• kinej
    ****

    Pro diváka neznalého událostí kolem RAF se asi jedná o nekoukatelnou záležitost. Já naštěstí nějaké vágní povědomí o těchto událostech mám, ale přesto je tento film obtížně uchopitelný. Střídání hraných a dokumentárních záběrů, které nijak dějově nenavazují, divákovi orientaci (byla-li vůbec nějaké zamýšlena) nezlehčuje. Přesto si myslím, že se režisérům podařilo popsat něco sice špatně artikulovatelného, přesto však reálného. Jakési německé podhoubí vinny, kterým je stigmatizován celý národ. Podhoubí které není na první pohled zřetelné, ale přesto je společností prodchnuto a pevně se jí drží již od konce 2. světové války a v němž úspěšně bují teroristické ideje.(26.5.2009)

  • LennyB
    ***

    S hodnocením tohoto filmu, jsem měla od začátku problém .... I když nám v Německu (kde jsem tento film sledovala) říkali, že přestože je od kontroversního režiséra, ale povedl se, celkem jsem se na něj těšila. Bohužel po pár prvních minutách, mé "nadšení" lehce opadlo, nejenže mi některé epizody nedávali smysl, často jsem ani nevěděla, na jakou událost film zrovna poukazuje .... Možná to bylo tím, že jsem film viděla pouze jednou ale obávám se, že ani při opakovaném sledování bych svůj názor nezměnila ....(9.5.2014)

  • Flakotaso
    *****

    Německo na podzim je dokument, který nepotřebuje a ani nechce zahrnovat diváka tunami faktických informací. Ty si může každý vyhledat sám a nepotřebuje k tomu režiséry jako Fassbindera, Klugeho nebo Schlöndorffa. Tvůrci chtěli zejména zachytit zjitřenou atmosféru onoho vypjatého období německých dějin a pokusit se ji zprostředkovat pomocí nevšedních formálních postupů. Mě se na tu vlnu podařilo naladit nad očekávání dobře a kusé informace či probleskující názory tvůrců byly už jenom jakýmsi bonusem k dokreslení této velmi originální dokumentární féerie.(28.3.2013)

  • tomtomtoma
    ****

    Zajímavý dokument a ukázka pohledu Rainera Wernera Fassbindera, Volkera Schlondorffa a dalších na situaci kolem RAF a svobodu jako celek vůbec. Zabývá se i základy samotného vzniku RAF a vůbec levicového extremismu v Německu, které vyvrcholilo únosy a vraždami bohaté buržoazní třídy. Zajímavé je, že morální podporu měli teroristé širokou, jen se nesouhlasilo s formou. Zajímavý je i postoj, že demokracie vlastně neznamená svobodu a že neschopnost si uvědomit jakýkoliv smysl existence s návazností na směřování ke konzumní společnosti nalézá hodně mladých lidí smyslu v radikalizaci svých postojů a tím i následných činů. Neboť v tom vidí jedinou cestu, jak na sebe mohou upozornit, či cokoliv změnit. Protože i ti, kdo otevřeně hlásí svobodu, se tak nemusí sami chovat. Zajímavý hraný polodokument, kde se vyjadřuje názor na míru svobody v "demokratickém" státě. Odpověď není nejradostnější, neboť demokracie je soubor nesvobod a povinností. A vymahatelnost práva není pro všechny lidi stejná..(25.11.2009)

  • Dionysos
    *****

    Celým fikčním dokumentem (což není protimluv) se vine zvláštní sklíčená atmosféra, film vypovídá o rozhořčení i bezradnosti svých autorů, zjevně v celé věci levicově angažovaných. Bezradnost a smutek nad rozporem, ve kterém se sami octli: na jedné straně touha změnit a ještě více demokratizovat stát a společnost, na druhé zabíjení civilistů, (náhodně) ztělesňujících zlo kapitalistické společnosti, ze strany pohrobků nadějeplného hnutí roku 1968. Proto motto filmu "když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí," znamená bolestné vystřízlivění z myšlenky, že existuje snadná cesta k lepší společnosti, aniž bychom se museli bát toho, že se v boji proti zlu nestaneme také zlem. Svůj boj proti státu a kapitalismu, od sebe neoddělitelných, nahlížejí tvůrci jednak obecně jako ironii nad "demokratickou" podobou státu, který se vždy řídí svobodně přijatými zákony, kromě situací, kdy dojde k jeho ohrožení (což určuje sám stát, a možná s ním průmyslníci z Mercedesu...). A jednak specificky německy: tradiční zbožštění státu vinoucí se německými dějinami od Pruska po nacismus, pojímající s Hegelem stát jako morální a racionální sféru bytí národa, je autory vystopováno i v poválečné společnosti. Z filmu si však i divák neznalý dobových okolností může odnést inspirující otázku, ironicky formulovanou Marxem v r. 1875: "Svobodný stát - co to je?".(10.1.2015)