Člověk z mramoru

Mladá poslucháčka réžie ma urobiť absolvenský film v dobe tvrdo poznačenej komunizmom a vyberie si tému o bývalom údernikovi Birkinovi, človeku poznačenom dobou prázdnoty a veľkého klamstva, kde pod povrchom začína veľký rozklad základných ľudských hodnôt. Po formálnej stránke, podobne ako u Obcana Kane a iných filmoch (Zamatová extáza) sa dozvedáme o Birkinovom živote, z rozprávania jeho sučastníkov, režisér používa časté návraty do minulosti, kde nám približuje aký vlastne Birkin naozaj bol. Po tematickej stránke film patrí do kategórie tzv. "trezorovy film", ako mnohé filmy točené u nás(Ucho, Zde jsou lvi, Škola otců, Tři přáni, Noc nevěsty, Všetci dobrí rodáci a iné). Mladá režisérka pátra po pravde v podobe kameri, ktorou zachytáva, alebo zachytila dobu v ktorej žil Birkin, clovek z mramoru, ktorý ostýva však sám. A práve vďaka ľudom ako je mladá žena, usilujúca sa zmenit obraz spoločnosti, aby ľudia porozumeli, v akom svete vlastne žijú. Však aj bez kamery sa dá hľadať pravda, aj bez nej sa da načúvať. Posledná scéna znamená nádej, ukazuje kadial vedie cesta (režisérka s Birkinovym synom mieria do štúdia a chystajú sa dokoncit film, o mužovi ktory toho vela vytrpel). Odvaha a veľké obete si vyžaduje Birkinov život, ktorý by ináč skončil v zabudnutí, podobne ako mnoho životou pred ním. Film poukazuje na silu nebať sa ísť za vysloveným názorom, veriť v správnosť situácie, ale na druhej strane, ako to vystihuje film bez metód blízkych posluhovačov, bez patetickosti. Birkin je vlastne prostý človek, ktory verí v základne socialistické vety, ako budovať pre ľudí, miluje ľudí, ale ľudia žijú v strachu a v obavách a tak ostáva Birkin úplne sam. Film sa nakoniec nepodarí dokončiť a režisérka tak pocituje prehru, ale v najhoršej chvíli, jej vrati silu a vieru jej otec. "Ukážme svetu pravdu aj za cenu vlastnej slobody" Nie je vela ľudi, ktorí to dokázali, Birkin bol jedným z nich. (15.12.2005)

Velmi dobre natoceny "pseudo-dokument" ktori zachytava dramaticke momenty zo zivota cloveka-udernika Birkuta poznaceneho neustalou zmenou "politickeho pocasia" v Polsku. Cez pohlad mladej energickej studentky filmovej skoly, ktora zbiera material pre svoj diplomovy film, mame moznost nahliadnut do zivota "oklamaneho cloveka" a hladania skutocnej pravdy o nom. Wajdowy sa podarilo paralelnymi "svetmi" vtiahnut divaka do deja a presvedcivo naznacovat hranice "pravdy a skutocneho zivota". Clovek zo zeleza priamo nadvazuje ako volne pokracovanie Cloveka z mramoru a mozno tuto dvojicu filmov povazovat za Diptych. Pre cinefilov je tento filmovy skvost povinnost! (06.01.2009)

Film bez chyby. Bál jsem se trochu akademické nudy, ale Wajda vyvážil rigorózní obsah živou estetikou, místy evokující Felliniho (nacházení krásného v utilitárním ošklivém). Precizně napsané, věrohodné a silné. (17.10.2016)

Vynikající dílo polské kinematografie a symbolický film nedávné polské historie. Uhranuli mě především hlavní hrdinové filmu, kteří přestože se nikdy nesetkali, rozvíjí mezi sebou velmi originální vztah jednostranného obdivu a respektu. Celý snímek je skvělým retroespektivním zpracováním těžké doby raného komunismu, který je velmi blízký i nám, Čechům. Téměř dokonalý obrat Birkuta z objektu propagandy v odpůrce režimu muí strašit a zároveň inspirovat každého diváka. O hvězdu více nedávám snad jen za to, že v tomto případě nejsem bohužel Polák, takže nedocením obsah díla plně. (19.10.2013)

Předem jsem vůbec netušil, co čekat. Postupně jsem si začínal říkat: "Tyjo, tohle je celkem dobrý."... no a nakonec jsem vážně nadšenej. Souhlasím s názorem, že něco takového by u nás nikdo nenatočil. Tohle je prostě typicky polské - díky za to. (24.04.2014)

To jest film bardzo wysokiej jakości. Ani nevím, k čemu to přirovnat. Koncepčně jakoby někdo smontoval dohromady Občana Kanea a Fincherova Manka. Návrat do mladí zedníka Birkuta a jeho naivních budovatelských ideálů 50.let (a rychlému vystřízlivění z nich v následných monstrprocesech) formou "týdeníků" kombinovaný s moderním dokumentem o natáčení s až detektivním pátráním po zamlčovaném kusu historie, na kterou už vzpomínat nikdo nechce. Tedy tvar, který zdánlivě nemůže fungovat, ale šlape jako sandály díky atraktivnímu pojetí a filmařskému géniu Andrzeje Wajdy. Jak to ten chlap dělal, jakou magii používal, nechápu, ale přes celkem šílenou délku Člověk z mramoru nemá slabších míst, a uhání stále vpřed, zpátky ni krok. (08.12.2021)

