Zákal

komentář: klasicky pojaté drama ženy, která se snaží vyrovnat s vlastním podílem na teroru proti církvi za stalinismu. M.Mamona velmi dobrá.70%. http://variety.com/2016/film/reviews/blindness-review-zacma-1201866368/ http://www.hollywoodreporter.com/review/blindness-zacma-review-929161 (23.08.2017)

Výborně natočený film, který na zvláštním příběhu bývalé fanatické stalinistické prokurátorky, jež dospěla k osobnímu pokání už na počátku 60. let, dává nahlédnout do odporných a nevybíravých metod boje komunistického režimu s církví v padesátých letech. Klade však zároveň i otázky, jak se vzdělaný člověk může stát kvůli svému přesvědčení takovouto lidsky bezcitnou bestií a zda je možné mu odpustit v případě, že se později začne kát. Netradiční zápletka setkání této komunistické prokurátorky s polským primasem, kolem které se celý film točí, je ale zároveň jeho slabým místem. Byť osobní přerod hlavní hrdinky není podán nijak prvoplánově a jednoznačně, i tak je jen stěží uvěřitelný, stejně jako není příliš uvěřitelný ani průběh jinak dobře dramaticky vystavěného samotného setkání. Snímek tak zůstává spíš v rovině jakéhosi podobenství, ostatně si k tomu vypomáhá i určitými prvky mysticismu, což je v současné světové kinematografii i věc určité módnosti. Zde se to ale dá vzhledem k duchovním aspektům snímku přijmout. Film na druhou stranu vykresluje církev v až příliš jednoznačně pozitivních barvách a může tak být vnímán i jako určitá podprahová propaganda polského katolicismu. Zejména v současnosti se přitom polská katolická církev potýká s řadou vnitřních problémů a sama se hrubě a nevybíravě vměšuje do politiky, přičemž stojí na straně těch nejkonzervativnějších společenských sil. Výstižná jsou v tomto směru také nedávná slova těžce nemocného Lecha Walesy, který měl stěžejní zásluhu na pádu komunistického režimu v Polsku: „Věřím v Boha, ale nevěřím kněžím, protože jsou hříšní a horší než já. I proto nyní hodně lidí církev opouští.“. Důvody k natočení tohoto filmu tak mohou být i trochu jiné, než by se mohlo na první pohled zdát... (07.04.2021)

Z mého pohledu se jedná o vynikající snímek, mapující zrůdnosti komunistického režimu v Polsku v 50. letech, jejíž ústřední postavou byla prokurátorka Julia Brystigier, alias Krvavá Luna. Příběh nás zavádí do období let šedesátých, kdy Julia již prakticky nemá žádnou velkou moc, a jede na setkání s Prymasem Stefanem Wyszyńskim, který byl v minulosti rovněž obětí její zvůle. Setkáváme se zde i s postavami kněze Ciecorky (v podání Janusze Gajosze) a řádové sestry Benedyktyny. Právě ti mají Julii „proklepnout“ a rozhodnout, zda se setkání s Prymasem má vůbec uskutečnit. Snímek probíhá ve dvou časových rovinách, a sice v současnosti – v šedesátých letech, a formou Juliiných vzpomínek rovněž v letech padesátých, která se nesla ve znamení pronásledování představitelů katolické církve, politických procesů, perzekucí a šikany neloajálních osob vůči stávajícímu režimu. Je úsměvné sledovat, že ačkoliv minulý režim napáchal zejména na životech nevinných lidí obrovské škody, že Julia necítí žádnou lítost a možná ani zodpovědnost za své zlo/činy, ale naopak se obhajuje, že byla pouze loajální vůči komunistické straně, že všechno, co dělala, tak dělala jen v dobré víře a za účelem budování „lepšího světa“. Že jí šlo pouze o odstranění nepřátel režimu. Snímek nabírá úplně jiný rozměr zejména ve své poslední půlhodině, kdy na scénu přichází Prymas, kardinál Stefan Wysziński (v podání Marka Kality) a vede s Julií rozhovor. Ačkoliv Julia necítí žádnou lítost ani odpovědnost, sama se cítí být jiným (možná i lepším) člověkem než tím, kým byla v padesátých letech a chce od kardinála, aby jí ukázal tu „správnou cestu“. K víře se ovšem obrátit nehodlá, je ateistka a víru považuje jako „falešný pocit bezpečí“ od Boha. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že Julia prošla nějakou osobnostní proměnou, podle mého názoru tomu tak v žádném případě nebylo, a v jádru zůstala tou samou fanatičkou, která v padesátých letech decimovala řadu elit polské a samozřejmě i církevní obce. Shledávám zde určitou podobnost s československým prokurátorem Josefem Urválkem, který byl neméně krutý, a poslal na smrt mnoho významných osobností československé společnosti, mj. dr. Miladu Horákovou. Nakonec odsoudil i „architekty“ politických procesů v čele s gen. tajemníkem Rudolfem Slánským. Snímek se mi velmi líbil, byl velmi poučný a nutící k zamyšlení, a myslím si, že je moc dobře, že tyto filmy stále vznikají, protože ač chceme, chceme nebo ne, tak i ta současná svoboda a demokracie (jíž zatím máme) je velmi křehká, a svou hloupostí či prostou nevědomostí ji klidně můžeme zase brzy ztratit. Film byl výborný a hodnotím jej stoprocentně. (04.02.2021)

