film a já osobně oceňuju právě tu vcelku klasickou stavbu, po které se mi v záplavě všelijakých "netradičních pohledů" a "experimentů" (obvykle krycí jména pro neschopnost vyprávět příběh) docela stýská. Mají dle mého s reálnými osudy více společného a více v nich může vyniknout člověk jako takový. Liesel a její kamarád Hans jsou sympatické děti a člověk jim fandí. Stranou nezůstává ani dobrosrdečný tatík Geoffrey Rush. A konec byl velmi silný.(18.2.2015)

  • PetrPan
    **

    Plytké a přísně mainstreamové poudání o holčičce, která těžký život měla, ale na konci se i smrt na ni usmívala. Ve zkratce asi takhle: "Milé děti, i za války byla spousta hodných lidí, víte? A to i v Německu! No, co vám budu povídat, bylo to těžké, všichni se báli a chleba bylo málo. Ale i tak si někteří dokázali uchovat svou lidskost a někteří i víc! Zachránit v té době lidský život, navíc židovský, to byla velká odvaha! Bohužel se totiž i umíralo. A v tom dospívejte. Strašný. A dál? Dál už naštěstí jen samá pozitiva a životní jistoty. Zasloužila si to, holka, že jo?" Vcelku neškodná pohádka na stokrát zpracované téma, nehledáte-li hloubku nebo ostré hrany, dokáže potěšit. Já je zrovna hledal, sorry. Filmová Výzva 2015 od tatanapope (24.11.2015)

  • - Původní kniha Markuse Zusaka "Zlodějka knih" byla prodána během roku 2013 prodána v celém světě v počtu více jak 1 000 000 výtisků. (mynonka)

  • - Sophie Nélisse, která ztvárnila dospívající Liesel, trénuje gymnastiku od 3 let a v době uvedení filmu dosahovala národní úrovně. Když jí zavolal její agent s nabídkou role Liesel, právě se připravovala na Olympiádu v Riu, díky zranění však roli získala a do role se dle vlastních slov zamilovala. (Epistemolog)

  • - Max (Ben Schnetzer) zamaluje ve své knize stránky bílou barvou a věnuje ji Liesel (Sophie Nélisse), aby si na "prázdné" stránky psala deník. Stránky jsou však zcela hladké jako skutečně prázdný papír a nenesou stopy přebarvení, dokonce ani později, kdy byl deník vyloven zcela promočený z řeky, není viditelné žádné poškození typické pro usušené listy papíru. Až zcela v závěru je ukázan s jistým poškozením, které má evokovat stáří několika desítek let. (Drom)