poster

Perfektní den

  • Španělsko

    Un día perfecto

  • Slovensko

    Perfektný deň

  • USA

    A Perfect Day

  • Nizozemsko

    A Perfect Day

Drama / Komedie / Válečný

Španělsko, 2015, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Běž pro ni. Když nevybouchneš, půjdeme dál." Tak trochu naše Balkánská řeznice Maruška, za vydatné podpory našeho zrzavého humanitárního bombardéra Vašíka, udělala z Balkánu krásné místo k žití. Dokonce tak krásné, že v něm začínající humanitární pracovníci mají blízko k šílenství a ti otrlí neztrácejí smysl pro humor kvůli nějaké té mrtvole, zamořené studni nebo stupidnímu nařízení OSN. Mně se tohle shánění provazu vlastně docela líbilo, ale když si vzpomenu na to, proč se sháněl a kdo to celé způsobil, tak se za ty dva své přiblblé spoluobčany musím Srbům, kteří léta bránili Evropu před nájezdy muslimů, omluvit. Jen mě mrzí, že ten třicet let fungující Petrovičův vtip nikdo neřekl. Třeba bych se taky zasmál.(6.6.2017)

  • castor
    ***

    Prostředí nekonečných plání je fajn, herecké obsazení ještě víc. Zbytek tvoří nenápadné scény, které utváří pohled na Balkán po válečných útrapách v polovině devadesátých let. Ocitáme se na pomezí černé komedie a dramatu, sledujeme malou skupinku humanitárních pracovníků, kteří se snaží vyčistit studnu od nabobtnalé mrtvoly a zajistit tak v oblasti pitnou vodu. Někteří jsou cyničtí a ostřílení, jiní představují mladá kuřata, která mají své ideály a doufají, že něco změní k lepšímu. Narážejí na nesmyslnou byrokracii nebo řeší nebezpečné situace v minovém poli. Hořkému vyprávění pomáhají herci: jízlivý Tim Robbins nebo charismatický Benicio Del Toro. Jen velká škoda, že chybí zásadnější konflikty: ať už vztahové nebo třeba etnické. Takhle vyběhnou závěrečné titulky a my víme, že příště už se nepotkáme. Alespoň já to tak cítím.(22.4.2016)

  • alchac
    ****

    Budík řve a já se cítím ospaleji, než obvykle. Mechanicky vykonám několik nezbytných úkonů, aby se mi ta mizerná čarodějnice z přízemí (dříve osoba přezvědná) zase nesnažila chrstnout svěcenou vodu do xichtu. Vykročím z bytu a na poslední chvíli stihnu zamanévrovat pravým chodidlem tak, abych ušetřil podrážku zaplutí do čerstvého pozdravu psího mazlíčka některého z milých sousedů. Má záda, která se ještě zcela neprobrala, kvitují mou nadfekální akrobacii frenetickým praskáním a intenzivním pícháním v bederní oblasti. Dělám si poznámku, že nesmím zapomenout koupit dva špekáčky a jed na krysy. Tramvaj zavírající své dveře přesně v okamžik, kdy vcházím na refýž, mě nechává již zcela chladným. Prudce projíždějící nákladní automobil mě po nočním dešti pro změnu nechává od kolen dolů zcela mokrým. Blahopřeji si, že jsem se nenamáhal čerstvě vyprané kalhoty včera žehlit. Další tramvaj podezřele dlouho nepřijíždí. Kontroluji čas a zjišťuji, že jsem včera musel budík omylem instruovat, aby mě probral o hodinu dříve, než jsem měl v plánu. Po otevření dveří svého pracoviště si rozbíjím nos nárazem na neprostupnou stěnu vytvořenou něčím, co patrně zbrojní inspektoři OSN v Saddámových skladech krutě přehlédli a co se pro mě nepochopitelným způsobem dostalo do řvavě nalakovaných drápů drahé kolegyně, která tuto ženevsky zakázanou substanci začala využívat jako parfém. Během štěbetavého líčení jakéhosi velmi závažného problému jinou důležitou osobou z našeho ústavu, ve kterém se mi po deseti minutách konečně podaří zorientovat (v problému – pokusy zorientovat se v ústavu jsem vzdal z důvodu ochrany zbytků své příčetnosti už velmi dávno), se zaujetím pozoruji na stropě bezprizorně se vyskytující skobu. Přemýšlím, zda by v kantýně dopoledne nemohli krom ohřátých pochutin, které neuspěly jako včerejší oběd, mít tak metr a půl provazu. Pokračující štěbetání mě nutí s úsměvem sevřít prsty na stolním telefonu. Nenápadně vytahuji telefonní kabel na stůl. Štěbetavá je sice zcela v souladu s ústavními standardy hmotnostně nadstandardní, ale kabel snad pár minut vydrží. Nebezpečné přiblížení se chemické Alí mě ovšem na poslední chvíli nutí se stáhnout do bezpečného zázemí v blízkosti otevřeného okna, které je naneštěstí zamřížované a navíc nepoužitelně nízko. Zbytek dopoledne již míjí v poklidném tempu narušeném jen několika mylnými telefonáty cikánsky znějícího Dona Corleoneho, který se se zarputilou vytrvalostí zkušeného plenitele sociálních dávek, schopného prorazit i druhdy neprostupnou defenzívou naší post C und K byrokracie, dožaduje rozhovoru s „phanem Fhrábníčkem.“ Během oběda v sauně naší odérem zkyslých brambor a žluklého tuku provoněné stravovny v duchu blahořečím místním kuchařům, které jinak podezírám z tajného paktu s gastrology a pohřebními ústavy, že se jim podařilo mé chuťové buňky již před dávnou dobou kompletně vyvraždit. Odpoledne pak přichází zlatý hřeb dne v podobě několikátého mnohahodinového (a opět zcela marného) pokusu přesvědčit jednu z ústavních Sekt (nazývaných oficiálně ovšem zcela nevýstižně "Sekcemi"), že nahlašování problémů s tří a víceměsíčním zpožděním od okamžiku jejich výskytu nám poněkud ztěžuje jejich následné řešení. Po návratu z pracovního Tartaru nacházím přede dveřmi své oázy klidu důkladně rozpatlané a na troud vysušené zbytky ranní psí překážky, načež si uvědomuji, že jsem zapomněl na to nejdůležitější, tedy na koupi jedu na krysy. Při večerním sledování Perfektního dne se mi pak ve vykotlané lebce rvou Lou Reed a Thom Yorke (což pro mě není Žádným Překvapením) a já s Benýčiem souzním naprosto dokonale. P.S.: Bázed on a trů story. Vše.(5.5.2016)