Poslední režijní počin Ryszarda Bugajskiho, kterým se rozloučil s uměleckým světem. Příběh o svědomí i odpuštění. Ono totiž to první dost tíží, ale jak dál? Pomůže samotné odpuštění? Já měl dosud na vědomí, že katolická církev hlásá něco ve stylu: pomodli se, lituj svých hříchů a bude ti odpuštěno. To zde ale neplatí tak zcela. Navíc je potřeba i věřit v Boha. I Poláci si zažili to, co Čechoslováci nebo ruští obyvatelé. Tvrdé výslechy, mučení a pak nějaký ten lágr. Skoro by se až člověk zeptal, jak to mohli tito lidé dělat, ale tatáž otázka by mohla padnout i s nacisty. Prostě na to měli kou.e. Některým chutnala ta moc. Jenže pohled do zpětného zrcátka vlastního svědomí pak už tak krásný nebývá, zvláště při vědomí vlastní smrtelnosti a blízkosti konce. Je to film, který nabízí mnoho otázek, na které si musí každý odpovědět sám. I když dnes již socialismus není, hříchy lidí se stále kupí a zvěrstva či hyenismu přibývá. Horší na tom navíc je, že dnes už to lidem žádný režim nenakazuje, ale dělají to sami od sebe... (19.03.2023)

Ackoliv se cely film zda, ze si elitni koous uvedomi sve chovani, zmareni a zniceni mnoha lidskych zibvotu, slouzeni vyssi idee, nakonec se zjisti to, co by si vsichni meli uvedomit. Komous se nikdy nezmeni, i kdyz tvrdi neco jineho. Neni to presvedceni, ale povaha. Skvely film, pomerne pomaly, ale dokonala studie cloveka, co napachal neskutecny zverstva. (07.08.2021)

Myslím peklo metaforicky. Bůh je taky metafora… Aneb jak najít duchovní útěchu, když někdo v Boha nevěří. To je pro mě myšlenka toho filmu! (12.03.2023)

S radostí i smutkem musím bohužel konstatovat, že polský film je úplně jinde než ten český (pro ten náš to bohužel dobrá zpráva není). Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového z historie. Herecké výkony skvělé. Náboženský přesah vykreslen natolik zajímavě, že nevadí to, že je zde církev líčena velmi čistě jako protipól tomu zlu (zde to má však význam). Ostatně, vše je o lidech a i tento případ to dokazuje... (09.04.2021)

Hodně kvalitní výkon v hlavní roli (14.05.2021)

Soudruhy plukovníky krásně a v klidu vystřídali páni plukovníci a jede se dál. Když se nestačilo rychle pálit a skartovat pouze převzali zavedenou síť bonzáků, kterou doplnili o mladší údernější. Závěr: doporučuji. (29.03.2023)

Skvelá psychologická dráma o viere, pochybnostiach a svedomí. Dokáže aj krutý človek bez svedomia nájsť pokoj a odpustenie? Veľa otázok a odpovede žiadne. Žiadne mudrovanie a moralizovanie len človek a jeho svedomie. (14.10.2023)

Film se silným námětem a silnými, filmařsky zajímavě zpracovanými momenty. Jinak je ale bohužel schématický až běda. Postavy bohužel visí ve vzduchoprázdnu. O hlavní hrdince se nedozvíme nic víc, než že je bezcitná sadistka (když trápí své oběti je i oblečená a nalíčená tak, aby o jejím sadismu nemohlo být pochyb) - co dělala před tím, než se jí stala, ani co ji přivedlo k podivnému pokusu o "pokání" se nedozvíme. Zato se setkáme se "svatým" mužem, který je dokonalá odpouštějící oběť a s odpudivými policajty, kteří bezdůvodně tyranizují starší paní. Bugajski se rozhodl natočit film o úžasné církvi a zvrácených lidech bez Boha a přidat k tomu kapku polského antisemitismu. Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami a pak jsem se rozhodl pro nižší hodnocení, abych malinko vybalancoval zdejší nadšení. (23.11.2021)

Jako - co byste čekali od filmu, který máte zadaný na ZSV a musíte na něj napsat pojednání? Já to čekal mnohem horší. Ale zase jsem byl fakt rád, že vyjímečně nemusím nic číst (čtu často a rád, ale povinná četba bývá utrpení). Citace se mi z filmu tedy vypisovaly o poznání lépe, než třeba z takového Listu Korinťanům – jestli to náhodou čtete, paní profesorko :D Dost o škole, zpátky k filmu: evidentně se snaží předat něco více – totiž myšlenku. Jenže ta myšlenka tady trošku překonala provedení. Děj jako by každou chvíli zakopával o nějakou hlubokou alegorii, mozaiku pocitů, nebo efektně naaranžovanou, ale supernudnou scénu... Půlku stopáže buduje vibe, přitom mu chybí drive. 60 % (07.12.2022)

Hodně zajímavý film, 70% a 4*. (12.03.2023)

S napětím jsem očekával, jak se vyvine a jestli vůbec, konverze dané prokurátorky a jak bude církví přijata. Žádný morální kýč se nekoná, jen uvěřitelný zápas s vlastním svědomím, na obou stranách barikády. Vydařené, až divadelní, tedy úsporné ztvárnění. (11.04.2023)

Další z nezpochybnitelných důkazů, že Poláci jsou na poli těchto existenčních, do hloubky mysli se zarývajících dramat o dva parníky před námi. Tak nelítostně racionální nastavený obraz ženy-svině, která ve své aroganci netuší, že její pokání, je snad ještě horším skutkem, než ty, které páchala na vyslýchaných. Nejednoznačný pohled na výskyt dobra a zla v době, kdy dobro existovalo snad je za zdmi klášterů a kostelů. (12.10.2021)