Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Opravdu dokonale a sugestivně natočená brutální válečná akcička, až se jednomu tají dech. Ovšem než se začne tajit, a také potom, přes hodinu čicháte totálně žluklý puch z mordy chcíplého Válečného koně a vytíráte si z očí plačtivé soply životem zklamaných, extrémně obézních samic a přecitlivělých teploušů. Patetický kýč střídá kýčovitý patos a vy se modlíte za plechovou prdel a utlumený dávivý reflex, abyste bez větší psychické újmy přežili tuhle kudlankovsko vegetariánskou agitku, poháněnou Bohem, Svazem přátel kořenové zeleniny, Klubíkem bzučících dild Rosamundy Pilcherové, vyšinutými advenstisty a ukrutně slizkým megasprávňáckým jelimanem, jemuž se celou dobu máte chuť projít po xichtě v kanadách, přičemž toužíte jen po tom, aby nějaký ťamanský šrapnel co nejdříve ukončil jeho i vaše trápení. Takže fantastická válka nefantastická válka, to, co se děje kolem ní, je krystalicky nevkusný hnus a nevykalkulovanější řídká sračka pro milovníky venezuelských telenovel. Sadroš prostě sešpilbergovatěl a natočil cosi, co vám skvěle navodí pocit, jako byste olizovali perfektní kozy, poblité natráveným vlašákem. (28.11.2016)

Gibson točí filmy o brutálnom násilí. To je vždy jeho hlavná téma, jadro rozprávania, to ho ako tvorcu vždy zaujíma prvé. Takto sa rúbali Škóti s Angličanmi, takto Rimania rozsekali Krista, takto vyzerali mayské obetné rituály a takto vyzerali jatky počas vojny s Japoncami v Pacifiku. Akcia a brutalita sú preto vždy prvotriedne režijné remeslo. Tá omáčka okolo mu niekedy funguje viac, inokedy menej. V Hacksaw Ridge sa divák musí nejako preniesť cez úvodnú polhodinu s rodinným životom (ktorú zachraňuje skvelý Hugo Weaving) a romantikou (ktorú nezachraňuje nič). Potom už príde výcvik, ktorý je výrazne lepšie zvládnutý (scenáristicky, herecky, akokoľvek). No a potom Gibson naštartuje mlynček na mäso a už je to až do konca krasojazda, v ktorej prekvapivo dobre funguje aj pátos či sem-tam ľudský alebo dokonca lyrický moment. Chcel by som, aby Gibson natočil McCarthyho Krvavý poludník. (21.01.2017)

,,BUDU ZDRAVOTNÍK. BUDU LIDI ZACHRAŇOVAT, NE JE ZABÍJET“… /// Kdo čeká dalšího (novýho) Ryana, na konci smutně zatáhne poklopec. Ne snad proto, že tohle je film s příběhem, ale hlavně proto, že ten film nemá „koule“, na který su vod Gibsona zvyklej. Když na to dojde, nestydí se vopejkat Japonce na všechny způsoby, ale veškerej ten smrad přebíjí hra na Mesiáše. Čekal jsem zázrak. Bohužel zůstal na Okinawě. Udělat válečnej film typu věřte – nevěřte, dokáže i neznámej Rusák. Od Gibsona čekám víc. Dát 3* mi ovšem přijde nespravedlivý… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Jsem pacifista a chystám se do boje. 3.) Thx za titule „.Bac.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.02.2017)

Smát se v ateistickém Česku katolíku Gibsonovi, že jde nadoraz v příběhu vojína, který odmítá zbraň z náboženských důvodů, mi přijde jako laciná póza. Stejně tak totiž, jako Gibson neslevuje z pozice oddaného křesťana, nebere ohledy ani filmařské kompromisy. První hodina by možná zasloužila ještě o chlup vyhrotit a nechat diváka nakouknout do hlavy těm, pro které je zbraň ve válce samozřejmostí, ale ta druhá je rambovská kafilérie, která svojí vytříbenou, kamerou, střihem a zvukem vycizelovanou estetikou mění válečné peklo v téměř až hypnoticky umělecký zážitek, který se naposledy povedl Ridleymu Scottovi na počátku nového milénia. Můžete z toho v průběhu mít jakékoliv pocity, ale když v závěru zafunguje i ten Garfieldův omezený herecký kukuč, změní se to v emocionální vodopád, za který mi pro jednou nebylo trapně. 4 a ½. (15.07.2017)

Když se Spielberg nezmůže na víc, než jen na filmíky pro nejmenší (kdy naposled šel nad PG13?), nastupuje Austrálie, aby na plátně rozpoutala nekompromisní jatka plné rozstřílených obličejů, utrhaných končetin, krys a červů. Gibson je po Millerovi další důkaz toho, že senilita se protinožcům vyhýbá obloukem a zůstává pouze nadšení a talent pro kvalitní filmařinu. (12.11.2016)