Volyň

Filmová výzva 2018 - Polsko. Prvních dvacet minut jsem nadával, že pokud bych se chtěl dívat na nějaké polsko-ukrajinské lidové zvyklosti a tradice, pustím si nudný dokument a ne dvouhodinový celovečerní film. Celou dobu jsem nadával na příšerný, divný a doslova debilní střih. Ale tím svůj výčet výtek končím a pak už jen pěji chválu. Nejprogresivnější polský režisér současnosti opět nezklamal s velkou mírou naturalismu a silným příběhem. A navíc objevil další polskou Michalínu, která sbírá a ještě bude sbírat ceny. Druhá půle filmu mě znechutila, něco tak odporného jsem snad ještě nikdy neviděl a v životě by mě nenapadlo, že se člověk k jinému člověku může tak brutálně chovat, zvláště k ženám a dětem. Některé scény byly nesmírně drastické. Něco takového se už nikde nikdy nesmí opakovat. (10.06.2018)

Tož to je něco pro xenofoby toto... Takhle syrovou a surovou sondu do světa hnoje jsem asi neviděl a jak mám filmy moc rád, tak k letošním Vánocům si budu přát, abych takový film už nikdy neviděl. Vůbec mi nejde na rozum, jak je možné, že Volyň a já jsme na stejné planetě. Gratuluji Polákům k dokonalému filmu, víc k tomu nechci nic říkat. (24.10.2017)

Atmosférou naprosto uhranující, jen škoda, že ten příběh a to zpracování nevytváří nějaký pevný srozumitelný celek. Na mě to působilo jako směska úseků ze života lidí ve Volyňi. Nejdřív je buzerovali a zabíjeli komunisti, potom nacisti a nakonec Banderovci. Konzistentní příběh tam vůbec nevidím. Člověk si najde cestu jen k hlavní hrdince, jinak jsou mu všichni ostatní ukradení - takovej komparz. A to je velká škoda, protože točit velkofilm jen s jednou ústřední postavou, to není dobrá volba. Konec to naštěstí hodně vylepšuje, ale ty 2 hodiny nudy předtím tomu dost ubírají... :( Každopádně ten závěr je neskutečnej, nejen brutalitou, ale i celý zpracováním a hudbou. Na ten nestačí asi ani 5 hvězdičková škála, to je čistá krutost. 70% (25.11.2017)

Nejspíše jsem viděl nejnehumánnější film roku! ___ Po zhlédnutí dosti drsného, polského filmového fláku Volyň jsem utrpěl velkou a trošku i morální ujmu. Četl jsem o tom hodně, viděl aj autentické fotky, ale vidět to "reálně", na filmovém plátně, to je teprve citový a trpký teror. ___ Já osobně jsem nikdy neměl moc v lásce ukrajinskou, čím dál více se rozšiřující, prozatímní menšinu v krajině naší, v krajině české. Ovšem po zhlédnutí tohohle filmového psychoteroru mi jsou Ukrajinci ještě více "nesympatičtí". (PS: Pro rejpaly: "Ano, vím, že současní Ukrajinci s tou dávnou verbeží nemají nic společného. A ne, nejsem xenofob! :-D) ___ Celý průběh filmu mi svým zpracováním připomínal Nemesova Saulova syna, už jen z principu soustředění se na jednu postavu a hlavně její psychický, kulminující psychický nátlak. Zpočátku se může místy divák ztrácet v ději, ale postupem času, stoupajícím napětím a zároveň kompilací brutálních činů ukrajinských nacionalistů, divák zůstává v údivu a podléhá psychickému teroru (hlavně poslední půlhodinka). Dvě a půl hodiny dlouhý film pak uteče jako voda, aniž byste z nudy zjišťovali, kolik minut zbývá do konce filmu. Já udělal chybu, že jsem si Volyň pustil před spaním. Na ranní směnu jsem díky nočnímu bdění a zpracovávání myšlenek toho, jakých zvěrstev se mohli tehdy lidé dopouštět vstával dosti nevyspalý a s kruhy pod očima. Ale jsem rád, že jsem tenhle snímek viděl a rozhodně doporučuji všem zhlédnout tento válečný kousek, aby si lidé více vážili dnešní svobody. Ze stejného důvodu doporučuji i návštěvu Osvětimi. Peace (23.10.2017)

Přiznávám, že jsem udělal jistou chybu, když jsem film sledoval s dabingem, protože jsem u spousty postav nedokázal pochopit k jaké národnostní menšině to vlastně patří. Film je drsný, úvodní představování života v obci působivé, ale z nějakého důvodu mě to přišlo s přibývajícím časem už dlouhé, zbytečně krvavé a k postavám jsem si nedokázal najít cestu. 60% (27.09.2021)