Alphaville

Umělci lkají nad morální krizí od počátku lidstva. Hesiodos zvěstoval úpadek Řeků (mladí nezdraví staré) a opěvoval dávný věk bohů a hrdinů. Pro Platóna byla jedinou záchranou povodeň, která spláchne hříšná města a nechá přežít jen čisté venkovany na horách (Zákony). O středověku se netřeba zmiňovat (Hus, Chelčický) - a to ho katolická církev považuje za skoro ideální éru! Tedy proti dnešnímu věku stroje a individualismu. Godard vychází z Husserla (Krize evropských věd) a hlavně Heideggera a jeho upadání do "ono" ("il y a", "on"), kdy se dasein odcizuje sobě samému. Jenže místo pamfletu proti kybernetické době sledujeme kňouravé ublíženecké vzlyky francouzského intoše, který se stylizuje do role tajného agenta v dnešním přetechnizovaném a odcizeném světě. Alphaville je spíše materiálem pro Godardova psychoanalytika - fascinace krásnými ženami, jenže Godard mezi nimi nemůže najít tu pravou, nerozumí si s nimi, i když vedou douhé a dlouhé rozhovory, důvěřuje jim, ale ty mrchy ho oklamou, protože pod tvrdou slupkou intoše se skrývá něžné jádro, které touží po pochopení a pohlazení. Dnes na tento věčný ublíženecký slabošský pohled na svět vědomě navazuje Murakami - viz odkaz na Alphaville v Afterdark. Svět tě nechápe, Jean-Luc, ale já také ne. (22.11.2009)

Godard nebude můj oblíbený režisér. Tento experiment je snad jen hračkou pro extravagantní a sexistické fajnšmekry. Nic rozumného a smysluplného jsem v tom nenašel. Je pravda, že jsem to vydržel něco přes hodinu, ale i to byl na mě slušný výkon. Maximálně je v tom zajímavá kamera a sem tam architektura v interiérech, ale to je vše. Víc než hvězdičku si to ode mě nezaslouží. (27.01.2012)

Jean-Luc Godard experimentuje a filozofuje. Dakedy tie jeho myšlienky padnú na úrodnú pôdu. Inokedy nie. Alphaville je pre mňa zaujímavým filmom, kvôli jednak noirovej atmosfére, ktorá je mojou slabosťou pri starých filmoch. Zároveň si z tohto filmu zobral inšpiráciu pôvodný anime seriál Ghost in the Shell, ktorý považujem za jednu z najlepších filozofických animé v rámci žánru. Nuž a potom je tu Anna Karina, ktorej úsmev ma dostáva do kolien aj po skoro 60 rokoch. Godard sa zaoberá témou straty emócií, pragmatizmu, počítačovej nadradenosti ( teda niečoho, čím sa vysporadúvali autory sci-fi žánru práve v tomto období). Scéna vraždenia mužov, ktorý prejavujú emócie v bazéne považujem za najsilnejšiu vo filme. Godard musel šokovať významovosťou než vizuálnosťou. A tu sa mu to darí. Alphaville nie je určite dokonalým filmom. Ani najlepším filmom režiséra. Ale zapamätať si ho zapamätáte. (30.03.2018)

Podobenství, které velice vzdáleně připomíná absurdní, lehce halucinogenní a těžce depresivní dílo Terryho Gilliama "Brazil" z roku 1985. Jenomže ostře kontrastní obraz sterilního města "Alphaville" s násilně vypreparovanými emocemi sice disponuje zdařilou a docela originální vizuální stránkou, ale navzdory tomu ho nedoprovází atmosféra koncentrovaná do té míry, aby mohla vyvolat nějaké intenzivnější pocity úzkosti nebo sounáležitosti. A osamělý pěšák s jednou směšnou malou pistolkou by ve skutečnosti mohl jen stěží vážně ohrožovat celý důmyslný systém řízený superpočítačem Alpha 60. Na druhou stranu bych chtěla nějak zohlednit rok vzniku, takže prozatím to vidím na 3,5* (01.02.2012)

Konec agenta W4C po francouzsku aneb Kdyby byli Philové Marlowové literárními teoretiky. V tomhle filmu vymysleli úplně všechno, včetně Umy Thurman v černé paruce, akorát jí říkají Anna Karina, to ukradli jednomu Rusákovi. — Dobře, tak vážně: Ano, Alphaville se dá hodiny rozebírat filosoficky i po formální stránce, ale u mě to vyhrává hlavně hravostí a odlehčeností, spoustou drobných špílců roztroušených v celé stopáži. Očekává pravda od diváka trochu přemýšlení a možná i vzdělání, ale jinak není problém vidět v něm přímého předchůdce Pátého elementu. Ať žijí Francouzi. — Dodatek, únor 2013: Hihi, právě jsem si přečetl, že the look of Mia Wallace was modeled after actress Anna Karina. (01.10.2010)