Warum läuft Herr R. Amok?
Why Does Herr R. Run Amok?
Kamera:
Dietrich LohmannHudba:
Peer RabenHrají:
Kurt Raab, Lilith Ungerer, Harry Baer, Ingrid Caven, Lilo Pempeit, Hanna Schygulla, Volker Schlöndorff, Margarethe von Trotta, Ulli Lommel, Irm Hermann (více)Obsahy(1)
Pan R. pracuje jako architekt. Má přátele, milující ženu a syna. Žije zdánlivě spokojený život, klidný a bez větších problémů, který je narušen jen občasným přípitkem s přáteli nebo návštěvami u rodičů. Až do jednoho dne, kdy při sousedské návštěvě pana R. znenadání posedne amok. (ČSFD)
Recenze (60)
Výborný film, realistický a téměř dokumentární, skvělá režie. ()
Naprosto chápu, proč pana R. posedl amok. Vždyť mě ten amok málem chytl taky, a to jsem se jen díval! Naturalistické ztvárnění toho každodenního ubíjejícího stereotypu je utrpením i pro obecenstvo. O to víc s panem R. soucítím. Můj první Fassbinder. Těším se na další. z.k.: MarJel, Jansen, lena60, amirgal. ()
Vykreslení nanicovatého maloměšťáckého štěstíčka typického pro několik poválečných dekád je tak trefné, až je chvílemi ohromně zábavné a chvílemi k nepřežití, chlad a brutalita závěru jsou z filmových okamžiků, které vám zůstanou vyryté v paměti natrvalo. Film je to nepochybně silný, otázka je, proč takové filmy točit a hlavně proč se na ně dívat, zda intelektuální požitek z přesnosti vyjádření opravdu stojí za strávený čas a u citlivějších jedinců, zvláště pak lehce frustrovaných tatíků od rodin, případné šrámy na psychice – za sebe nedokážu jednoznačně odpovědět. ()
Náhled na všednost jednoho muže je intimní a nekompromisní. Přehlídka marnosti a konvenční prázdnoty. Pan R je jako sopka, která pod vychládající, nevýraznou krustou shromažďuje žhavé magma. Magma, které živelně ničí bez rozdílu. Pro ocenění filmu je důležité vytrvat do konce a pro mne to byl vjem, který uzrával s odstupem času. ()
Co se stane, když jedinec nezvládne stereotyp jasně nalinkovaného života podle norem... Fassbinder vypráví celý příběh chladně, odtažitě, téměř dokumentární formou, díky čemuž ještě více vynikne všednost a stereotyp hlavních hrdinů. Civilní, bez příkras, silné. ()
Výborný film s podstatným poselstvím. Nejdříve mi vadilo trochu amatérské ladění filmu a jednoduchý scénář, ale jen do chvíle, kdy bylo jasné, na co se režisér soustředí. Pan Raab je uzavřený člověk, který na své okolí působí velmi klidně, směšně a nudně. Všichni mu to dávají zcela zřetelně najevo (nepříliš vybíravými způsoby), neberou na něj žádné ohledy, on na to ale (navenek) nereaguje. Přesto reaguje vnitřně, je na něm vidět vzrůstající vnitřní napětí (výborný výkon Kurta Raaba), které se v závěru filmu tragicky projeví i navenek. To už je ale pozdě na jakoukoli empatii ze strany jeho kolegů a přátel... Ale musím říct, že než samotný film mě více zaujaly reakce na něj, resp. reakce na hlavní postavu. Zvláštní, že spousta lidí (třeba ve zdejších komentářích) má tendence sledovat spíše okolní postavy než samotného Raaba, který je pro většinu nudný a trapný, a tím zastávají přesně ty samé názory, které dohnaly pana Raaba až k závěrečnému "projevení se". Tím v mém osobním hodnocení tento film s bravurní režií znatelně povyrostl. ()
Dneska jsem se na to po snídaní kounul, a bylo mi stydno i smutno s hrdinou.Zoufalá snaha, šedivost a prázdnota života panelákových lidí skorostřední třídy, dialogy děsivě prázné, a právě tak hlasité, ale nikdo je neslyší. Opuštěnost a osamění jak navzájem mezi dospělými, tak směrem k dětem.To vše v různých polohách a prostředích-domov, pracoviště, škola...Hrdina, jaksi nehrdina se pohybuje jakoby na okraji děje se smutými i trapnými vstupy, kterými se snaží cosi změnit...a ono to pořád nejde.Vícenásobný zkrat v podobě trojnásobné važdy, a posléze sebevraždy je téměř logickým vyústěním hrozné, bezútěšné prázdnoty...je to konec cesty nikam..... ()
