Sicario: Nájemný vrah

Opáčko den před dvojkou a zvyšuji o hvězdu (potenciálně i dvě), za film tak brilantně nasnímaný, ambientně soundtrackově laděný, umístěný do “krajiny vlků” - války kartelů a amerických protidrogových složek s manýry tvrdých policejních ex-mariňáků, nehledíc žádný velký byrokracie. Navíc má SICARIO ten správný pouštní Americana feel, motiv pomsty na pozadí, charisma Joshe a Benicia, skvěle civilní, nelítostnou a tak akorát decentní kulisu zvěrstev a násilí. Cesta do Juarezu a zpět pro mě vrchol blaha a napětí. A lépe jsem už soucítil se zmatenou trpitelskou postavou Emily Blunt. Teď schválně co v tom zbyde bez Villeneuvea... (26.06.2018)

Je to už celá věčnost, ale přijde mi, jako by to bylo včera. Vzpomínám na pocit napětí a vzrušení u premiéry Vetřelce. Nemám na mysli běžnou lekačku nebo akční scénu, ale pocit, jako byste byli v tranzu ze setkání s něčím, co vysoce přesahuje běžné žánrové standardy a nově definuje v příslušném žánru pojem kvality. Od té doby jsem podobný pocit zažil ještě párkrát, pravděpodobně by mi ale k přesnému výčtu stačily prsty na rukou. Po dlouhé odmlce se mi to mrazení vrátilo až se Sicariem. Soundtrack patří k těm, na které se nezapomíná. Máte dojem, jako byste seděli na náloži plastické trhaviny, kde nevidíte na časový spínač, ale vnímáte neúprosný tikot ubíhajících sekund. K zátylku máte přiloženou hlaveň a do ticha cvakne odjištěná pojistka. V superlativech se dá mluvit o kameře, která se od nádherných panoramatických záběrů přírody umí rychle snést na vozovku, kde se divák stane součástí automobilové kolony nervózně očekávající úder ze zálohy. Střih kombinuje detaily a celky prokládané velkými panoramaty. Při sledování jsem měl neustále pocit přetlaku jako špunt v láhvi se šampusem. Režisér vytváří napětí i tím, že stejně jako svou hrdinku nechá i diváka tápat v nejistotě a informace dávkuje jen v nezbytné míře. Sicario je syrový, špinavý a morálně nejednoznačný thriller, který jen zdánlivě na první pohled odpovídá běžnému vzorci akčních filmů. Místo ušlechtilých ideálů se tady vyřizují osobní účty a hlavní slovo má cynický pragmatismus. Jak říká jeden z antihrdinů, pokud nedokážeme odnaučit 20 % Američanů píchat si, šňupat a polykat fet, drogy nezmizí a naším cílem musí být udržování co nejjednodušší struktury trhu. S jedním velkým dodavatelem se dají uzavírat zajímavé dohody. Snímek ukazuje smutnou nekonečnost boje mezi represivními složkami státu, které jsou vybavovány stále většími pravomocemi a rozpočty a které se naučily účinně vyhýbat kontrole, a na druhé straně organizovaný zločin, který není svázaný žádnými pravidly a je stále brutálnější. Je to svět, kde likvidace jedné zločinecké skupiny vede k posílení druhé. Pro mě jde zatím o nejsilnější filmový zážitek roku 2015, ke kterému mám jen dvě připomínky. Ozbrojeným přestřelkám v dlouhých tunelech prokopaných mezi Mexikem a Spojenými státy neholduje ani jedna ze stran konfliktu. Profesionálové mají dobře spočítané, že kulky odražené od horniny dokážou neuvěřitelně záludně měnit směr a cíl nachází často na vlastní straně. No a ti dva nešťastníci u auta naplněného drogami by asi těžko čekali během minuty trvající přestřelky, až se policie prostřílí až k nim. I přes výše uvedené výtky dávám bez váhání nejvyšší palbu. Tohle je film, který mně zasáhl do černého. Celkový dojem: 95 %. (30.10.2015)

