Po strništi bos

Pokud se někdo rozhodne natočit pokračování filmu, který se během let stal kultovním, zavání to většinou průšvihem. Ale nemusí být, pokud se povede scénář, dvojka něčím překvapí a bude aspoň tak dobrá, jako jednička.. V poslední době se můžeme v naší kinematografii setkat ještě s jiným fenoménem - točí se nikoliv pokračování, ale to, co slavnému filmu předcházelo!! S jiným obsazením, stejné postavy ... Počin řekněme hodně odvážný. Těžkou pozici má nejen režisér, ale hodně velký tlak je na hercích, srovnávat budou samozřejmě diváci ... Mám tu výhodu, že jsem přišla na předpremiéru v Uherské Hradišti bez jakýchkoliv očekávání. Prostě jsem se pouze pohodlně usadila a dívala se na pltáno. A že bylo na co se dívat!! Vizuál je opravdu nádherný, příjemně pohladí i hudba. Od první chvíle je patrné, že jde o hodně osobní vzpomínky, jakési bilancování Zdeňka Svěráka, který vzpomíná na svá klukovské léta. Jakékoliv spekulace ohledně děje jsou tím pádem zbytečné. Možná to tak všechno nebylo, ale znáte vzpomínky - někdy si to v hlavě sami upravíme, na něco zapomeneme, něco zveličíme. V závěrečných titulcích mě překvapilo, že je pod scénářem napsaný Jan Svěrák, tatínek figuruje pouze jako autor dialogů. V hereckém obsazní příjemně potěší Tereza Voříšková v roli maminky, krásně si zarošťačí celá klukovská parta, dojme i děda morous v podání Jana Třísky i jeho podařeně nepodařený synek Oldřich Kaiser. Prostě se máte na co těšit! Pokud se vám po projekci zachce lehnout si někam na mez, žvýkat stéblo trávy a pozorovat oblohu, tak vás malý Eda spolehlivě dostal. A to je moc dobře!! (06.08.2017)

Řadíte-li se mezi oddané Svěrákovce, Po strništi bos přečkáte bez úhony, a navrch ještě s milým úsměvem. Je to laskavý poetický pohled na svět optikou dítěte, který je však až moc laskavý a příliš nesvázaně poetický - vyprávění schází nosný konflikt, který by pomáhal množství aktérů nějak tvarovat, a epizody ze života se slévají sice příjemně, podpírané různými dílčími zápletkami, ale postrádají pevný rámec a budí dojem, že by mohly pokračovat ještě další hodinu. Kromě Edy je nejlepší postavou s nejzajímavějším příběhem Kaiserův Vlk, ostatní mají víceméně podružné postavení a provádí hlavního hrdinu světem primárně řízeným rodinnými hodnotami a krásami i nástrahami chlapectví, a až sekundárně sužovaným táhnoucí se válkou. Není to špatný film, má přesnou režii a několik hezky vypointovaných humorných motivů, ale výsledek je příliš rozbředlý a nejednotný... 65% (04.01.2019)

Nejpředceňovanější filmař za posledních 30 let v českých zemích se rozhodl pro, u mě nepochopitelný krok, že natočí prequel Obecné školy. Jenže zatímco v roce 1991 se mu sešel příběh, obsazení, kamera a scénář. Tentokráte film plave nejvíce vinou samotného pana režiséra, který ve spoustě scén působí stylem že vlastně neví co má točit. A tak třeba koupání Edy Součka se svou maminkou atmosférou připomíná spíše, že by se ti dva měli pomilovat na břehu. Úplný propadák to sice není, ale dechberoucí podívaná taky ne. A to jsem přehnanými očekáváními opravdu netrpěl. 50% (17.02.2019)

Neviem čo na tomto niekomu vadí. Mňa to celkom oslovilo. Dejová linka mi pripomenula niektoré britské filmy s vojnovou tématikou bombardovania ostrova. A úkrytom detí do relatívneho bezpečia dedín. Miesila sa tu melancholicky pekná atmosféra s reáliami dobového dedinského života. A do toho chlapecké huncútstva, ktoré vykúzlia úsmev na tvári. Záver potom ponúkol peknú myšlienku. Spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.01.2021)

Ano, nemá to atributy filmu, je to spíše vzpomínkopovídkový příběh - ale velmi dobře natočený. Oceňuji výběr herců (hlavně těch neherců) a práci s načasováním a gradací jednotlivých scének. Pro mne velmi příjemný zážitek a jsem velmi rád, že tento snímek vznikl. Předpokládám, že časem se stane velmi oblíbeným a vyhledávaným filmem v televizi. (30.08.2017)