Stručná verze: Proč? Protože pan R. je vůl. Tedy proto. Rozvitá verze: Fengler a Fassbinder hodinu a půl připravují diváka na to, co ohlašuje titul. Pan Raab dostává za uši v práci, doma, v obchodě s gramodeskami - ne moc a surově, zato nepřetržitě. Nikoliv pouze svou vinou, lze-li o vině hovořit, žije banální život, jehož otravnosti se lze vystříhat, jak dbře ví i divák, jen těžko. Především ženy okupují ekumenu pana R. nepřerušovaným tokem blábolení, dusna, nároků, povinností, stejnosti. To, kterak se s minimálními prostředky daří až do posledních minut stupňovat diskomfort a tenzi, svědčí o důkladné promyšlenosti fláku, který se natáčel plných 13 dní. Za zmínku stojí též zvláštní kvalita výkonu Kurta Raaba v hlavní roli - jeho podprahové bublání plných hitlerovských osmaosmdesát minut koresponduje s neurčitou dramaticko-komediální náladou snímku. Nesmíříte-li se stručným výkladem a kromě sadomasochistického pobavení chcete cosi víc, nabízejí F&F zle legrační kritiku konformity a maloměšťáctví, na jehož ošklivosti se [nám] nic nezměnilo ani hromadným přesídlením do globální vesnice. ()
Záměrná nuda je pořád nuda a film začne být zajímavý hlavně až potom, co skončí. Do té doby se vlastně jen čeká na to, až se z pana R. stane pan Kopfrkingl (to není spoiler, on tak prostě vypadá). Mezitím sledujeme docela „obyčejně“ nasnímaný život měšťáka (tedy nikdy jsem úplně nepochopil, co (malo)měšťáci umělcům udělali, že jim pořád nastavujou zrcadlo), na něhož doléhá prázdnota a tlaky okolí a ke všemu mu doktor zakáže cíga. Oceňuju právě určitou dokumentárnost – obrázek reality přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Německu včetně oblečení a toho, že všichni pořád hulí jak fabrika (to už se dneska ve filmech moc nevidí, takže mi to vždycky připadá osvěžující). Jak už jsem naznačil, film na mě začal působit až po zhlédnutí a začalo ve mně hlodat pomyšlení, že mi vlastně taky může kdykoliv rupnout v kouli. Ale co je hlavní: V první scéně filmu jdou kolegové z práce, vyprávějí si vtipy a smějou se jim. Jediný, kdo nic nevypráví a nesměje se, je pan R. Jedině vtip nás může smířit s groteskou života (S. J. Lec). Ne, nesypu citáty z rukávu (fuj), ale zrovna jsem četl Viewegha, a tam to je. ()
Já bych měl k filmu jedinou velkou výtku a totiž, že měl Fassbinder vybrat jiný, neutrálnější název, takhle jsem tak trošku přišel o konečný moment překvapení, jako tomu bylo například v Hanekeho Sedmém kontinentu. Tady jsem vzhledem k názvu čekal, že se něco stane, bylo jen otázkou kdy a jak. Jinak film to byl bezvadný, troufl bych si tvrdit, že by obstál o 15 let později mezi filmy z manifestu Dogma 95. Člověk se místy trošku nudil, místy trošku pousmíval těm přízemním, snobským lidičkám a jejich přízemním problémům a nakonec snad i pochopil warum läuft Amok Herr R ... za zmínku stojí, že kolegyni Ederovou skvěle ztvárnila Fassbinderova matka. ()
Film nenápadne pozoruje každodenný nudný kolotoč v živote priemerného človiečika, ktorý by mal byť podľa súdobých kritérií úplne spokojný. Veď si žije navonok spokojný život strednej triedy, má pokojné zamestnanie, sexi manželku, syna, byt ale pod apatickým zovnajškom pána R. tlak stúpa... ()