Wajdův film popisuje snahu socialismu udělat z člověka, ještě většího člověka. Tak to dělali pomocí mýtů o mnoha lidech, většinou slavných sportovcích nebo politicky aktivních lidech. Ale na dělníky zapomenout nemohli. Jenže co pak s ním dál? Ukazovat ho jako opici v kleci po dalších vsích? A on to přitom myslel tak dobře. No právě, myslel...a to se jim nehodilo. Jenže ironicky vzato nemyslel ani moc politicky dobře ani špatně, on to celé myslel zkrátka dobře. A takový člověk se jim hodil v jednu chvíli, ale v druhou už ne. U nás byl snímek zakázaný, tak by mě zajímalo, nakolik se směl vysílat v zemi vzniku. (25.03.2024)

SPOILER ALERT!!! režisérka jako vůdčí osobnost, až za ní jde ostatní štáb. Podkresleno hudbou. Muzeum: 50.léta jsou ukryta ve sklepě, zamčená. Režisérce není dovoleno si nafilmovat sochu Birkuta. střihačka - symbol toho, jak se každý stará jen o to svoje- neustále opakuje, že jen stříhá filmy a nestará se o životy "Svatých" natáčení - komentář moderátora působí ironicky, když propagandisticky komentuje skutečné dění, které není ani zdaleka tak idiliceké, jako poté ve filmu. rozhovor s jeho ženou - režisérka zavře okno, kde to zvukař chce nahrávat - symbol toho, že už ji jde víc o osobní zjištění než o tom mít to ve filmu. (06.01.2013)

Vcelku slušne a zaujímavo spracovaný životopisný príbeh jednej z významných osôb politického diania povojnových rokov v Poľsku, ktorý svojou pracovitosťou, usilovnosťou a citu k spravodlivosti vzbudil nádej v dušiach veľkého množstva ľudí. Asi preto nebol vysielaný v našich končinách. Každopádne tento film mal dosť veľa hluchých miest a naozaj premrštenú stopáž. 65 % (29.11.2014)

Príbeh úderníka Mateusza Birkuta. Stavbára, z ktorého dobová socialistická propaganda urobila hrdinu. Je však tvrdohlavý a jeho neprispôsobivosť ho stojí miesto, slobodu a nakoniec aj rodinu. Jeho príbeh divák sleduje ako mozaiku dokumentov a rozhovorov, z ktorých mladá študentka tvorí svoj diplomový film. Výsledkom je obraz éry výstavby a rozvoja socialistického Poľska. Herci aj produkcia sú na výbornej úrovni. Dojem však kazia nejasnosti čo je za Witekovým zmiznutím, ktoré privedie Birkuta k tomu, aby sa vzoprel situácii. (10.10.2023)

I přesto, že film trvá více než dvě hodiny, udržel mě bdělou v křesle až do posledního okamžiku. Tenhle polský film je vážně špica! Typický obraz tehdejšího socialismu. (05.10.2010)

Muž z mramoru je Wajdův výborný film odehrávající se v 70. letech a reflektující nejen svou dobu, ale i dobu minulou, přesněji 50. léta. Vitální Krystyna Janda v roli Agnieszky se rozhodne natočit film o 50. letech a dostane se tak k příběhu Mateusze Birkuta. Wajda se ptá po tom, zda je možné si udržet v obtížných dobách pod vládou komunistického režimu čisté svědomí a lidskou důstojnost. Zároveň se podobně jako Kieślowski ve filmu Bez konce ptá, zda se člověk, který se o něco takového pokouší, může stát inspirací po své smrti. Mateusz Birkut po sobě nezanechává jen svůj duchovní odkaz, ale i syna, který svého otce v sobě nezapře. Film je velmi důmyslně kompozičně poskládaný. (21.03.2012)

V pražských kinech se promítal od 21.3.1991 (Paříž) (24.10.2012)

Výborný film, výborně zpracovaný, výborně zahraný. Skvěle a poutavě ukazuje obdobu našich procesů v 50. letech (i když vzhledem k době vzniku neukazuje fatální případy poprav, ale jen "menší" omyly) a ani přes svou délku ani chvíli nenudí. Vyzdvihuji i moc dobrou rockovou hudbu, i když zazněla vlastně jen na začátku a na konci. Jen ten konec: není špatný, ale trochu mě zaskočil. 85%, 18.11.2014. (19.11.2014)

Pribeh naivného budovateľského nadšenca a jeho následné vytriezvenie do reality socializmu. Pointa isto výborná. Ukazovať propagandistické úspechy socializmu a hlavne to, kam to ten socializmus dopracoval, treba donekonečna. Mnohí už totiž zabudli. Ani sa mi verit nechce, že takýto film mohol vzniknut v 70tych rokoch, teda za komunistické peniaze. Druhá, paralelná rovina o podivuhodnom natáčaní akehosi ešte podivuhodnejšieho filmu o tomto človeku, sa vydarila o hodne menej. Len tažko som veril, že to bol skutočný filmový štáb a hlavne to, že Agnieszka bola študentkou filmovej školy. Tá dievčina nevedela kde je sever. Vôbec netušila čo vlastne chce. A že vraj absolventský film. Bez schváleného scenáru a bez predchádzajúcich rešeršov ? Totálny amaterizmus a nie filmová škola.  54 % (22.11.2014)

Dlhý ale nie nudný pohľad na snaženie zobraziť perfídnosť doby v ktorej sa odohráva na osude jedného stavbára a mladej režisérky pokúšajúcej sa vyrozprávať jeho príbeh. (08.02.2015)

Pro mne absolutne nezajimavy film. (25.03.2024)

Džínové zvony vs. puchýře. (12.02.2010)