Šílená matka

Vpodstatě je to film o hledání smyslu života v individualizované euroamerické společnosti, kde si někteří za peníze mohou koupit vše – zde včetně sebehodnocení a aktivit, kterými pak lze vyplnit volný čas – protože co jinak s ním, ta hrůza. Ona oázka, kterak by dané možnosti využili třeba… africké děti, které každý den přemýšlí, co budou jíst zítra, se opravdu během filmu opakovaně vtíravě nabízí. Zejména zpočátku, kde řada představených postav naplňuje onu osnovu „zbytečného člověka“, tak jak je známe z ruských románů 19. století, a to doslova a do písmene. Ale jinak je to povšechně příjemný, víkendový filmík tlumočící několik uklidňujících základních pravd (typu „jednou jsi nahoře, jednou dole“, „síla pozitivní mysli funguje“, „jestliže jsi tady pro druhé, nenech se druhými odradit, že to tak není“ apod.) podpořený kvalitními hereckými výkony. (09.01.2019)

Sama moje mamka se stará o mojí babičku a dost se to shoduje. Ze začátku to má opravdu tempo a poznáte tu opravdový charakter staré matky. Je to skvěle zahrané a baví mě detaily nedokonalého stáří. A teď negativa: notaak, opravdu? Zase LGBT? Alespoň ho tu nepropagovali nějak moc na sílu, taky to od druhé části ztrácí tempo a stává se z toho romantická komedie, takže něco, o čem to původně být úplně nemělo. 6/10 si to oprávněně zaslouží (14.07.2022)

role velmi těžká pro Sarandon,velmi emocionální.Ale role upištěných děvčat které s ní probírají své problémy a ona jim nadšeně radí a ony nadšeně rady přijímají a doslova jásají......Jen její dcera jí má plné zuby.Což já bych taky měla.Je něco jiného sdílet s někým čtyři zdi a něco jiného někoho potkat u kafe a za hodinu se ho zbavit a mít někde své soukromí kam mě ten otrava nepronásleduje.Takže jsem chápala Lori a její matka mi silně lezla na nervy s ní (25.11.2017)

Mám filmy, zahánějící takový ten mýtus strašidelného a děsivého stáří, rád. Ne proto, že by fungovaly na mně, já se stáří nijak nebojím, ale jsem rád, že i přesto, že je to jen filmová fantazie, přeci jen může něco z toho zůstat. Navzdory klasickému filmovému idealistickému ústupku, kdy hlavní hrdinka má hodně peněz, je za vodou a může si tedy dělat co chce. S tím se zrovna každý neztotožní. Ale tak nějak ten příběh zachránit a ukotvit museli. Tohle je takový neškodně milý film, který mě však dokázal prakticky ve dvou hned po sobě jdoucích scénách rozesmát k slzám i rozbrečet dojetím. Takže si asi může připsat bod k dobru. (10.01.2018)

Režisérka a scénáristka v jedné osobě Lorene Scafaria tímto svým dalším vztahovým snímkem jakoby navazovala na svůj předchozí počin „Hledám přítele na konec světa“ (2012) a dál vyvíjí příběh tentokrát poukazující na typickou charakteristiku matek svých dcer. Originální název „The Meddler“ v českém překladu „Vetřelec“ je daleko přijatelnější než název český distribuční, neboť z postavy matky, ve vynikajícím podání Susan Sarandon, v žádném případě žádná šílenost netkví. Jedná se o naprosto přirozený charakter s poněkud přehnanou laskavostí mateřského pudu, kdy se u své dcery snaží zaplnit životní prázdnotu po úmrtí svého manžela a otce dcery, která to vlivem svého mládí samozřejmě vidí jinak a bere to jako zasahování do svého života. Příběh nádherným způsobem naznačuje řadu hmatatelných pravd týkající se vztahů mezi rodiči a dětmi a je to provedeno v takové atmosféře, že se jistojistě na obou stranách barikády mnohá divačka i najde či vyvolá vzpomínky. Pro posouzení je použito několik zatrpklých, ale i úsměvných situací. Na konci příběhu tak, svým způsobem nuceně, nechybí zralé úvahy o pojmu truchlení. Bez ohledu na to, jak hluboký je smutek a bolest po ztrátě partnera, život jde navzdory všemu dál. Stejně jako spousta takových matek může být snímek poněkud frustrující, ale za vidění určitě stojí. (28.02.2023)