Jako ty

Byly chvíle, kdy bych i ty tři hvězdy dal, ale celkově je to tak utahané na tak prostou myšlenku a tak děsivě pomalé ve vyjádřeních, až by jeden plakal. Chápu, že pro ty lidi v takových podmínkách je dotknutí se prsty naprostá bomba, ale jako divák to sledovat tři minuty, to je člověk popohání očima, ať si pohnou a děj jde dál. A o tom to je - všechna ta pomalost (a časem i hraní s barvičkami, kdy se z chladně modrošedé přejde do nádechu červené nebo skutečných barev) jen zastírá, jak myšlenkově impotentní ten film je. Vše je dáno základní premisou - svět, kde nejsou dovoleny emoce. První, co vás napadne, že někdo se tomu vzepře. Autor pak opíše jediný přítomný konflikt ze Shakespeara a z Romea a Julie (jo, to s tím jedem) a nedobere se ničeho, nic nerozebere, nikam se nedostane. Do toho věčně vykulený hlavní hrdina a jako chlap vypadající hlavní hrdinka, a vyleze z toho něco nekoukatelného. SPOILER Prostě v té bezemoční společnosti hlavní hrdina zjistí, že má emoce, dokonce že se mu líbí holka z práce, po 45 minutách se konečně jeden druhého dotknou, pak plánují útěk, do kterého vstoupí jedno nedorozumění, ale nakonec to vypadá, že se zase jeden druhého dotknou. (28.09.2019)

Jako můžu tu hodinu popisovat jak je to podobné jiným filmům , kterých jsme viděli tuny (Equilibrium, 1984, Ostrov a spousta, spousta dalšího) - ale já bych se na to podíval z jiné stránky- bez lásky se prostě nedá žít, a kdo se o to snaží zákonitě spáchá sebevraždu, nebo se emočně uzavře (a to naprosto), bylo to prvně nudné, sterilní a bílé- ale potom je to melancholicky smutné. Mi se líbilo, a vyvolalo pár vzpomínek...80% (09.10.2018)

"Členové Zdraví a bezpečnosti zpacifikovali dvě osoby, které se dopustily pohlavního styku. Obě byly převezeny na oddělení Deformované emoční neuropatie DEN, kde jim budou v detenci podána emocionální supresiva." Už se těším na dobu, kdy se mi bez zabudovaného čipu nezvedne ani záchodové prkénko, budu idiotům ze zkumavky děkovat za kritiku a nařízení EU mi zakáže provozovat či snít o sexu. To bude tak skvělé a vyrovnané. Snad budou alespoň v kinech promítat filmy o zákazu emocí. Já už jsem jich viděl poměrně dost, ale žádný z nich mě nedokázal tak skvěle ponudit jako tento. (15.02.2017)

Film „Equals“ je solídne natočený film, ktorý čerpá z niekoľkých svetoznámych „zdrojov“ (napr. 1984). City ako choroba? Uff! Trošku ten záver je neprepracovaný. Dvojica N. Hoult and K. Stewart funguje dobre. Malá ale dobrá rola pre G. Pearce. Osobné hodnotenie: 73% (***) (13.05.2017)

Nineteen Eighty-Four meets Giver. Futuristická sci-fi romanca zo sveta, v ktorom sú zakázané emócie. Sveta takmer ako z pera Georga Orwella a jeho 1984. Sveta čistého, technologicky vyspelého, avšak chladného. A presne taký chladný ako svet v ktorom sa odohráva je samotný film. Drake Doremus ma za sebou síce skvelú vzťahovku Breathe In, ktorá taktiež stavala na vzťahu dvoch postáv, no niečo podobné sa mu vo futuristických kulisách nedarí zopakovať. Vizuálne je film veľmi zaujímavý, so skvetou hudbou, kamerou a prostredím. Točilo sa prevažne v Japonsku, ktorého prostredie samé o sebe vyzerá dostatočne sci-fi bez toho, aby film musel používať CGI efekty, ale aj toto snehobiele prostredie sa postupne opozerá, Doremus nijako nerozvíja jeho pravidlá a sústredí sa iba na vzťah dvoch hlavých postáv. Darí sa mu síce budovať melancholickú atmosféru, ale inak nič iné nepredvedie. Filmu chýba spád, akýkoľvek zvrat a postupne sa rovnako ako jeho svet opozerajú aj postavy. Technicky mu síce nie je čo vytknúť, ale po polhodine už iba monotónne smeruje k záveru. Film síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. A čo je najpodstatnejšie chýbajú mu emócie, na ktorých by chcel stavať. Navyše medzi ústrednou dvojicou nefunguje takmer žiadna chémia. Nicholas Hoult hrá štandardne dobre a má aj dostatočnú charizmu, ale jeho protistrana v podobe Kristen Stewart je nevýrazná, herecky nijaká, jednoducho nezaujímavá. A to sa v takom prípade ťažko buduje vzťahovka o dvoch postavách. Záver tak vyústi do prázdna. CELKOVO: 2,5* (5/10) (01.07.2016)