Salamandr

Sestříhat oněch dvanáct epizod do podoby minisérie s výrazně menším počtem dílů, tak by šlo o vynikající a hutnou kriminálku z drsné škatulky „policejní vlk samotář versus zkorumpovaný politický systém". Potenciál tomu nechybí. Škoda, že je spíše tušený než vytěžený a převedený do praxe, protože takto zůstává akorát stokrát viděná, ale i tak ve výsledku celkem solidní a napínavá žánrovka, která je však soustavně degradovaná jedním (tu více a tu méně) otravným klišé za druhým a kolísavým tempem. (13.02.2014)

nemôžem si pomôcť ale od úplne prvého momentu mi to pripomína Chobotnicu- La Piovra, dokonca i hudbou akoby sa snažili tvorcovia využiť potencial už obohrateho motívu... Cattani v Chobotnici podobne ako i Gerardi v Salamandrovi sú Dávidovia v svete Goliašov, Škoda len že v prípade Salamandra som sa dosť často nudil, ale tak to už v prípade takýchto žánroviek chodí... (26.02.2014)

Je to moc televizní, místama nelogické, trochu moc konspirační. Nejblbější je to, že trapně zasáhne náhoda, když se Paul Gerardi seznámí přes dceru s dcerou chlápka, kterej to celé zpaktoval (a kterej mimo jiné dokáže přežít postřelení ostřelovačkou a pak si jet autem v klidu za pomstou, jak kdyby se nechumelilo (teda poznámka: ono se ve skutečnosti fakt nechumelilo). Vadily mi opakované záběry vměstnané do děje kvůli divákovi, kterej neviděl něco z předchozích dílů. Jinak Filip Peeters v hlavní roli nebyl zas tak špatnej... Přemejšlel jsem nad 3 hv., ale na ty to nemá. (18.04.2018)

Je to marný, je to marný... Ano, můžu po 3 dílech kritizovat pár scén, které i mně přijdou zdlouhavé. Ale Filip Peeters svou roli sehrává bravurně a člověk mu naprosto zoufalství, vztek, odhodlání a další emoce věří. Fiktivní belgická politická a finanční elita dostává vykreslením charakterů řádně na frak, snad až příliš černobíle, ale budiž. A kopírování Chobotnice? Shrnul bych slovy, že za těch pár desítek let se sice změnily prostředky, ovšem hnací motivy zůstávají stále stejné: hněv, pomsta, nenávist, moc a touha po ovládání, hmotné statky. Inu, jsme lidé, přátelé! (17.01.2015)

Velké téma politiky provázané se zločinem podané v komorním belgickém balení. Byť jsem měl od počátku spoustu výhrad, s ohledem na příznivé recenze jsem vyčkal s vlastním hodnocením až do konce. Pořád jsem čekal na nějaký zajímavý moment, zvrat, vývoj, místo toho jsem byl svědkem stále větších dávek průměrnosti, předvídatelnosti a klišé ve spojení s pitomým chováním téměř všech postav. Od počátku bylo zřejmé, kdo je kdo, co je to ten Salamandr, "záhada", co se stalo v roce 1944, byla jasná od půlky série, veškeré "vyšetřování" bylo tak jen vyplňováním dvanáctidílného zbytečného děje. Gerardi sice pořád chodil a vypadal, že se právě vrací z flámu, ale to bylo tak vše z atributů osamělého drsného poldy, co mohl nabídnout. Nevyšetřil vlastně vůbec nic a nebýt neskutečných náhod, museli bychom se nudit o pár dílů déle. Největším "detektivem" tak vlastně byl mladý mnich-hacker. Také mě trochu zaráží, proč si všichni mocní v Belgii schovávají kompromitující materiály proti sobě, navíc často v podobě "vyvolaných" fotek, což mi v druhé dekádě 21. století přijde trochu "out". Zlatej Cattani. (15.02.2015)