Lumière & spol.

Komentář a hodnocení k Lynchovu příspěvku do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Při sledování tohoto minutového snímku dýchne na diváka zvláštní atmosféra. Vždyť celý tento Lynchův krátký a depresivní opus je natočen na kameru bratří Lumièrů. Zvláštní, "lynchovsky zneklidňující" a výjimečný zážitek. Poznámka: Lynchův snímek je součástí projektu Sarah Mohnové LUMIÈRE & SPOL.; 40 významných světových tvůrců bylo v rámci tohoto projektu osloveno, aby s použitím původní kamery bratří Lumièrů natočili film o délce maximálně 1 minuty. (15.09.2003)

Naprosto fascinující projekt, který ukázal schopnosti jednotlivých režisérů. Zajímavě vyzněly snímky obou Japonců, pobavil mě příběh holčičky, která se chtěla zvážit a líbil se mi mrzutý a zmatený Odysseus. Nejvíce mě oslovil snímeček romantického snílka Lelouche, dějiny polibku ve filmu. Nesdílím fascinaci Lynchovým úletem, již proto, že jako jediný nedodržel pravidla. Jako všichni Američané je přesvědčen, že pravidla jsou od toho, aby je Amerika stanovovala a ostatní dodržovali. S tímto přístupem mi pan Lynch může tak akorát políbit šos. (03.03.2012)

Jako pocta bratrům Lumièrovým a celému vzniku filmu je tato kompilace 40 minutových filmečků zajímavým, svébytným počinem, který pamětníky potěší, filmové studenty uspokojí a nikoho neurazí. Skrz starodávnou kameru Lumiérových dýchá nostalgie i kouzlo starých dob a zhlédnout pár vybraných výtvorů (mé nejoblíbenější: Girod, Lynch, Angelopoulos) je čirým potěšením, avšak jejich spojení do "Lumière & spol." se mi tolik nezamlouvá. V prvé řadě většina režisérů nebyla vůbec schopna smysluplně, natož zajímavě odpovědět na kladené otázky, viz "Proč točíte filmy? Prostě proto," a za druhé, nahromadit takhle 40 kraťásků a "vyblít" je na diváka, ztrácí své kouzlo a místy je to opravdu nudné a kvalitativně nevyrovnané... 5/10 (19.06.2009)

Jde určitě o velmi pěkný experimentální počin a nápad s cílem vytvořit k 100. výročí existence filmu mozaiku krátkých půlminutových snímků natočených prastarým kinematografem bratří Lumiérů, v režii slavných i méně proslulých režisérů z různých koutů světa... Výběr režisérů byl skutečně zajímavý a pestrý, jen mě trochu zamrzelo, že tvůrci, kteří sáhli i do exotické Afriky, naopak z neznámého důvodu totálně odignorovali všechny státy bývalého východního bloku, ačkoliv to vznikalo několik let po pádu železné opony (z Československa bych si např. Menzela nebo Švankmajera zde docela uměl představit). Potěšilo vidět známé režiséry v akci, ač musím říct, že dokumentární forma se spoustou reportáží mi ne úplně sedla a asi bych měl z toho větší umělecký zážitek, kdyby ty jednotlivé krátké filmy běžely po sobě bez výraznějšího přerušování a dokumentární část by se celá přesunula na úvod, příp. udělal by se z ní samostatný titul vedle výsledního počinu. Samotné „filmečky“ mě zaujaly logicky některé víc, některé míň, ale s ohledem na to, kolik renomovaných režisérů je tu zastoupeno, jsem čekal víc nápaditých příspěvků a na můj vkus často převažovaly spíše ty průměrné, na jaké člověk snadno brzy zapomene. Rozhodně ale nezapomenu na záběr, který natočil Claude Lelouch – ten se svého oblíbeného tématu vztahu muže a ženy na pozadí dějin dokázal osobitě chopit i v případě tak krátké sekvence a nechal na pozadí dlouhého polibku projíždět zástup kameramanů s filmovými přístrojemi napříč léty. Navíc Lelouch v tom velmi pěknu obsáhl ideu pocty kinematografie a jejího vývoje, která z celého tohoto počinu měla jít. Pobavila mě scénka od Claude Millera s holčičkou a váhou nebo nápad od Merzaka Allouache se záběrem na dvojici, co si prohlíží kinematograf v akci, taky se mi hodně líbil záběr Gabriela Axela, zaujal mě i Francis Girord. Haneke je pak spolu s Lelouchem a ještě Lynchem tím, jehož styl a rukopis spolehlivě poznáte i v pouhé půlminutové sekvenci a zase se nám těmi svými „fragmenty chronologie náhody“ z televizních zpráv snažil něco říct. :o) Totálně jsem nepochopil výtvor Petera Greenawaye a raději se tím netrápím... Nepotěšili mě Lynch a Corneau, kteří porušili zadání natočit krátký černobílý snímek na jeden záběr, kdežto Lynch zde využil několik střihů včetně trikových prvků a Corneau si do svého výtvoru přidal barevní efekty. *** Tož jak jsem řekl na začátku: nepochybně pěkný i originální počin, naplněný účastí řady jedinečných režisérů. Ale jak se postupně ukázalo, zdaleka nenaplněn tolika jedinečnými snímky, abych měl dát důvod víc, než 3 hvězdičky. [60%] (23.09.2021)

"Cinema will die, if you let it die." Tak jo. Asi bych se měla stydět, protože jsem znala tak 5 režisérů z toho úvodního představování. Ale jinak WAU... wau... tohle jsem prostě nečekala. Nevěděla jsem vůbec do čeho jdu, jen že to je na počest Lumiérům a že se toho účastnila řada režisérů, ale wau... Natáčet Lumiérovou kamerou ty samé záběry jen v naší době a prostě si je přetransformovat podle svého režisérského stylu. Vlastně základ této "Hry" byly tyto tři pravidla: 52 sekund délka frekvence, žádná synchronizace zvuku, pouze tři záběry. Naprosto mě dostal smích J. Rivetta. Moc fajný byl úsek snímku, jak šel pás režisérů stojících u kinematographu a přitom jsme slyšeli jejich názory. Velmi povedená byla Millerova holčička mlátící lidi brašnou. Zhang /jeden z mála, kterého jsem znala/ měl teda slušnou šílenost. Ovšem nejkrásnější odpověď na otázku "Proč točíte" byla tato: "Nikdy se neptejte stonožky, proč chodí nebo zakopne." Claude Lelouch nám udělal krásnou přehlídku vývoje kamer. Corneau zase jako jediný skvěle kolorovanou verzi. No co k tomu říct na závěr? Aspoň se kamera Lumiérů naposledy podívala na svět a dokonce si ho i obcestovala. (02.02.2015)