Leviatan

Naprosto perfekcionisticky vystavěné a natočené drama (a taky obdivuhodně tematicky komplexní - politický, rodinný a spirituální film v jednom), ale osobně mi to, podobně jako většina Zvjagincevových filmů, nedává kromě oné na odiv vystavené povrchové špičkové kvality nic moc navíc. Je to celé příliš chtěné, to je to slovo, trčí z toho plán, skoro jako bych za těmi obrazy viděl prosvítající storyboard s číslováním a mnoha pomocnýma šipkama. (a trochu jsem z toho, zejména v pojetí postav, cítil Balabanova) (09.07.2014)

"Kde je Tvůj milosrdný Bůh?" "Můj je tu se mnou. Ale kde je Tvůj nevím."                                                                    Nechoď na leviatana s podběrákem a na papaláše s paragrafy. Mrazivý závan severu s příchutí vodky.                                   Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.02.2015)

Leviatana otevírá a uzavírá epická hudba jak z nějakého temného fantasy, takže jsem na začátku měl pocit, že mě čeká něco velkého, a na konci, že mi něco velkého zřejmě uniklo. Ten film nejspíš sugestivně zobrazuje realitu v Rusku, ale nepřijde mi, že by to dělal zvlášť nápaditě nebo zajímavě. Když vidím tu záplavu pětek, trochu se bojím, jestli to není moje chyba - asi tomu dám někdy druhý pokus, on v tom festivalovém shonu někdy člověk vypíná. (16.07.2014)

Ruský film, ruská kinematografie hraného filmu nabírá sílu a dech a nabývá kvality, kterou se pyšnila v osmdesátých letech (VĚRA, VČERA BYLA JEŠTĚ VÁLKA). To je asi to to nejpodstatnější, co toto pozoruhodné dílo s sebou přináší pro českého diváka, pro nějž jsou Rusko a ruská kultura dnes značně vzdálenými pojmy. To další naznačují úvodní titulky: film byl natočen s finanční podporou ruského ministerstva kultury a byl s to dosáhnout na další finanční zdroje dostupné v současné ruské společnosti. Neméně významné je i to ostatní: intenzita ran, které byly zasazeny ruské společnosti v průběhu minulého století, ať už šlo o první světovou či občanskou válku, kolektivizaci, velký teror, vyvražďování důstojnického sboru, krvavé oběti Velké vlastenecké války nebo ztráty utrpěné následnou poválečnou politických procesů a jejich reziduí, která přetrvala i konec komunistického režimu. To všechno se zrcadlí jako v kapce vody v pobřežním přímořském městě (Archangelská nebo Murmaňská oblast ?). V tomto ohledu LEVIATAN připomíná neméně slavné POKÁNÍ Tengize Abuladzeho (1984). Soudobé Rusko (zhruba před 10 lety podle mladistvé čtyřicátnické Putinovy fotografie v starostově kanceláři - pokud jsem si to dobře zapamatoval) tu je představeno - v kontextu dalších děl ruské kinematografie - jako struktura v pohybu. Podsvětní praktiky, spojované nebo spojitelné s bývalými příslušníky KGB, tu jsou jsou jen "naznačeny" se srozumitelností, která až nápadně připomíná své italské příbuzné. Obojakost pravoslavné církve, stejné jako společnost, o níž se opírá, je vyvažována postupně nastupující vládou práva: hlavní hrdina, podle všeho nevinně obviněný z vraždy, které se nedopustil, dostává trest 15-20 let, v ruských poměrech a kontextech neuvěřitelně mírný. Jiný moment přináší scéna z oslavy narozenin: terčem poloopilých slavících se stávají obrazy ruských státníků takřka bez rozdílu, i když u věci jsou policejní úředníci. Podobných momentů zachycujících momenty sporé putinovské prosperity a klíčící demokracie (dnes již minulé působením sankcí tř. svobodného světa) bychom ve filmu našli více. Jakoby nezúčastněný scénář, kamera, která se doslova mazlí s ruskou severoevropskou krajinou, nečernobílé postavy (bratr hlavního hrdiny, ale i jeho synovec a trpící švagrová-macecha) a pozoruhodné herecké výkony, to jsou kvality díla, jež se zdaleka nevyčerpávají kvalitním scénářem. Rusko, které LEVIATAN představuje, je zemí nanejvýš evropskou. A k Evropě směřující, byť s hrudí, která je pokryta ranami a z jejíž tváře dodneška cítíme bolest nezapomenuté a stále přítomné minulosti. (09.02.2015)

Casting musel probíhat asi nějak - máte rád vodku? Zahrajte nám opilost. Jestli se takhle v rusku chlastá běžně, tak se nedivím, že jsou tam schopný všeho. Film má poměrně dobrou myšlenku, ale na to jak je dlouhý, působí díky nekonečným záběrům spíše prázdně. Leviatan je hlavně pro náročnější diváky, kteří nemají problém s trpělivostí. Tohle je přesně ten film, o kterém můžu říct, že je natočený s citem a všechno zapadá do sebe. Herecká nebo umělecká hodnota, mě bohužel v tomto případě až tolik nezajímá, když jsem se při sledování moc nebavil. (03.09.2015)