• Blofeld

    Drobné info o filmu, který jsem dosud neviděl - mám ho jen ve španělštině a nedokázal jsem sebrat odvahu;oD: za druhé světové války fungovala v New Yorku "zákulisní kantýna", kde vojáky obsluhovaly známé broadwayské hvězdy a vnášely jim tak trochu světla do života. Tenhle film se odehrává na tomto místě a je taktéž patrioticky zaměřený, hlavně ke konci Katharine Hepburnová a její monolog (toto je nejslavnější část filmu, tak jsem si ji pustil - ten španělský dabing je HRŮZA). V průběhu filmu se na plátně objevily mnohé divadelní celebrity jako Ethel Mermanová nebo dvojice Lunt a Fontainneová, ale obecně se má za to, že dnes film už nemá moc co nabídnout. No a já to zatím nezjistím...(26.6.2006)

  • Houdini

    Oscar 2 nominace: Hudba, Píseň - "We Mustn't Say Good Bye"(7.4.2004)

  • Exkvizitor
    *****

    Velmi nezvyklý a současně velmi půvabný film. Jde o jakousi podivnou směsici fiktivního příběhu, hudebního dokumentu a vojenské propagandy. V zásadě zápletka pojednává o tomto: Několik mladých (fiktivních) vojáků dostane opušťák v New Yorku těsně před odvelením do zámoří. Vydají se do reálně (tedy i mimo fikční svět) fungujícího podniku Stage Door Canteen, jakéhosi vlasteneckého válečného kabaretu, kde dostanou zdarma najíst a každému je přidělena - ovšem za dodržení několika přísných pravidel, které zejména znemožňují intimní kontakt - jako společnost krásná (fiktivní) dívka. Vojáci prožívají v průběhu filmu s dívkami své romance - a přitom jsou svědky mnoha scének a hudebních čísel, které se odehrávají na jevišti podniku, a v nichž slavní interpreti reprezentují sami sebe. Tyto scénky a hudební čísla jsou přitom vynikající kvality - a vypíchl bych alespoň vystoupení orchestrů Counta Basieho a Bennyho Goodmana, scénku skvělého mně neznámého kominka-břichomluvce či píseň Ethel Mermanové. Všemi hudebními i nehudebními čísly, jakož i (převážně velmi zdařilými a břitkými) dialogy fiktivních postav se přitom vine jednoznačný silně vlastenecký (a často krvežíznivý) podtón. Jsme tak svědky žertovné písně o střílení do Japonců, písně o budoucím triumfálním pochodu Američanů Berlínem nebo dojemně naivní manifestace solidarity se spojenci ze Sovětského svazu a Číny. - Stage Door Canteen rozhodně není film, který by fascinoval hereckými projevy (řada je jich naopak dosti chabých), vynalézavou montáží či jízdami kamery. Ale nese určité, velmi silné a krásné nostalgické kouzlo dávno zašlých jazzových časů, plných autentického patriotismu, obdivuhodného sebeobětování a solidarity.(25.12.2009)

  • v.indruchova

    http://www.youtube.com/watch?v=GJsSwMbWhGE celý film zde na yt dokud to zase někdo nezakáže kvůli právům nebo další výmluvy.(17.10.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace