Krátký film o lásce

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)

Osudová láska se nemusí odehrávat jenom na sluncem zalitých plážích. Může se zjevit i na jednom zaprášeném socialistickém sídláku. Film, který si žádné velké emoce prvoplánově nevynucuje, ale o to větší má dopad. Kieslowski měl na takové příběhy talent. Je to tak akorát na hranici mezi mistrovskou nenuceností a nudou, přičemž většinu filmu platí to první. Doporučuju pustit si Krátké filmy v pořadí 1. o zabíjení, 2. o lásce, protože film o zabíjení končí pláčem, kdežto o lásce úsměvem. (25.03.2008)

Film o mladém muži, který se zamiluje do starší ženy. Sleduje ji, až špehuje. Miluje její pohyb, její pohledy, každý její okamžik, každou minutu sní. Žena je lehká střídá partnery, vypadá spokojeně, ale uvnitř je osamělá. Všechno skončí tak, jak má i nemuselo. Krátký film o lásce - o osamělosti, o nenaplnění, o krutosti, o ponížení, o zlomené lásce. Film točený ve špinavém sídlišti s minimálním prostorem, ale s dokonalou optikou Kieślowskiho. Povznášející, citově nádherně vyplněný film. Poslední záběr je myšlenkově dokonalý. (03.12.2016)

Znáte ten pocit ,když si takhle v létě přivstanete a vyrazíte ven do přírody.Všude je klid, slunce právě vychází, nad rybníkem se snáší opar mlhy a v trávě se třpití kapky rosy. Vy chodíte v té rose bosí a přestože zem je studená, nohy vás vůbec nezebou. A v duši máte něco tak krásného, až by jste nad tím plakali. Tak takhle nějak jsem to měla při setkání s tímto filmem.…..a děkuji za ten závěr....a děkuji za ten hudební doprovod….a ……prostě děkuji. (06.12.2007)

Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu. (20.06.2017)