poster

Perfektní den

  • Španělsko

    Un día perfecto

  • Slovensko

    Perfektný deň

  • USA

    A Perfect Day

Drama / Komedie / Válečný

Španělsko, 2015, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • claudel
    ***

    Musím přiznat, že takový film jsem ještě neviděl. Po půlce jsem si říkal, o co v něm vlastně jde, vždyť se zdá, že je totálně o ničem, ale když jsem se trochu víc zamyslel, uvědomil jsem si, že přece jen o něco jde a nemálo. A když se mohou točit filmy o jedné noci, jednom dni, jedné hodině v uzavřeném prostoru, kde se jen žvaní anebo nervydrásajícím způsobem bojuje o holý život, proč by nešlo natočit film o jednom dni dobrovolníků, lidí, kteří pomáhají tam, kde je potřeba. A když se sejde ještě taková silná mezinárodní herecká partička, zachvěje se srdce nejednoho filmového fanouška. Nicméně jako příznivce silných a bohatých scénařů milující zvraty a dějové kolotoče nemohu dát více než průměrné hodnocení. Aspoň ten konec byl hořkosladký, jako mám rád.(19.4.2017)

  • NinonL
    ****

    Film o tom, že všechny mezinárodní zásahy do lokálních konfliktů jsou jen na škodu. Ať jde o vojska OSN či jiná, nebo o tzv. humanitární pracovníky, jsou tam na dvě věci. Na ..... a na nic. Vše potřebné si mezi sebou vyřeší domorodci, případně pomůže příroda. Cizí armády a další vetřelci jen konflikty prohlubují a prodlužují, pokud je přímo nezačnou. Hvězdy dávám za upřímnost, jakou všechno, co jsem napsala, tvůrci ztvárnili.(23.5.2017)

  • alchac
    ****

    Budík řve a já se cítím ospaleji, než obvykle. Mechanicky vykonám několik nezbytných úkonů, aby se mi ta mizerná čarodějnice z přízemí (dříve osoba přezvědná) zase nesnažila chrstnout svěcenou vodu do xichtu. Vykročím z bytu a na poslední chvíli stihnu zamanévrovat pravým chodidlem tak, abych ušetřil podrážku zaplutí do čerstvého pozdravu psího mazlíčka některého z milých sousedů. Má záda, která se ještě zcela neprobrala, kvitují mou nadfekální akrobacii frenetickým praskáním a intenzivním pícháním v bederní oblasti. Dělám si poznámku, že nesmím zapomenout koupit dva špekáčky a jed na krysy. Tramvaj zavírající své dveře přesně v okamžik, kdy vcházím na refýž, mě nechává již zcela chladným. Prudce projíždějící nákladní automobil mě po nočním dešti pro změnu nechává od kolen dolů zcela mokrým. Blahopřeji si, že jsem se nenamáhal čerstvě vyprané kalhoty včera žehlit. Další tramvaj podezřele dlouho nepřijíždí. Kontroluji čas a zjišťuji, že jsem včera musel budík omylem instruovat, aby mě probral o hodinu dříve, než jsem měl v plánu. Po otevření dveří svého pracoviště si rozbíjím nos nárazem na neprostupnou stěnu vytvořenou něčím, co patrně zbrojní inspektoři OSN v Saddámových skladech krutě přehlédli a co se pro mě nepochopitelným způsobem dostalo do řvavě nalakovaných drápů drahé kolegyně, která tuto ženevsky zakázanou substanci začala využívat jako parfém. Během štěbetavého líčení jakéhosi velmi závažného problému jinou důležitou osobou z našeho ústavu, ve kterém se mi po deseti minutách konečně podaří zorientovat (v problému – pokusy zorientovat se v ústavu jsem vzdal z důvodu ochrany zbytků své příčetnosti už velmi dávno), se zaujetím pozoruji na stropě bezprizorně se vyskytující skobu. Přemýšlím, zda by v kantýně dopoledne nemohli krom ohřátých pochutin, které neuspěly jako včerejší oběd, mít tak metr a půl provazu. Pokračující štěbetání mě nutí s úsměvem sevřít prsty na stolním telefonu. Nenápadně vytahuji telefonní kabel na stůl. Štěbetavá je sice zcela v souladu s ústavními standardy hmotnostně nadstandardní, ale kabel snad pár minut vydrží. Nebezpečné přiblížení se chemické Alí mě ovšem na poslední chvíli nutí se stáhnout do bezpečného zázemí v blízkosti otevřeného okna, které je naneštěstí zamřížované a navíc nepoužitelně nízko. Zbytek dopoledne již míjí v poklidném tempu narušeném jen několika mylnými telefonáty cikánsky znějícího Dona Corleoneho, který se se zarputilou vytrvalostí zkušeného plenitele sociálních dávek, schopného prorazit i druhdy neprostupnou defenzívou naší post C und K byrokracie, dožaduje rozhovoru s „phanem Fhrábníčkem.“ Během oběda v sauně naší odérem zkyslých brambor a žluklého tuku provoněné stravovny v duchu blahořečím místním kuchařům, které jinak podezírám z tajného paktu s gastrology a pohřebními ústavy, že se jim podařilo mé chuťové buňky již před dávnou dobou kompletně vyvraždit. Odpoledne pak přichází zlatý hřeb dne v podobě několikátého mnohahodinového (a opět zcela marného) pokusu přesvědčit jednu z ústavních Sekt (nazývaných oficiálně ovšem zcela nevýstižně "Sekcemi"), že nahlašování problémů s tří a víceměsíčním zpožděním od okamžiku jejich výskytu nám poněkud ztěžuje jejich následné řešení. Po návratu z pracovního Tartaru nacházím přede dveřmi své oázy klidu důkladně rozpatlané a na troud vysušené zbytky ranní psí překážky, načež si uvědomuji, že jsem zapomněl na to nejdůležitější, tedy na koupi jedu na krysy. Při večerním sledování Perfektního dne se mi pak ve vykotlané lebce rvou Lou Reed a Thom Yorke (což pro mě není Žádným Překvapením) a já s Benýčiem souzním naprosto dokonale. P.S.: Bázed on a trů story. Vše.(5.5.2016)

