Božská Florence

Božská Meryl rozvlnila svůj hlas do operní falše a Florence na plátnech kin povstala jak Valkýra v úžasnou podívanou. Herecké trio v seskupení Streep, Grant a Helberg bylo opravdu výtečné, spoluladilo krom zmíněného zpěvu naplněného děsivým kvílením a já si vychutnával každý hlt tohoto citlivě vtipného dramatu za neustálého tikotu metronomu. Inspirací filmového opusu je skutečná událost, která naučila lid si pevně svírat ušní dutiny, aby náhodou díky Božské Florence nedošlo k jejich destrukci a necitlivému zahlušení. Naštěstí film mi žádnou destrukci nezpůsobil, ba naopak mě příjemně po duši pohladil. (25.08.2016)

Scény, kde táto obstaróžna madam spieva, som musel pretáčať, to bolo fakt hrozné. Netuším ani na čo sa tento film natočil, komu má byť poctou, čo tento človek dal svetu? Meryl Strep takéto roly nemusí brať a v konečnom dôsledku je jediným pozitívom filmu Hugh Grant, keď sa tam váľa so svojimi šľapkami. Neviem, kde sa tu zobrali nominácie na oscara. (29.10.2017)

Jestli se Britové v něčem vysloveně rádi rochní, tak jsou to absurdní příběhy. Jeden takovej tu vypráví o božské Florence a nutno dodat, že je radost na něj koukat. Tady se v té absurditě totiž vyžívají a čerpají z ní maximum, což je dobře. Občas jsem si sice říkal, jestli si Meryl Streep nezničila touhle postavou svůj hlas, protože to, jak tady zpívala, bylo fakt příšerný. Což bylo vlastně účel a tím, že jsem to takhle ocenil, jsem vlastně samotnému filmu sklidil poklonu. (13.02.2017)

Božská Florence v podání božské Meryl, které dokonale sekunduje Wol..eee, Simon (místy ji až zastíní) a perfektní trojku uzavírá Hugh Grant (maskéři za 1 s *). Film neuvěřitelně rychle uteče a člověk při prvním titulku jen s otevřenou pusou hledí s nápisem na čele: "A to je jako vše?!" Tak nějak tomu filmu chybí více pozadí..snesl by s přehledem i nějaký pohled do Florenčina mládí, 15-20 minut navíc by neuškodilo, možná právě naopak.. (26.09.2016)

Najdôležitejšie v živote, je mať veľa skúseností, ako z pozície bežného smrteľníka, tak aj z pohľadu filmárov, keď je viacero takýchto ľudí v TÍME, tým pádom zákonite vznikajú ucelené umelecké celky. Teraz sa venujem kinematografii, táto vlastnosť sa dá najlepšie zúročiť v životopisných snímkoch, v ktorých sa režisér a herci - snažia, čo najperfekcionistickejšie stvárniť reálne jestvujúcu postavu, ktorá sa vyskytla v 20. storočí, presne sa snímok venuje Florence Foster Jenkins vo vojnových rokoch v Spojených štátoch amerických, v roku 1944. Domáce úlohy si rozdelili, mimoriadne úspešná herečka Meryl Streep, ani neviem s koľkými nomináciami na Oscara sa môže pochváliť, je ich hádam cez dvadsať, takže zrejme nemá konkurenciu v celej histórii filmu ? Unikátny výkon opäť predvádza s takým žiarivým zápalom, že mám pocit, akoby som sa pozeral na skutočnú postavu. Stvárnila osobnosť, ktorá sa snažila spievať pred publikom, ale bohužiaľ, jej spev nebol príliš dobrý, skôr naopak, bol smiešny, i napriek tomu ponúkala nevídané zážitky, aké nemali obdoby. Okrem Meryl, by som spomenul i výrazne hrajúceho Hugha Granta, ktorý excelentne prekvapil, ale nie je to nič s porovnaním so Simonom Helbergom v roli speváčkinho - PIANISTU Cosmého McMoona, ktorý je takmer dokonalý, geniálny, bravúrny. Rebecca Ferguson je tradične SEXY, hodí sa do dobového filmu. Na rade je režisér Kráľovnej, Stephen Frears, ktorý vynikajúco prezentoval svoju režisérsku víziu, doplnil to špičkovou kamerou, výpravou, hudbou, kostýmami a strihom, a ja sa môžem zase pochváliť, že som videl znovu výborný biografický film, ktorý mi náramne sadol, najmä pre zmienený úvod, ktorý vyšiel na jednotku ! (30.09.2016)