Toowikseu

Opět rozporuplný seriál jež drží nad vodou převážně slušná dávka napětí. Bohužel dojíždí na nelogičnost a slabé herecké výkony mnohých postav. Předně samotná zápletka je absurdní – od kdy si mafián dává schůzku se senátorkou před svou milenkou v jejím domě? Bože, fakt nechápu. Pokud jde o tu transplantaci, tak já fakt nevím, ale zahájit léčbu když nevím, zda bude dárce za 14 dní živej , zdravej, použitelnej a vůbec k dispozici zní dosti absurdně. Navíc holčička je v aseptické místnosti a maminka s ní může být, navíc bez roušky? Aigoo. Park Ha-seon sice v roli královny v Dong Yi nepůsobila špatně, zde z ní mám bohužel dosti tragický pocit – dobře se na ni kouká, ale herecky naprosto nevýrazná a slabá, leč takových postav by se našlo více. Pokud jde o vývoj děje, ten by ještě docela šel, ač v druhé půli již autorům dochází invence a dějí se neskutečné věci, zejména v samotném závěru už byla logika zadupána hluboko pod zem, nejen policisté se chovají jako úplní pitomci. Emotivní stránka věci též neupoutala, zkrátka jsem si ty „dojemné“ scénky se Soo-jin nedokázal nějak připustit k tělu. Takže v součtu jen slušně rozjetý kousek jež má v druhé části už jen sestupnou tendenci. (18.05.2020)

Two weeks mi přišlo jak kombinace tří: Uprchlíka, 24 hodin a IRIS. Z prvního se nechal inspirovat příběhem, z druhého si vzal formát a ze třetího vzal příklad, jak to udělat, aby se tam narvalo co nejvíc nelogičností. Jasně bavilo mě to. Bavilo mě to hodně. Hrál tam Jun Ki. Ale některé věci mi mozek nepobíral. Třeba police by se tu mohla učit, jak se to dělat nemá. Oni někoho obviní z vraždy a v tom okamžiku jsou se vším hotoví. Tady teda asi minutu po nalezení mrtvoly. Vyslýchání případných svědků přišlo na řadu, až když jim obviněný dokázal, že opravdu není vrah. A takových blbostí tam byla hromada. Osudové náhody, až se začínám cítit osudem sama opomíjená. Zase na druhou stranu jsou tu i věci, které oceňuji. Třeba nahrazení klasických romantických melodramatických chvilek za "rodičovské" melodramatické chvilky. OST mi tu taky hodně sedl. Osobně bych se asi nebránila podívat se na to znova, protože zábava to určitě je a celou dobu to i pěkně odsýpá. (29.09.2013)

Nikdy se mi nestalo, abych toho tolik nabrečela u prvního dílu seriálu. Bála jsem se, že budou takhle ubrečené všechny díly, ale nebyly, zato byly opravdu napínavé. Ne všemu se dalo uvěřit, některé nehody a náhody byly trošku přehnané, ale člověk to až tak nevnímal a nebylo to tak bijící. Záporné postavy jsem neměla ráda už od samého začátku kdy vlastně ještě nebylo jasné zda budou záporné. Soo Jin (Min-gi Jo) byla báječná a strašně roztomilá, to právě ona mě tak dojímala a zároveň rozveselovala. Hodně mě zajímalo rozuzlení, pouštěla jsem si díly jeden za druhým a nedovedu si představit, že bych musela čekat než se odvysílají. Úžasné drama, které se jim opravdu povedlo. Flashbacky byly na tom to nejlepší, všeobecně ve všech doramech zbožňuji pohled na minulost, v určitých chvílích cítím nostalgii za krásnými vzpomínkami či bolest kterou prožili a jsem naplno vtažena do děje, postav a jejich vztahů. (11.01.2016)

Nezačala jsem se na to dívat, protože by mě zaujalo obsazení, ani protože by mě zaujalo to, o čem to je. Začala jsem na to koukat, protože to u nás začalo být populární – hlavně díky ainny, která to překládala. Šla jsem do toho tedy s čistou hlavou, ničím neovlivněnou. Na začátku jsem postavu Jang Tae Sana neměla moc v lásce, přišel mi hrozně patetický. Ale časem se zlepšilo (ovšem chvíle, kdy plakal a prosil, jsem bytostně nesnášela). Což mi připomíná, že se tady hodně pláče (ostatně v kterém melodramatu z Koreje ne?). Akce ušla, ale nic výjimečného. Hudba byla fajn, někdy dokázala člověk provést scénou mnohem lépe než samotný herec. Příběh zajímavý, promyšlený; velmi se mi líbilo, jak na konci každého dílu ta malá prdelka odškrtává dny, které jí zbývají do operace. Byly tam scény, které napínaly, vtáhly diváka do děje, hezky ho dojaly, ale zároveň tam byly scény, které byly pusté, prvoplánové, zbytečně moc tlačící na divákovu duši (žádné hezké dojetí, jen mi vyskočilo moje cynické já a vysmálo se tomu) a scény, co obsahovaly různé nonsensy. Pro mě průměrný napínavý seriál, ale věřím, že pro spoustu lidí to bude něco nadprůměrného, protože oni dostanou to, co mě se nedostalo – chytnutí za srdce, souznění. Seriál mi totiž vůbec nezabrnkal na citovou strunu. I tak s klidem doporučím, pokud hledáte seriálový „krimi thriller“ s roztomilou holčičkou a pěknou maminou. A samozřejmě pokud jste fanda Lee Jun Kiho, tak je to nutnost! :-D Přeloženo. (27.09.2013)

První polovina pro mě byla jako droga, od které jsem se nemohla odtrhnout. Kousek po kousku se odhalovala minulost a já fakt nutně potřebovala vědět, co přinese budoucnost. Jenže zhruba v polovině, kdy byla většina faktů odhalena, mě to začalo místy docela nudit. Některé scény mi přišly zbytečně natahované a ohrané. Vždycky se ale objevilo sluníčko jménem Soo Jin a okouzlení bylo zpět. Pochvala samozřejmě patří i JG a ostatním hercům, věřila jsem jim to. 4* (28.10.2013)