Angelika, markýza andělů

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)

"Ó, Joffrei, miláčku jak jsem mohla být tak hloupá .... "První díl romantických příběhů o krásné angelice, o velké lásce, která překoná všechny možné nástrahy. Michele Mercier se jednou pro vždy zapsala jako krásná Angelika. I když je film už skoro půl století starý, pořád má jisté kouzlo, které dokáže naprosto ohromit ženské osazenstvo. Film si sice z knižní předlohy vzal jen to nejnutnější, nicméně to hlavní. Celé generace žen šílí po charizmatickém hraběti Joffrey de Peyrac. Představují si, že jsou na místě Angeliky. (11.07.2008)

Tak toto chodilo dost casto za normalizacie. A pamatam si to preto, lebo som si film pozrel hned po tom, ako som videl film Slunce Seno, Jahody 1983, kde pri pozerani filmu place pani Helenka Ruzickova, a hned na to sa pozrela na svojho filmoveho stareho. Ovsem, filmy od Truffauta su pochopitelne u mna vyssie a mam ich radsej. 67 % (12.06.2013)

Obsahuje spoillery!!!!!! Hodnotím všechny díly v jednom komentáři! Angeliku jsem se naučila zbožňovat. Jako dítě jsem ji nikdy nepřišla na chuť, ale dospěla jsem k ní. Tu sérii opravdu zbožňuji, ale výtky také mám. Jedna věc mě štvala opravdu hrozně moc. Pokaždé, když se setkala s Joffreym a to i po sedmi letech, co si myslela, že je mrtvý a po sedmi letech, co tak neúnavně dokola tvrdila, že ho miluje (i přes to, že ho podváděla, jak se dalo), tak jejich shledání nikdy nebylo dostatečně velkolepé. Bylo téměř bez emocí. Tyhle setkávací části filmu, které by mohly čerpat neskutečnou dávku emocí a slz, byly jak špatně zahrané, tak špatně zrežírované. Po romantické stránce to člověka prostě nemůže uspokojit. Dále moc nechápu, že byla asi milionkrát znásilněna, ale psychicky se nikdy ani maličko nezměnila, řekla bych, že by tohle mělo být znát i na silné ženě, jako je ona. A dále ještě poslední maličkost. Je to vážně příšerná matka :-D :-D PS: všimli jste si, že vždy, když je nenalíčená a v bezvědomí, tak se probere nalíčená? :-D (08.10.2013)

Angelika je svým bizarním "mýdlovým" způsobem nenapadnutelná. Pět filmů konstantní kvality a provedení, které dávají divačkám přesně to, co chtějí, a pro nás, dospělou mužskou část publika, tu moc nezbývá. Osobně jsem to dlouho neviděl, ale dobře si to pamatuju z dětství, kdy si to neustále pouštěla moje máma. A tenkrát jsem to vnímal jako docela pěknou pohádku... Zvlášť pozdější pirátské a orientální eskapády. Dnes bych u toho pravděpodobně nevydržel, ale rozhodně se tomu nemám potřebu smát... Holt Francie šedesátých let nebyla jen progresivita... (19.10.2012)