Hai to gensó no Grimgar

Maximum, protože mám pocit naprostého uspokojení. Velmi pěkná, jednoduchá, ale stylová animace (MV OST), příjemná hudba, přímočará erotičnost, postavy, které se bez vzpomínek dostanou do světa videohry, ale nedozví se jak a proč, pouze mají okamžiky, kdy se jim vybavují slova jako mobilní telefon nebo Austrálie bez toho, aby věděly, co znamenají nebo kdy cítí, že měsíc by neměl být červený. Boje probíhají jen krátce, primární jsou vztahy a vývoj charakterů. Kdosi zde v komentáři napsal, že nechápe skleněné kuličky v úvodních titulcích - já v nich vidím právě ty vztahy (lidé se ovlivňují, lidé do sebe ťukají). Svět Grimgaru není světem, kde člověk přežije sám - každý kolem sebe potřebuje přátele, kteří ho doplňují a kteří mu pomáhají. I toto poselství přispívá k mému maximálnímu hodnocení. Současně se mi líbí feeling, který jsem z Popela a luzí měl: Celými dvanácti epizodami se táhne určité tajemno spojené právě s tím, že o světě ani životě mimo něj vůbec nic nevíme - že existuje, nám napovídají pouze okamžiky - například když jeden hráč podvědomě vyřeže ze dřeva letadlo. Postavy neví, odkud přišly, netouží se vrátit a chtějí pouze žít nejlépe, jak to je možné. Na začátku nic neumí a místo, aby se živily zabíjením příšer, spíš živoří, nemají ani na nové spodní prádlo a řeší věci jako hlad, neúspěch a smrt. Čímž se dostáváme k standardnímu japonskému mixu žánrů, při kterém se zábava, erotičnost míchá s temnotou a celek působí velmi realisticky. I proto dávám tomuto krátkému a "malému" seriálu plný počet. Další MV OST. ■ "Máte ve skupině dívky?" "Tři." "Vyber si mezi nimi jednu jako přítelkyni. Nebo si vezmi všechny tři." ■ P.S. Jsem jediný, komu bylo těch příšer občas i trochu líto? (25.05.2024)

Když se podíváte na tohle a pak na Phantasy Star Online 2 The Animation, pak možná pochopíte to o čem píšu u PSO2, protože přestože jsou obě anime z prostředí RPG her, je v nich kromě faktu, že jedno je sci-fi a druhé fantasy prostě propastný rozdíl, který jde už vidět v první episodě. Svět Grimgaru a vyprávění o něm totiž už od prvního dílu ukazuje něco nového co ještě nebylo ani v SAO, Log Horizonu ani v Overlordovi, má to určité napětí příjemné charaktery, ale to vše v některém z výše zmíněných bylo, ale přidává jeden důležitý aspekt navíc. Hlavní postavy jsou evidentně uvězněné ve hře, podle spousty odkazů je jasné, že jsou z našeho světa, ale oni si nic nepamatují! V každém předchozím anime z tohoto prostředí vždy charaktery věděli že jsou ve hře, znali herní návyky, věděli přesně co mají dělat. Tady jsou prostě víceméně bezradní. Takže zatím jsme vždy dostávali koncepty zaměřené na to, co lze dělat když víte že jste uvázli v RPG hře (snažit se utéct, přizpůsobit se, ovládnout svět), nyní ale máme něco co nám klade otázku: "Co byste dělali kdyby jste byly v RPG hře a nevěděli o tom?". Tohle zaujme a tohle je to originální a pro tohle mám docela slušný zájem sledovat to dál. Autoři nás chtěli stejně jako v PSO2 hned od začátku nalákat soubojem, ale tady nám neukázali jak "našláple" bude hlavní hrdina vypadat na konci. Ukázali nám partičku charakterů co si je dávají 2 goblini. Tohle mě ihned pobavilo a líbilo se. Když pak vysvětlí jak to s charaktery je, tak člověk naprosto přesně chápe, proč jim to vůbec nejde. Navíc tady máme partu puberťáků, takže i když jsou tam náznaky vilných pohledů a hloupých keců se sexuální tématikou a podtextem, člověk jim i tohle docela věří, protože ještě není tak starý, aby nevěděl, že hormony jsou prostě svinstvo, zkrátka nepůsobí to tak levně jako u jiných fantasy. Vůbec celé tohle anime působí na to, kde se to odehrává neskutečně uvěřitelně, charaktery nejsou nijak přehnané, mají své chyby, jako asi každý a působí spíš jako slaboši, ale upřímně, takový by asi byl skoro každý z dnešní doby, kdyby byl hozený do tohohle drsného světa. Hudba i animace je povedená, styl vyprávění je příjemný, což je opět na to kde se náš příběh odehrává dosti unikátní. U seriálu z takovéhoto prostředí bych pomalejší a poměrně poklidné tempo s důrazem na psychologii postav opravdu nečekal... No je pravda, že tohle klidné tempo a hrdinové, kteří mnohem víc než s nestvůrami bojují sami se sebou rozhodně nebudou každému vyhovovat. Já mám to štěstí, že k nim nepatřím a tak jsem si tohle opravdu unikátní dílo užil. 9/10 (11.01.2016)

Krásná kresba a zajímavý přístup k Isekai, jenže také zoufale dlouhé povídání o pocitech, které by šlo pochopit i z dialogů o polovinu kratších. A také taktická rozhodnutí, která mi příjdou hrozně divná (nepovraždím spící koboldy, ale raději se nechám v zádech, protože "na to nemám čas" při sestupu doly). (25.09.2022)

Seriál pojatý jako slice of life partičky loserů, originálně nahlížející na isekai téma z obrácené strany. Předkládá nám tudíž pomalu a hypnoticky odvyprávěné každodenní starosti a radosti party teenagerů, kteří po ztrátě paměti žijí ve hře typu „sword and sorcery“ a navíc jsou to ti nejméně schopní ze všech, takže mají zpočátku problém se zabitím i té úplně nejslabší nestvůry. A protože jen za zabité nestvůry si tu mohou koupit všechno potřebné k životu a dalšímu boji, docela dlouho se motají v existenčních problémech, občas až bizarně humorných (nedostatek spodního prádla). Jejich úspěch závisí na vzájemné spolupráci, takže se musí naučit spolu vycházet, i když najít si k sobě cestu bývá občas opravdu těžké. Kromě lovení goblinů sledujeme tedy společná jídla, večerní praní prádla, občasné hádky, nákupy ve městě, plánování akcí nebo třeba poetické noční rozhovory u ohně s kamarádem.  Někdy i s mrtvým kamarádem. Protože v tomhle světě není žádný restart a za chyby se platí. Přes to všechno je tenhle kousek vlastně docela optimistický, zdánlivě nekonečná tvrdá práce a snaha přináší postupně svoje výsledky a i ten nejméně významný hráč se nakonec může stát hrdinou. Zvláštní zmínku si zaslouží neobvyklá pastelová kresba pozadí, která ojedinělým způsobem dotváří poetiku tohoto světa. (16.02.2022)