Rocketman

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Přál bych Rocketmanovi, aby se na něj chodilo stejně jako na Bohemian Rhapsody, protože je vlastně stejně skvělý - navzdory tomu, jak moc se od sebe ty dva filmy liší. Ovšem nemyslím si, že má Elton John u nás stejnou fanouškovskou základnu. Ale k filmu - Elton je v léčebně, závislý snad na všem, na čem to jde, a vzpomíná. Tedy spíše "vzpomíná". Jeho život je totiž sled úžasných muzikálových čísel. Barevný, rozjásaný, hlasitý, ale s dostatkem prostoru pro ticho, dusno a ponuro. A jeho hity dostaly nový kabát přesně v tom duchu (například když se ve scéně se Saturday Night's Alright objeví indičtí tanečníci, zní indické hudební nástroje, a v jiných scénách se z jindy řízných hitů díky komornímu podání staly vyloženě balady). Všechno je to velmi nápaditě natočené - co jsou pro Bohemian Rhapsody scény z koncertů a finále s Live Aid, to jsou pro Rocketmana muzikálová čísla, při nichž ale nejde jen o zábavu, nýbrž také o emoce, protože... Protože herci, kteří to všechno předvádějí, jsou dokonalí a tím se konečně dostávám k Taronu Egertonovi. Jestli se mi v porovnání s loňskými Queen líbí něco víc, je to rozhodně jeho výkon. Obdivuhodná proměna, pěvecké nadání, schopnost usmát se a přitom dát najevo, že ve skutečnosti mu do smíchu vůbec není. Klobouk dolů, je to super a plné nezapomenutelného. (30.05.2019)

Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba. (22.06.2019)

Když film rozjel první muzikálovou scénu, kde dojemně zpívá celá Eltonova rodina, byla to pecka. Bohužel se tohle velmi brzy vyčerpá a postupně se to spíš stává jakousi povinností, než že by to nějak výrazně filmu přispělo. I když možná si to víc užije fanoušek tvorby Eltona Johna. Já mám rád pár jeho songů a taky ho především znám jako vtipného a sebevědomého chlapíka. Tady ho trápí sebevědomí příšerně a pár dobrých hlášek sice má, ale zrovna tohle hlavnímu herci moc nejde. Přesto hraje Taron Egerton výborně, a vlastně je to jeden z hlavních důvodů proč film vidět. Celkově jsem z tohohle zpracování spíš nesvůj. Asi si zjistím, jak moc si vymýšleli (snad to není tak ujetá smyšlenka jako Bohemian Rhapsody), ale i když musela být divočina prožít si tenhle život, stejně to na mě nepůsobilo v tomhle pojetí nijak zvlášť originálně a zábavně. Elton se rychle proslaví, jeho rodina se k němu chová čím dál hůř, bere drogy a pije... Něco klasicky hollywoodsky vyhrocené (např. hádka s jeho dvorním textařem - i když se tam stále zdůrazňuje, jak se nikdy nepohádali), něco zase zjednodušené (Opravdu jsou jeho rodiče takoví padouši? To asi pro ně bylo pěkně trapné tenhle film vidět...). Poměrně zábavný film, ale čekal jsem víc, tyhle hudební dramata mám obvykle radši. (7/10) (12.02.2020)

Pri sledovaní Rocketmana ma neraz napadlo, prečo takto nápadito nemohol byť nakrútený aj Bohemian Rhapsody. Vzhľadom na to, akej pozornosti sa ale omnoho konvenčenejšiemu filmu dostalo, je to vlastne samozrejmé, čo je rozhodne škoda. Elton ani náhodou nepatrí medzi mojich hudobných favoritov, čo nič nemení na tom, že som si dokázal skvelo užiť film o jeho živote. A pokojne by som zvládol aj pokračovanie venujúcemu sa neskoršiemu obdobiu jeho tvorby, tá je tu ohraničená nakrúcaním klipu k I´m still standing. Rodinná "pohodička" pri I want love je ešte lepšia ako klip s Robertom Downeym jr. a tak som krátko po začiatku vedel, že Rocketman ma bude baviť a prekvapovať až do konca. (29.03.2020)