Jack staví dům

Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. (17.05.2018)

4,5*/5...Opat film, na ktory sa nezabuda! THTJB je dva a pol hodinove peklo, ktore sa rozbieha pomaly a finisuje este zdlhavejsie, ale to medzi tym je horska draha (hoci tiez vlastne pomalsia:). Az sa niekedy bojim priznat, ze Triera mam v top 10 reziserov (a scenaristov). Pretoze Trier je tiez Pekelnik a neviem co vsetko. Pocas tvorby tohto filmu mal vraj silne depresie a zacal nadmerne pit. Pri tom, co napisal a natocil sa ani niet co cudovat, resp. tak dava Jack este vacsi "zmysel". Snad len Trier vie balancovat na hrane "este akceptovatelneho" a "uz tazko za hranicou toho co sa moze" a testuje divakovu toleranciu a vkus. Neviem ci tiez este niekto tak balancuje medzi nadhernou "tarkovskeho" poetikou, krasou, filozofiou, psychologiou a explicitnym nasilim (aj v rozmedzi sekund alebo to casto spoji dokopy). Co bola napr. scena "polovacky na rodinu"? Ten najtvrdsi a najciernejsi mozny absurdny humor alebo hlboka myslienka podana formou, pri ktorej len tazko ostat chladny a bez feelingu. Niekedy mam pocit, ze keby Trier nepisal a netocil filmy, je z neho "Jack", sam to priznal, ze Jack mu je najblizsie zo vsetkych postav (!?!). Takto si moze vyventilovat svoje alter ego, ciste pudy a svoj myslienkovy kolotoc, pricom uz davno ukazuje vztyceny prostrednik vsetkym a vsetkemu. Aj za tonov Bowieho hitu Fame... Kde inde sa da sklbit poetika dozrievania hrozna a jeho vplyv na vino v analogii s rozkladom ludskeho tela? Hitler a spol. de facto ako ikony? Moze byt aj vrazdenie umenim? Co je peklo a nie je ocistec vlastne este horsi? Atd atd... Tento film sa neda hodnotit nejakymi cislami alebo hviezdickami, osciluje niekde medzi kvazi filozofickou provokaciou jedneho "pacienta", az po genialny psychologicky filozoficky triler/"horor". Matt Dilon je bezpochyby demonicky a hodny Oskara, ak by ho ta trapna soska neurazila. Trier nesklamal- opat sokoval a je mozno kontroverznejsi a zaroven intenzivnejsi ako v Nymfomanke a Antikristovi dokopy... a zeby aj lepsi? Ja mam uplne jasno, len co by na moj nazor povedal psycholog? (06.01.2019)

Když jsem na něj šel, nějak jsem předpokládal, že uvidím tak půlku a půjdu znechuceně pryč. Nemám von Triera nijak zvlášť rád. Melancholii jsem zkoušel třikrát, nikdy jsem to nedokoukal, Nymfomanka měla první část docela spád, druhá byla pohádka o tom, jak se unudit v kině. Navíc mi připadá, že vše, co dělá, dělá pouze na efekt a s důrazem na provokaci (což sice chápu, ale není mi to až tak sympatické). A Jack měl být totéž. Ten film je odporný a zlý, občas až nechutný. To ano. Ale na druhou stranu je až neuvěřitelně chytrý, autorský a vysoce umělecký. Nevěřil jsem, kolik krásy a filmového umění tam dokázal vložit. Řekl bych, že moje očekávání - které se nastavilo na úroveň Cannibal Holocoust či Srbski film - bylo hodně přetažené a nakonec mi nepřišlo tak hrozného téměř nic (u pikniku jsem naštěstí nebyl jediný, kdo se v kině smál, i když jsem to asi začal...). Mám jen dvě výtky: 1. z toho, co dělal kameraman, mě za chvíli bolela hlava (zkusím sednout v kině trochu dál), 2. Trierova naivní encyklopedičnost, kterou předváděl už v Nymfomance (člověk pod lampou, strom pod kterým seděl Goethe, sirény u letadel) a která mi přijde hrozně prázdná. Těžko se mi to říká, ale von Trier natočil (téměř) dokonalý film. (27.10.2018)

Dosť dlho Jackovo, teda Larsovo snaženie pôsobí tak, že sa snaží vytvoriť veľmi čiernu komédiu. A kupodivu v tomto smere snaženie funguje. Čím však počet obetí viac a viac naskakuje, tak je jasné, že zámer bol nehumorný. Zbytočné dlhé, zbytočné ukecané + záver s náboženským rozmerom. Nič pre mňa. Tie dve hviezdy sú za síce nechcené, ale vtipné momenty a Riley Keough. Jej blbka nemala chybu. (15.02.2020)

Vyvrcholenie fajn. Aj scéna s Riley Keough ako Simple. Matt Dillon si strihol fajn postavu - konečne nejakú dobrú po dlhom čase. Ale Trier to už skrátka nemá. Už Nymfomanka pre mňa znamenala akýsi odklon - aspoň jej druhá časť. Ale toto je len plahočenie sa po šokovaní pre samotné šokovanie. To, že sa to obalí do rôznych dejových odbočiek a motivácií z toho ešte umenie nerobí. Boli miesta, kde som sa neuveriteľne nudil. Sion Sono je samohoniaci podstatne lepšie, lebo sa snaží šokovať až pointou. V zásade je to natočené dobre a vo formálnom prevedení na ktoré sme u Larsa zvyknutý ale takýto film v takejto dobe, ešte snažiaci pôsobiť ako high class, vyznieva trochu smiešne. To že je intertextuálny na svoje diela len umocňuje fakt, že jeho predchádzajúce počiny mali väčší potenciál, dušu a presah. Toto je len také samoúčelné nič. Pretrpel som to a to je všetko. Odkazy na grécku mytológiou a božskú komédiou mi príde trochu ako prestrelenie vedľa, hoci samo o sebe to funguje. Sklamanie. (26.01.2019)