Edith a Marcel

Na mě příliš mnoho paralel a opakování. Stopáž přes dvě a půl hodiny jen proto, že polovina (?) filmu není o Edith a Marcelovi, ale vyplňuje ji Jacques a Margot… Sice zajímavé, ve stylu "Mamma mia!" a podobných muzikálů založených na příběhu vystavěném z písní jednoho interpreta – tentokrát příběh vojáka a aristokratky opentlují šansony Piaf… Raději doporučuji, než do kina, jít na nějaký muzikál o Edith - tam je příběh Edith a Marcela daleko působivější… a to přitom na daleko menší ploše, jako jedna z mnohá fatálních událostí jejího života. (08.08.2010)

Celé mi to přišlo nějaké studené, jako by autoři zůstali emotivně stát několik metrů od svých postav. Život Edith Piaf byla přece jedna mocná převalující se emoce, ale zde jim zpěvačka vyšla jako rozpustilá šibalka, která hlavně neustále kazí Marcelův boxerský trénink. Navíc - jestli onen paralelně vyprávěný na hlavní linii nezávislý příběh jiné milostné dvojice měl pro vztah Edith a Marcela nějaký smysl, tak já jsem ho neodhalil. Samozřejmě mnohé zachraňuje výkon Evelyne Bouix, Jacques Villeret a zejména pak originály šansonů. (19.07.2009)

Vzhledem k tomu, že se do osudu Edith Piaf a Marcela Cerdana promítá příběh i jiné dvojice tak mě toto zpracování jejich příběhu zvlášť nenadchlo a jejich paralelní děj mě prostě nesedl. Ale co mohu s jistotou napsat, že dobové šansony Edith, (hlavně texty) které zde zazněly, na kterých se podílel částečně i Charles Aznavour, tak ty jsou opravdu nezapomenutelné. Režisér Claude Lelouch připravoval tuto roli pro svého oblíbeného herce Patricka Dewaera, který se na tuto roli velmi těšil, ale bohužel těsně před začátkem natáčení filmu si vzal život. (11.07.2009)

I kdybych našla ,a já je našla, nějaké ty pihy na kráse tohoto filmu, musím dát stejně plný počet- už jenom za samotné texty písní a Edity nenapodobitelný zpěv. Docela dlouho jsem moc nechápala proč se film věnuje ještě druhé dvojici a upřímně mi to celé ,,secvaklo" až na úplném konci. Láska má mnoho podob a ne vždy jsou tyto podoby jen pozitivní, tak o ní taky spontánní Piaf zpívá. (29.05.2016)

Ach, ty příšerně dlouhé filmy Claude Lelouche, ve kterých je kamera pořád v pohybu a minimálně hodinu ze tří není nutné vůbec vnímat. Pro někoho požitek, pro jiného utrpení. Je to sice romantické, věnovat celý film tomu krátkému románku mezi Edith Piaf a ženatým boxerem Marcelem Cerdanem (mistrem světa ve střední váze v letech 1948-9), ale ty paralely! Piaf a Cerdana v náručí sledujeme sotva dvě hodinky a je to vcelku živelné. Ona se učí, kdo je to Joe Louis a přemýšlí o pravidlech toho krutého sportu podle markýze z Queensberry, aby si měli o čem spolu povídat a on boxuje pouze tam, kde ona má domluvené koncerty. Je to jedna životní kapitola ze života obou a pro ctitele sportu i umění není nezajímavá. Ale to by to nebyl Lelouch, aby si nevytvořil doprovodný imaginární příběh lásky v dopisech, který té živočišnosti mezi Piaf a Cerdanem snad měl dodat vážnosti. (01.12.2020)