Still Life
Still Life
Zátišie
Režie:
Uberto PasoliniScénář:
Uberto PasoliniKamera:
Stefano FaliveneHudba:
Rachel PortmanHrají:
Eddie Marsan, Joanne Froggatt, Karen Drury, Andrew Buchan, Paul Anderson, Bronson Webb, Lloyd McGuire, Neil D'Souza, Rhodri Hosking, Chris Cowlin, Ian Mann (více)Obsahy(1)
Citlivý príbeh úradníka, ktorý sa snaží vzdať poslednú poctu osamelým ľuďom. John May je úradník, ktorého náplňou práce je pátranie po príbuzných ľudí, ktorí zomreli v samote. Svojej práci, ktorú vidí ako poslanie, je nadovšetko oddaný. Ak sa mu nepodarí nikoho nájsť, organizuje pre zosnulých pohreby, na ktorých vyberá hudbu a zostavuje prejavy, ktoré okrem neho nikto nepočúva. Usporiadaný a pokojný život tohto nenápadného a tichého muža sa jedného dňa zmení, keď dostane nový prípad - staršieho osamelého alkoholika Billyho... (STV)
(více)Recenze (54)
Z malých životných etúd do príliš veľkých, resp. posledných 15 minút pre mňa až príliš N(I)E-uveriteľných. ()
Smutný film o jednom samotárovi, ktorý sa paradoxne živí tým, že sa stará o pohreby opustených ľudí, ktorí už nikoho nemali. Má to pomalé tempo. Veľa sa tam toho nenakecá, ale nuda to rozhodne nie je. Je to celkom fascinujúce a Eddie Marsan podal skvelý výkon. Trochu ma len sklamal záver. Dúfal som, že sa naplní nádejná línia s príbuznou jedného nebožtíka, ale príbeh hlavného hrdinu utnuli iným spôsobom a ten poetický záver ma už toľko nenadchol. Ale za jedno pozretie film s takýmto netradičným hrdinom stojí. Asi najväčším plusom je, že z ústredného hrdinu - samotára neurobili nejakého psychopatického magora ako to majú vo zvyku v thrilleroch. 6/10. ()
Velice zvláštní kousek o jednom malém človíčkovi s velkým srdcem. Eddie Marsan vystřihnul introverta Johna Maye v kvalitě A+, pomalé tempo vyprávění a tichá atmosféra naprosto přesně vykreslila příběh úředníka, který hledá pozůstalé po osaměle zemřelých, organizuje pohřby, píše proslovy, vybírá hudbu... Závěr mi sice až tak nesedl, ale aspoň jeden úsměv vykouzlil... ()
Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře. ()
Zátiší/ Zákoutí je pozoruhodným filmem již svojí nepozoruhodností. Nepozoruhodný je především hrdina filmu John May (pozoruhodný Eddie Marsan) a jeho "job". Pozoruhodná jsou naproti tomu zátiší (prolínají se celým film, zvlášť na konci), smysl práce jako takové, možnost změny životního postoje, pokud je stimul dostatečně silný. Autor filmu Uberto Pasolini si dává na čas, aby nás důkladně seznámil s "pohřebákovými zvyky a obyčeji", abychom nakonec zjistili, že je lehce zařaditelný, že takové typy dobře známe z vlastního života. Ale je to jen proto, aby nás ujistil, že nic není neměnné, že rutinní stereotypy netvoří podstatu člověka, a že ze zapšklé kulky může vyklubat barevný motýl. Závěr filmu je dojemný až sentimentální, i když na to musel padnout jeden život. Svůj mezi svými... ()
Vizuálně skvělé, leč nesmírně uspávající a i přes četné pospávání během filmu dost předvídatelné. ()
-4* tento citlivý komorní snímek je vzorovým příkladem současných artových filmů - minimalistický, lidský a pomalu vlekoucí. Komu tyhle přívlastky nejsou po chuti, tak ať to ani nezkouší. Hlavní hrdina je osamělý nenápadný puntičkář, jehož pracovní náplní je složit mozaiku života nedávno skonulých, aby našel jejich příbuzné. Smyslupnost jeho práce pominu, ale kousek humanisty je přece i ve mě (ale nedivím se jeho zaměstnavatelovi;-). Pro mě tenhle film patří k tomu lepšímu a nemůžu říct, že mě nedojal a nechytl za srdce a ani předvídatelný a poněkud přehnaný konec, tento fakt nezměnil. Skoro čisté 4 hvězdičky pro tuhle ne-komedii. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Film s pomalým tempem, který vám umožňuje setrvat při sledování zátiší z běžného života, jimiž hlavní postava žije. John May je opuštěným charakterem, zabředlým ve svém povolání. Rituály z pohřbů pronikají i do jeho soukromého života v podobě kompulsivní poruchy. Dost možná způsobené i tím, že žije sám a jeho volný čas je naplněn právě tímto jemným srovnáváním vlastního světa, zatímco vývoj jeho života se zasekl už někdy před 22 lety. Čeká ho poslední případ a když už to vypadá, že se vše změní, změní, ale... Pozoruhodný vhled do života muže, žijícího v podstatě ve světě mrtvých. ()
