Mrtvá a živá

Bylo-li někdy na tomto snímku cokoli hrůzostrašnýho, tak to za ta léta patrně vybledlo. Já jsem byl mírně znepokojen pouze z upjatýho kukuče paní Danversové, kterou bych poslal na dlažbu kopem do sedacího nervu ihned po příchodu na Manderley. Jenže to by pak nebylo vůbec žádný drama. Takhle je tady alespoň souboj živý paní de Winter se svou mrtvou předchůdkyní. Jenže Mrtvá byla dokonalá a evidentně již nehodlá udělat žádný chyby, kterými by si zkazila posudek. Ustojí to Živá, rozbije něco, omdlí či snad skočí? Toť je otázka, kterou je třeba zabývati se, nicméně na můj vkus mne Mistr napětí tentokrát napnul příliš něžně. (29.11.2015)

Tuhle jsme jeli se synem tuším z Budapešti a on se díval na tento film, a já zjistil s velkým překvapením, že jej zde nemám ohodnocený. Nu, asi už nedám dohromady tak sofistikovaný text jako kdysi na FAMU, ale mně se ten film líbí. Jak jednotlivými záběry, se kterými si Hitchcock společně s kameramanem důsledně vyhráli, tak vedením příběhu s několika zvraty, tak herectvím Laurence Oliviera, který zde hraje tak dokonale, že by mohl být padouch i hrdina, takže jeho úloha v příběhu je celou dobu krásně nejasná. Vadilo mi jen přehnané, někdy až afektované herectví Joan Fontaine, a ten přerod od naivky v protřelou ženu jsem jí moc nevěřil, a pak ty spousty náhod, jenže ty jsou už takový Hitchcockův trade mark. Stejně jako happy endy, protože jak sám řekl, chce lidi bavit, ne jim přidávat na životních depresích. (19.08.2023)

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

Mrtvou a živou jsem si pro sebe rozdělil na dvě poloviny. První má pěknou tísnivou atmosféru a fantastickou kameru, trochu to akorát ruší lehce pošahaná a permanentně dětinsky vytřeštěná Joan Fontaine, kterou příjemně kompenzuje sošně upjatá Judith Anderson. Druhá polovina ubírá na atmosféře, zato se tu o mnoho víc děje, ovšem náběh na solidní vývoj završuje poměrně fádní závěr. Nicméně, jako celek velmi dobré. (11.09.2017)

Další báječné drama génia Alfréda Hitchcocka. Další neopakovatelný zážitek, který ze mne hned tak nevyprchá a který mě na celé dvě hodiny doslova přikoval k obrazovce a nedovolil mi ani na minutku vydechnout. Atmosféra, složka, která na žádném Hichcockově díle nezklame ba dokonce ohromý. Přelévání z romantiky do dramatu, místy bych řekl až do thriller, je ukázkové. O hereckých kvalitách Laurence Oliviera a Joan Fontaine se nemá cenu rozepisovat, zkrátka další jejich herecký koncert........ (23.09.2008)