Při zhlédnutí filmu mě okamžitě napadlo, do jaké míry jde o paralelu s československou novou vlnou. Fassbinder skutečně používá řadu podobných postupů, film je snímán povětšinou z ruky a má neuvěřitelný punc naprosté autenticity. Co mu oproti československým filmům chybí, je odlehčující humor. Inu, německá kultura je přece jen trochu jiná. Znova musím pochválit naprosto dokonalou gradaci Fassbinderova filmu. Zdánlivě banální a nudný příběh nudného a banálního měšťáka je doveden do momentu, kdy záchvat amoku pana R. je vlastně tou nejnormálnější reakcí... ()
ale stejně nechápu, proč ten pan R. tak moc zuřil. Dobře, nebyl to zlý film, ale myslím,že ta jeho reakce byla hodně nepřiměřená. Každý má svoje problémy a trápení a kdyby každý utloukl v nějakém okamžiku všechny lidi, co má aktuálně kolem sebe..... ten herec, co hraje pana Raaba, umí moc pěkně zpívat, jestli to tedy zpíval on... ()
Film má jedinou nosnou myšlenku - ukázat ubíjející prázdnotu každodenní rutiny příslušníka středních vrstev - a bez gradujícího napětí směřuje k vyústění prozrazenému v názvu, přesto lze při jeho sledování cítit fascinaci. Dialogy a situace odečtené ze skutečného života zaujmou svou do absurdna dotaženou reálností a zanechávají na úvaze diváka, zda jsme opravdu my lidé všichni v jádru tak nesnesitelně pokleslí, banální a do sebe zoufale uzavření jako aktéři filmu. ()
Proč posedl amok pana R? Po více jak 80 minutách naprosto bezduchých dialogů a vyprázdněných situací ze života pana R. dostanete docela solidní představu proč. Fengler s Fassbinderem tentokrát vyměnili pro první Fassbinderovy filmy typickou statickou kameru za kameru ruční a téměř s nulovým střihem servírujou jeden nepříjemně trapný výjev, který se táhne déle než fronta na berňák, za druhým. Náhlý, ale intenzivní moment, kdy, jak bylo samotným názvem předznamenáno, panu R. konečně rupne v bedně, působí v kontextu zbytku filmu až osvobozujícím dojmem. Ironický úšklebek v podobě finálního střihu do titulků je dokonalým zakončením tohohle existencionálního hororu. 9/10 ()
Nemohu jinak, než souhlasit se srovnáním filmu „Proč posedl amok pana R.“ s Hanekeho filmovou trilogií o smrti (viz. Komentář uživatele fauxthum). Mě se při sledování filmu vybavil film "Der Siebente Kontinent". Zatímco ve filmu "Der Siebente Kontinent" je více rozpracovaná část zabývající se vlastní přípravou sebevraždy (odstranění veškerých stop po vlastní existenci), finální hromadná sebevražda/vražda je už jen očekávaná událost, film „Proč posedl amok pana R.“ se zabývá více důvody vedoucí k hromadné vraždě/sebevraždě. V až groteskně vylíčených setkáních a plytkých hovorech pana R. s manželkou, rodiči, přáteli, sousedy, kolegy, při nostalgických vzpomínkách na časy dávno minulé, či v trapných chvílích mlčení se odehrává skutečná lidská tragédie. Pan R. si stále více uvědomuje tuto vnitřní nicotu, která vede k sice zkratovému nicméně stejně nevyhnutelnému konci. ()
Poučenost a spřízněnost novou vlnou více než jasná. Velmi pěkný, filmařsky čistý kousek. ()
ten jakoby dokumentární styl je tak zvláštní, že mě to uplně vcuclo, nechápu, jak to mohli ti herci uhrát, v tom filmu je tak dvacet střihů, to není možný... jinak je to zajímavý příběh o všednosti života, která v člověku kypí až to praskne. Fassbinder jako vždy boduje. ()
no protože z toho by jeblo každýmu.Můj první Fassbinder.Láska na první pohled.. ()
Prvních 80 minut takový mile německý film (tak trošku jako Homolkovi, jen klidnější, neagresivní) - ale pak...! Dvě poznámky: uvažuju, jestli prázdnota sedmdesátých let nebyla přece snesitelnější (méně agresivní), než prázdnota, která nás obklopuje dnes. A scéna návštěvy bratra (?), vzpomínání (nenávistně sledované manželkou), které přejde do zpěvu písně pamatované z mládí z kostela - nádhera.. ()