  • hansel97
    ****

    Krása tohohle filmu spočívá v jeho absurditě a možná taky vyloženě drsnosti, přesto však snímek velmi často působí až komicky, ne však jinak než černě. Každopádně perfektní herecká souhra všech zúčastněných a přes ne zrovna silnou dějovou linku opravdu slušně vycházející příběh o maření snahy těch, kteří chtějí pomáhat.(28.1.2016)

  • vyfuk
    ****

    Je zajímavé, že se španělský režisér a tvůrce dostane k něčemu jako je válka v Jugoslávii v rámci ještě ke všemu ne války jako takové, ale humanitární pomoci a týmu jako takového. Spolu s tím i docela hvězdné obsazení. A co víc i příjemný, nadlehčený a hlavně dobrý příběh. Originální ještě ke všemu. Setkáváme se zde s jednoduchou zápletkou, která ale v rámci války nemá zrovna jednoduché řešení a sranda pro mnoho lidí to taky nebude. Vy se ale bavíte. Protože vám to scénář nádherně umožňuje skvělými replikami, které mohou být v jistém ohledu nezapomenutelné a nesmrtelné. To vše je doplněno skvělý soundtrackem. Prostě perfektní den a skvělý film. "Kdo bude pomáhat lidem? Přemýšlel jsi nad tím? Ne! Jsi sobec! Musíš ji ošukat! Pro bosenský lid!"(10.7.2018)

  • - Film vyvolal veľké ovácie a až takmer 10-minútové "standing ovation" po ukončení premietania v Cannes. Potlesk v stoji patril aj duu hercov v podaní Benicia Del Tora a domácej Mélanie Thierry. (MikaelSVK)

  • - Film se natáčel v pohoří Sierra Nevada v provincii Granada, Španělsko. (zbyshek)

  • - Hlavní hrdinové jezdí ve filmu s autem, které má na čelním skle nápis "Humanitarna pomoc". Jedná se o chorvatštinu, přestože na začátku dostaneme pouze obecnou informaci, že se děj odehrává kdesi na Balkáně. (Lukoboss)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace