Fénix

Waw, už dlho mi posledná scéna nevzala všetky slová a dych ako práve v tomto filme. Excelentné zakončenie celého filmu, ktorý mal fakt parádny námet, hoci čo sa spracovania týka, tam by som si to vedel zápletku predstaviť ešte oveľa rozvinutejšiu a dodalo by to celému filmu ešte väčšie čaro. Ale ten koniec, tak ten bol Famózny! Občas tie scény pôsobili trochu nepresvedčivo a až príliš bezemočne, ale tak asi po vojne ľudia boli predsa len citovo vyprahnutejší, alebo neviem ako by som si to vysvetlil. No nevadí, aj tak parádny kúsok! (06.06.2015)

Nevím jestli je film inspirován podle skutečné události, ale jelikož se jedná o velmi citlivé téma, tak chovám k Fénixovi hluboký respekt a úctu. Kvůli tomu, ale nepůjdu vysoko s hodnocením. Na druhou stranu, nemůžu si opravdu pomoct, ale aby se mnou emočně zahýbala jen závěrečná scéna a probudila ve mě zájem příběh sledovat je sakra málo. A taky zoufale pozdě. Rád se rochním v jemných detailech a dokážu ocenit minimalismus, jenže tohle byla prachobyčejná nuda a koncentrovaná prázdnota. A čím? Zpracováním a podáním příběhu, který mohl mít o dost drtivější dopad na diváka. Takhle jen zůstává "počkejte si na finále", ale to jednoduše nestačí a po odchodu z kina jakoby těch 100 minut vůbec neproběhlo. Jsem si ale jistý, že své obdivovatele si snímek najde. (21.02.2015)

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

S hodnocením na mě ještě nechoďte. Snažím se tu absolutní vykonstruovanost příběhu, jemuž ani s přimhouřením obou očí nejde uvěřit, přejít jako uměleckou licenci, ostatně v to jistě tvůrci doufají. A pak je celý film skutečně velmi působivý, protože onen námět má něco do sebe. Stejně jako režie a herci. Vlastně všechno, co jsem viděl, mě nutí k tomu ten film mít rád, a já se tomu rád odevzdám, jenom prostě ta premisa na hraně směšnosti mi brzdí v tom se s filmem propojit. Ale třeba holt všem Němcům připadají Židi stejní, nebo co já vím... Vidím to přesto na čtyři hvězdy. (27.02.2015)

Možná to znáte - přepnete program a zakoukáte se do filmu, který už chvíli běží. A nemůžete se odtrhnout. Až skončí, pustíte si ho znovu od začátku. Tak tohle je pro mě Fenix. Má přesně to znepokojující napětí, které vás přiková k obrazovce a nedovolí vám odejít. Presně ten formát, který mi vyhovuje - málo postav, ale dokonale vykreslených, konflik se rozehrává postupně, graduje a vyvrcholení přijde až na závěr. Pro mě dokonalé. (31.05.2017)