Jako ty

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)

Čekala jsem něco na způsob filmů jako Dárce nebo Divergence, a i když základ tam je, tak tomu něco chybělo. Možná mi tam scházela nějaká pořádná akční scéna. Film se mi celou dobu zdál být klidný, příběh vůbec negradoval ani když dvě hlavní postavy porušili pravidla jejich komunity. Takové nemastné neslané. Kristen Stewart se mi navíc ve filmu moc nezamlouvala, ale to možná bylo make-upem nebo účesem. Pro mě docela zklamání. (25.12.2016)

Postapokalyptický poválečný film o budoucnosti  po válce nově vytvořeném systému šelmy (NWO). Další z celé dlouhé řady rediktivně podprahových.(programovacích) filmů na způsob Dárce, Equilibirum, Demolition Man, Divergence, Hunger Games atd.. Všechny zmíněné filmy rovněž doporučuji. Opět lidem dopředu ukazují, co chystají a jak bude vypadat svět potom, co zničí starý systém a svět, jak jsme ho doposud znali. A lidé stále spí (08.03.2024)

Hm.. Asi by to bylo o hvězdičku míň, kdybych se na film podívala jinak naladěná, ale i přes celkově pomalé tempo filmu a zdánlivou absenci děje se nedá říct, že by byl film obsahově prázdný nebo chudý. I když asi záleží hlavně na tom, co v tom chce člověk hledat. Nicméně po herecké a celkově audiovizuální stránce to mnou prostě nějak hnulo. (06.08.2016)

Další totalitní (komunistické) sci-fi o tom, jak vytvořit dokonalého člověka. Tentokrát chtějí udělat z lidí bezcitnou loutku, neschopnou jakéhokoli citu nebo emoce, nedejbože lásky! Kdo přece jen nějaký cit projeví, je bezpodmínečně nahlášen a prohlášen za nemocného. No a kdo se nevyléčí, tak co s ním? Likvidace! Vynikající komorní drama, které opět potvrzuje, že ve sci-fi není třeba vizuálních efektů, startujících raket ani mimozemšťanů, když je tu dobrý nápad a ten nápad je zrealizován tak, jako právě Equals! Strhující závěr s jiskřičkou naděje pro lidstvo. (27.09.2016)