Reziser Uberto Pasolyny natocil nudny a veru aj poriadne slaby film. Film pojednava o osamelom uradnikovi, ktory sa rozhodne riesit urcite veci, ktore idu len trocha v ramci jeho pracovnej naplne. Dej sa opat vytratil, namiesto deja vsak nastupil pohlad na smrt v osamoteni. Marsan ma teda nepresvedcil, jeho postava je len jednorozmerna s plochym charakterom : 50 % ()
Eddie Marsan je doslova skvělým hercem, který i když nemluví, tak dokáže hrát. Trochu jsem se filmu bála, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Konec byl dojemný a krásný, jako vlastně celý film. ()
Docenila jsem až se zpožděním a poslední scénu musela odpustit. Fantastickej Eddie Marsan. ()
zaujímavý námet výborne zvládnutá rola, film o ludskosti empatii, skoro az obsedantnej posadnutosti zmyslu pre poriadok a spravne vykonanu prácu. Záver troska klišovitý, ale ten pán aj film sito napokon zaslúžil takže nevytyykam . A upozorňujem skomédiou to nemá absolútne nič spoločného. ()
Smrt a opuštěnost. Na jednu stranu to člověka donutí přemýšlet o tématu, které mu běžně hlavou neprobleskne, ale celý film bohužel působí dost lacině a prvoplánově. Vystavět to celé na zcela strnulé a nadmíru minimalistické postavě byl pravděpodobně autorův záměr, ale zprostředkovávat divákovi život osamělého podivína tak, že na něj necháme film působit stejnou minimalistickou strnulostí, je dvojsečná zbraň. Jednoduše docela často jsem se nudil. ()
Opustenosť do depresívnej dušičkovej atmosféry pasuje a v tomto filme jej je až príliš. Väčšia opustenosť snáď ani neexistuje, ako keď nemá kto prísť na pohreb, alebo ešte horšie, ak nikto nechce. Susie by možno aj prišla, ale ju nemôže zavolať ani John. John May má zvláštnu prácu, stereotypy Mr. Beana, a vizáž ešte nudnejšiu. Podobný je aj film, bezvýchodiskový až po zlom a silný záver. Keby bol silnejší aj začiatok, pribudla by jedna hviezda, takto len silné tri. –––– List je od Susie. Susie je mačka. Na konci je odtlačok labky. ()
49.MFFKV - Jeden z nejlepších snímků co jsem na festivalu viděla. Dojemný příběh, i slza my nakonci ukápla. ()
Zpočátku jsem hodil lehkou chrupku, ale pak jsem se chytil. Nicméně konec byl stejně předvídatelný díky filmu odkaz = spoiler. Jinak to prostě skončit nemohlo a je to jasný od minuty, co se na začátku probudíte. ()
Tak zaprvé - rozhodně to není komedie! Zadruhé - rozhodně to není komedie. Zatřetí - rozhodně to není komedie. Film má asi milion pozitiv a pro mě jediné negativum (které tady ale nebudu říkat, abych někoho nějak dopředu neovlivnil) - Rachel Portman se svou hudbou se nikdy nezapře a ještě nikdy mě ani trochu nezklamala, soundtrack je vrcholem tohoto filmu. Dalším vrcholem je celkový minimalismus filmu v čele s minimalistickým herectvím vynikajícího Eddieho Marsana, který konečně dostal pořádný prostor. Film v otevřeném člověku dokáže vzbudit celou škálu těch nejhlubších a nejopravdovějších emocí. Je až neuvěřitelné, že jsem seděl nehnutě a nedutal jsem až do posledního záběru filmu. Někdo může namítnout, že děj je očekávatelný a podobné kidy, ale celkově jde o tak otevřený film, že i mě napadlo asi deset různých konců a byl jsem zvědav, jaký bude pohled autorů. Za mě plná spokojenost a vím, že si ten film určitě ještě někdy pustím. A kdyby náhodou ne, i tak zůstane mezi mými srdcovkami navždy. ()
Cíleně vykonstruované pro silný emocionální zážitek - ale nakonec, proč ne. ()
Depresivně laděný snímek s několika velmi (typicky britskými) vtipnými momenty, které jistě neopravňují zařazení tohoto dramatu do sekce „komedie“. Herecký výkon Eddieho Marsana je vynikající, rovněž tak výjimečná a zajímavá je jeho postava. Téma pozůstalosti vyznívá jako jedna z největších výtek vůči plochosti a strnulosti přízemního života, který si dnes tvoříme. Jsem ráda, že jsem si mohla snímek vychutnat v plné síle emocí i drobných puntičkářských osvěžujících lahůdek, kterými je pro vnímavého diváka film nabitý od začátku do konce. Pravdou je, že druhá polovina už je silněji emotivně návodná, ale na hloubce výpovědi neubírá. ()
Příbuzný Viscontiho se svým druhým filmem - soustředěným, lidským, plným vtipných drobností pro pozorného diváka (křesla podložená knihami, ponožky a spodky, paštika a toust...), s roztomilým a dojemným hlavním hrdinou a čarokrásnou hudbou připomínající hauntology pohádky Jona Brookse. A připomnělo mi to, že se už snad dva roky chystám na jeden japonskej film, kterej se taky odehrává v prostředí pohřebního ústavu...navíc hlavního hrdinu chápu, protože fotky mrtvých lidí mě taky fascinují Jen šálek...něčeho. A čas mám. A mám spoustu času. ()