  • Malarkey
    *****

    Jeden hodně náročný den na Balkáně se rozhodl představit španělský režisér a připravil si pro to mezinárodní herecké obsazení, které v podstatě nemá chybu. K tomu celý ten Balkán zvěčnil ve svém rodném Španělsku a vůbec to na něm není znát. Perfektní den je prostě skvělý film. Opět ukazuje, jak strašnej nesmysl válka na Balkáně byla. Při sledování jsem si až připomněl film Země nikoho, který má myšlenku hodně podobnou. Jen s tím rozdílem, že tento film nahlíží na danou situaci z pohledu OSN. Přemýšlím, jestli je náhoda, že mě herecky Benicio Del Toro dokázal tak pěkně překvapit v jednom jediném roce. Tak obyčejné, přirozené, ale přitom silně lidské výkony jen tak někde neuvidíte. Balkán má na podobné filmové příběhy asi nějaký magnet.(31.12.2016)

  • Pedross800
    ****

    A opět, stejně jako v této komorní protiválečné perle i v tomto malém velkém filmu se autorům podařilo zobrazit absurditu a nesmyslnost války a byrokracie bez jediného výstřelu. A co víc, okořenili to neskutečně charismatickou partičkou humanitárních pracovníků a odzbrojujícím humorem a spoustou trefných hlášek, který mě fakt dostávaly do kolen. Málokterý film na tak vážné téma dokáže v jednu chvíli srdečně rozesmát a v druhou umlčet skličující scénou, která vás vrátí zpět na zem a když je to na balkánskou, tak pěkně nenávistnou i krvavou. Tento to ale dokázal!(11.2.2016)

  • - Hlavní hrdinové jezdí ve filmu s autem, které má na čelním skle nápis "Humanitarna pomoc". Jedná se o chorvatštinu, přestože na začátku dostaneme pouze obecnou informaci, že se děj odehrává kdesi na Balkáně. (Lukoboss)

  • - Film vyvolal veľké ovácie a až takmer 10-minútové "standing ovation" po ukončení premietania v Cannes. Potlesk v stoji patril aj duu hercov v podaní Benicia Del Tora a domácej Mélanie Thierry. (MikaelSVK)

  • - Kvůli tomuto snímku se Olga Kurylenko (Katya) učila španělsky. (P. J. D.)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace