Yves Saint Laurent

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

YSL byl vykroucený, afektovaný buzík, co hodně fetoval, souložil a občas taky něco úžasného navrhl.. O moc víc se z tohoto těžce průměrného životopisného filmu nedozvíme. Jedinou pikantní věcí je, že vypráví o životě slavného člověka - kdyby to byl příběh vymyšlený, nebavil by nejspíš vůbec nikoho, protože nemá žádný vývoj, příběh ani pointu. Některá podle mě zásadní místa v životě YSL film pomíjí (první výtvor nebo posledních asi 20 let života), naopak se vyžívá v ukazování každodenních hádek, večírků a podobně. A bohužel kvůli tomu působí konvenčně a nezajímavě. Jako takové okénko do života muže, co na obrovské terase s výhledem na Triumfální oblouk pije koktejly, ale stále není šťastný. No jo, ale co já s tím? (08.05.2014)

Mdlý pokus o životopisný film. 1) Povrchní, rádoby duchovní, nefilmově primitivně popisný snímek trpí typickými vadami zfilmovaných životopisů: buď zajímavě neřeknou nic anebo říkají všechno a nudí. V našem případě film neříká nic a současně nudí. 2) Věc mají na svědomí 38letý režisér a spoluscénárista (jindy i herec) pěkný Jalil Lespert a nevýrazný představitel Yvese Saint Laurenta 25letý Pierre Niney. 3) Znalci módy možná ve filmu najdou, co chtějí, mně se to však nepodařilo. A tak největší zážitkem pro mě zůstává parfém YSL, který s radostí používám už mnoho let. (06.05.2015)

Svět módy je mi na hony vzdálen, takže kvituji s povděkem, že se tento životopisný snímek nenimrá v detailech tvorby nových šatů. Mám ráda neortodoxní snímky, životopisných filmů, které popisovaly život známé osobnosti od narození po smrt, je spousta. Tomuto filmu bychom mohli vytknout, že je příliš epizodický, nezabývá se tradičními milníky životopisných snímků a vlastně si dělá, co chce. A to je na něm právě to zajímavé. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (21.06.2015)

Poutavý film, zobrazující život a dílo významného módního návrháře Yvese Saint Laurenta, od jeho začátků u Diora, až zhruba do roku 1976. . Film vlastně začíná záběry na aukci, kde byly rok po jeho smrti prodány sbírky uměleckých předmětů, které Laurent nashromáždil během svého života se svým životním i obchodním partnerem, Pierrem Bergém. Bergé svého partnera přežil a jeho vzpomínky vložené do knihy se staly předlohou tomuto životopisnému filmu. Pokud vím, dal filmařům k dispozici i originální skicy Laurentových návrhů a modelů. Film je jemně řečeno, velmi francouzský, ale obsahuje všechno důležité ze života tohoto módního vizionáře. YSL není po smrti zas tak dlouho, abychom si nemohli pamatovat všechny jeho přelomové a revoluční modely, jako byl například dámský kalhotový kostým, dámský smoking, áčkové šaty bez pasu, kožená saka a pláštěnky...a taky safari sako. To vše bylo ve filmu zachyceno, stejně tak jako Laurentova záliba v černé barvě, nebo doplňcích. A taky první modelka na molu tmavé pleti. Proto naprosto nechápu výtky, že mimo podrobného vylíčení jeho bohémského života, zálibu v alkoholu a kokainu film neukazuje nic podstatného z jeho tvorby, ani že není vysvětleno, díky čemu po něm šílel celý módní svět. Vždyť se stačí jen pozorně dívat - je možná dost náročné chtít po méně vnímavém divákovi (většinou chlapovi), a tím míň po Mirce Spáčilové (viz její recenze), aby pochopil z krátké, několikavteřinové scény s průhledným šálem, který má kolem sebe omotaný Laurent a jeho přední modelka, že se jedná o narážku na další, velmi revoluční prvek v módě - průhlednou halenku. Přehlídky proběhly ve filmu tři, což je dostatečný počet na to, abychom si všimli té jednoduché nádhery, kterou Laurent sypal z rukávu dvakrát ročně. Herecký výkon obou hlavních představitelů byl vynikající, především Pierra Nineye, představujícího Laurenta. Veškerá jeho gesta, mimika, úsměv, ostýchavost na veřejnosti, jeho výstupy na molo v závěru přehlídek, jsou naprosto identické. Sama jsem byla zvědavá, jak zvládne epizodu s představením první toaletní vody - a musím říct, že Laurent byl tehdy lepší. :). Další plus filmu přidává nádherná hudba, vždy dokonale evokující období, či téma, ve kterém se ta která scéna odehrává. Ibrahimu Maaloufovi patří jedna z pěti hvězdiček. (02.08.2014)