Zbožňuji chodit do kina na filmy, jenž mají kvůli tématu a tvůrčímu týmu takřka nulovou šanci mě zklamat. Jako by se z McCarthyho existenciálních historek z americko-mexického pomezí oloupala filozofická slupka. Odhalené jádro pak přineslo perfekcionistický náhled na taktiky vedení boje proti drogové mafii, jenž tvoří dílky jedné sice možná nezákonné, ale zato racionální strategie - když něco nemůžeš zničit, nebojuj s tím, raději to dostaň pod kontrolu. Zlověstné basy Islanďana Jóhannssona vám při tom navštíví kostní morek, Deakinsovy ikonické záběry přinesou extatické stavy (siluety speciální jednotky na pozadí modro-oranžovo-červeného západu slunce, živelně nasnímaná eskorta přes hranice, pochopitelně nesmí chybět trademark odrazů v okenních tabulích), násilí je buď očím skryto, nebo je podáno samozřejmě jako přesčasy v juárezské márnici, soustředěná režie a intenzita nepřipouští pro diváka nějaký čas k odpočinku. Sicario má však na tváři jeden šrám. Teď nevím, jestli bezbřehá naivita postavy E.Blunt byla od scénáristy Sheridana vše devalvující hloupostí, a nebo naopak geniální tah, aby se přítomností idealistické pastevecké feny zdůraznila ta nelítostnost a nevyzpytatelnost smeček vlků, jenž si účely vysvěcují své prostředky. Vzhledem k tomu, že si skvostný Benicio proškrtal drtivou většinu svých replik a až tím dodal své postavě na tajemné výjimečnosti, klonil bych se k té první variantě, nicméně Villeneuva a jeho na formě postavenou „temnou báseň“ to nemůže zastavit. „Boundary been moved…“ (29.10.2015)

Hezky to popsal monolog. Ten film má skvělou kameru, má 3 dechberoucí scény, dobrou zvukohudbu, a to je vše. Nemá dobrou výpravu, jakkoliv zajímavý příběh a celá ta zápletka s postavou Emily Blunt je na palici. Tváří se to jako krutá a drsná realita a obžaloba systému, já v tom holt viděl snad i víc prostě fikci vycucanou z prstu. Ale jsem v názoru na tenhle film dost ambivalentní a tak nějak zastávám postoje těch, kterým se to líbilo i těm, kterým vůbec ne... (06.04.2019)

Keďže Denis Villeneuve je jeden z mojich najobľúbenejších súčasných režisérov a tématiku vplyvných drogových kartelov mám veľmi rád, na Sicaria som sa nemohol netešiť, ale z výsledku predsa len som trochu sklamaný. Ale celé sklamanie vyplýva prakticky výhradne z jednej zložky a tou je dej. Ešte tá rozbehová prvá tretina je pre potreby filmu úplne ideálna, obstojné základné zoznámenie s postavami, predstavenie vplyvu kartelov a hlavne pocit, že sa postavy zaplietli do niečoho mimoriadne veľkého a hrozivého, kde nejaká uniforma a odznak nepredstavuje ani najmenšiu ochranu a tak pri bezchybne zvládnutých ostatných zložkách som bol z toho prakticky úplne nadšený. Ale následne miesto toho, aby dej postupne gradoval som mal pocit, že to vlastne celé upadlo, postavy sa už ďalej nerozvíjajú, pocit nebezpečia takmer zmizol a aj celkovo sa to kartelom nevenuje práve najzaujímavejším spôsobom. Finále je opäť trochu lepšie, ale ten pocit nevyužitia potenciálu drsných a mocných kartelov už u mňa pretrval. Ale okrem toho sa tu už prakticky nič nedá vytknúť. Denis Villeneuve ma ani v najmenšom nesklamal, vizuálna stránka je dokonalá, tu som si tie zábery neustále užíval, perfektná je aj atmosféra, ktorá aj tie najobyčajnejšie scény dokáže výrazne povýšiť a funguje aj napätie, jednoducho dokonalá práca. Akcie tu nie je zase tak moc, ale to som ani nečakal, hlavne, že tých pár akčných sekvencií je rovnako perfektne zvládnutých, napínavých a aj celkom drsných, len škoda, že neboli ešte o niečo dlhšie. Hlavne pri takej úvodnej akcii, prepadnutí konvoja a obzvlášť finále s osobnejším motívom by som to len uvítal. Obsadenie tiež nesklame, Emily Blunt mi v poslednej dobe nadmieru vyhovuje, k tomu tajomný Benicio Del Toro a Josh Brolin, ktorý tiež málokedy sklame, len škoda, že ich postavy neboli predstavené ešte trochu lepšie. A veľkým plusom je aj hudba. Takže určite ma mrzí, že tu tématika drogových kartelov nebola podaná tak, ako by som chcel, ale aj tak ma to veľmi bavilo, po zvyšných zložkách je to prvotriedne zvládnutý akčný thriller a už sa teším, s čím príde Denis Villeneuve nabudúce. 76% (27.12.2015)